Disman Miroslav

Disman Miroslav

20. července 1925 v Dobrušce (okr. Rychnov nad Kněžnou)
22. září 1996 v Praze

Studoval v Praze nejprve knihovnickou školu a poté pedagogickou fakultu Karlovy univerzity v Praze. Po skončení fakulty začal pracovat v Osvětovém ústavu, kde se pokoušel o první sociologické výzkumy, později se účastnil také výzkumů sociologie venkova a zemědělství (v týmu J. B. Taubera). V 60. letech působil jako pedagog na fakultě osvěty a novinářství Karlovy univerzity v Praze, kde byla po polovině dekády z původního sociologického oddělení katedry osvěty zřízena samostatná katedra sociologie. Disman se stal jejím prozatímním vedoucím, na katedře dále externě působili např. Jaroslav Klofáč a Pavel Machonin. V roce 1968 Disman odešel do emigrace. Krátce působil na amerických univerzitách (University of California v Santa Barbaře, University of Oregon v Eugene), od roku 1970 jako profesor sociologie na York University v kanadském Torontu, kde vedl kurzy výzkumných metod. Po roce 1990 se vrátil do České republiky, působil na nově založené fakultě sociálních věd UK a spolupracoval rovněž se sociology zemědělství z Vysoké škole zemědělské (dnes Česká zemědělská univerzita).

Dismanovým prvotním zájmem byla kvantitativní sociologie, v 60. letech výrazně přispěl k etablování technik soudobého západního empirického výzkumu, jejich aplikací a rozvíjení v českém prostředí. S Přemyslem Perglerem uspořádal sborník Vybrané techniky sociologického výzkumu (1969), na kterém se autorsky podílel velmi zasvěcenou studií Terénní sběr informací. Probírá v ní postupy a úskalí tří nejpoužívanějších výzkumných technik: pozorování, rozhovoru a dotazníkového šetření, vymezuje jednotlivé varianty, situace jejich využití, polemizuje s jinými pojetími. Zajímal jej také kontakt s respondenty a jejich reakce, problém validity aj. V interpretační poloze mu byla v této době nejbližší sociologie volného času.

Během kanadského exilu se Disman začal intenzívně věnovat i kvalitativnímu výzkumu a pokračoval ve výzkumech volného času, kulturní participace, užívání drog studenty apod. Účastnil se srovnávacích výzkumů Kanady, Itálie a Portugalska. Zájem o kvalitativní a biografickou sociologii přinesl po roce 1989 rovněž do českého prostředí, kde se věnoval vztahům mezi sociokulturní změnou a životním během, zúčastnil se také projektu SamiSebe.

V 90. letech vydal pozoruhodnou, originální metodologickou učebnici Jak se vyrábí sociologická znalost (1993). Sám považoval za její hlavní cíl porozumění logice výzkumu a smyslu statistických operací, což je důležité jak pro výzkumníky, tak pro zadavatele a uživatele sociologických výzkumů. Pokusil se také o jasné vymezení limitů empirického výzkumu a o návod na kritické využití výsledků sociologických výzkumu ve společenské praxi. Věnoval přitom pozornost jak kvantitativnímu, tak kvalitativnímu výzkumu, zejména jeho fenomenologické verzi, a zdůraznil užitečnost interakce mezi oběma přístupy. Přiblížil také strategii srovnávacího výzkumu a jeho aplikační možnosti, přičemž varoval před nebezpečím etnocentrismu ve výzkumu. Výzkumníka přirovnal k Schützovu „cizinci“, který ví, jaké jsou meze obvyklého myšlení a může být schopen rozeznat vzrůstající krize, které zkoumané osoby a skupiny nepostřehnou. Dismanovo podání sociologické metodologie bylo pedagogicky účinné nejen kvůli problémům, kterými se zabývá, ale i proto, že nepopisuje a nevysvětluje, co a jak se má dělat, ale počíná si spíše jako průvodce a nápověda, čímž dílo věrně odráží autorovu osobnost.

Knihy: Výzkum v osvětové praxi: Metodika a technika společenského výzkumu osvěty ve venkovském prostředí (Osvětový ústav Praha 1963); Úvod do metod společenskovědního výzkumu (SPN, Praha 1964); Funkce, metody a techniky sociologického výzkumu v osvětě (Severočeské krajské nakladatelství, Liberec 1965); To the Problems of Research in Leisure (1965); Rozhodování v sociologickém výzkumu a výzkum kulturních zájmů (UDA, Praha 1966); Terénní sběr informací (KS VPA KG, Praha 1966); Volný čas a kulturní život (Praha 1966); Interpretace výsledků sociologického výzkumu (Praha 1966); Vybrané techniky sociologického výzkumu (Praha 1969; se spoluautory); Handbook for Sociological Research (1980; se spoluautory); Jak se vyrábí sociologická znalost: Příručka pro uživatele (Karolinum, Praha 1993); Les plux beaux kontes dum onde entier (1994; spoluautor V. Hulpach).

Studie: Drogy a česká mládež (Demografie, 1996; spoluautorka E. Stehlíková).

Literatura: Jaroslav Kapr: Za jedním z nestorů české sociologie, prof. Mirkem Dismanem (Sociologický časopis 32, 1996, 4: 494); Miloslav Petrusek: České sociální vědy v exilu 1948 až 1989 (Sociologické nakladatelství, Praha 2011); Jiří Ryba: Povídáme si s Miroslavem Dismanem (Sociologické aktuality 1, 1990, 14: 15).

Jiří Ryba

---

Miroslav Disman se podílel na některých heslech této encyklopedie.