Dušek Jan

Verze z 8. 12. 2018, 22:59, kterou vytvořil imported>Admin (Přidána poslední věta Jan Dušek je autorem některých publikacíKnižní bibliografii české sociologie.)
(rozdíl) ← Starší verze | zobrazit aktuální verzi (rozdíl) | Novější verze → (rozdíl)

Dušek Jan

v Litomyšli (okr. Svitavy)
v Táboře

Po absolutoriu na obchodní akademii v Brně vystudoval Vysokou školu obchodní na české technice (viz České vysoké učení technické v Praze), kde mj. navštěvoval přednášky Emanuela Chalupného. Ve 20. letech absolvoval několik krátkých studijních pobytů ve Francii a v Německu a začal působit jako středoškolský profesor v Prostějově, Klatovech, Šumperku, Náchodě a nakonec v Táboře, kde zemřel na následky sebevražedného pokusu. Psal svérázné sociologicky laděné úvahy do Přítomnosti, z odborných časopisů publikoval drobné příspěvky pouze v revui Parlament.

Dušek byl sociologem-samoukem, je pokládán za jediného českého představitele organicistické školy, hlásil se však také k positivismu a geografickému determinismu. Sám se považoval za následovníka Herberta Spencera a Paula von Lilienfelda. Jeho hlavním dílem je Sociologie (1926), která se nedočkala valného přijetí v české akademické obci, avšak překvapivě pozitivně ji zhodnotil Leopold von Wiese. V návaznosti na Comta Dušek uvažoval o fundamentální shodě mezi přírodními a sociálními zákonitostmi, kterou podle jeho názoru rozpoznává právě biosociologie, jejíž objev považoval za počátek „nového věku“. Jako hlavní argument proti kritikům užíval tvrzení, že jej o jeho pravdě „celé dějiny i dnešní skutečnost přesvědčují“, a jejich odsudek z uvíznutí v dualistickém myšlení, které má svůj původ ve středověké metafyzice. Z biosociologických zákonů rozebíral hlavně zákony kauzality, asociace, dělby práce, sociální integrace, korelace, sociogenetický zákon, zákon pohybu ve směru nejmenšího odporu, zákon dědičnosti a přitažlivosti. Vyzbrojen čistě teoreticky ukotvenými metodickými nástroji zkoumal vliv prostředí na člověka (rozlišoval horský a nížinný typ obyvatelstva), který se podle jeho názoru projevoval v historických událostech (husitství, sociální revoluce) i v národní povaze (Čechům například přisoudil úlohu „mostu“ mezi horským typem germánským a nížinným typem slovanským). Na podporu svých teorií „biosociologickými“ metodami analyzoval evropskou reformaci, geografickou a sociální mobilitu, evropské dějiny od stěhování národů po současnost, i nejrůznější formy sociální patologie. Jako „terapii“ navrhoval přijetí monismu, reprezentovaného právě biosociologií, a vytvoření Spojených států evropských.

Duškovo dílo bylo teoreticky a metodologicky zastaralé již v době svého vzniku, soudobí čeští sociologové jej nepřijali do svých řad a jeho názory považovali nanejvýš za projev extrémního redukcionismu (a svévolného „vizionářství“).

Kniha: Sociologie: Úvod do myšlení biosociologického (Praha 1926).

Studie: Stát organismem (Parlament 1925); René Worms (Parlament 1926).

Literatura: I. A. Bláha: Jan Dušek zemřel (Sociologická revue 5, 1934, 1–3: 226–227).

Zdeněk R. Nešpor


Jan Dušek je autorem některých publikacíKnižní bibliografii české sociologie.