Experiment (MSgS)

Verze z 3. 11. 2018, 02:32, kterou vytvořil JD (diskuse | příspěvky)
(rozdíl) ← Starší verze | zobrazit aktuální verzi (rozdíl) | Novější verze → (rozdíl)

experiment (MSgS). V obecném smyslu můžeme za experiment považovat takový výzkumný postup, při kterém zjišťujeme, jaké změny na zkoumaném jevu (na tzv. závisle proměnné) vyvolávají definované a řízené změny na jednom z ovlivňujících faktorů, na tzv. nezávisle proměnné, zatímco ostatní ovlivňující faktory jsou kontrolovány a experimentátor se snaží, aby tyto faktory byly stabilní.

Požadavky kladené na experiment bývají formulovány i takto: experimentátor má možnost navodit, aby zkoumaný jev nastal v určené době a aby tak bylo možno optimálně se připravit na pozorování. Dále experiment musí být opakovatelný: to znamená, že musí být sledovány a popsány všechny jeho podmínky. To pak umožňuje kontrolovat správnost výsledků opakováním experimentu za stejných podmínek, třeba jiným experimentátorem. Konečně musí mít experimentátor možnost stabilizovat všechny podmínky s výjimkou „nezávisle proměnné“, jejíž hodnoty záměrně a kontrolované mění. Za tohoto předpokladu jediné proměnné může pak experimentátor předpokládat, že všechny změny, které nastaly na sledovaném jevu, byly vyvolány změnami na této „nezávisle proměnné“ (někdy také se užívá termínu „experimentální proměnná“). Pravidlo jediné proměnné však neplatí absolutně. Experimenty je možno za určitých okolností uspořádat tak, že je možno současně měnit hodnoty dvou nebo i více proměnných a analýzou údajů zjistit, jak každá z proměnných sama jev ovlivnila, i jak se projevila vzájemná interakce mezi nezávisle proměnnými. Logickým východiskem pro stavbu experimentu je pracovní hypotéza. Nástrojem pro sledování změn, které nastaly na zkoumaném jevu — a často i nástrojem sloužícím k popisu podmínek — jsou při sociologickém experimentu zpravidla jednotlivé techniky terénního sběru informací (pozorování, interview, dotazníkové šetření (viz metody, procedury a techniky) apod.).

V sociologickém výzkumu bývají takto striktně určené podmínky experimentu dodržovány spíše výjimečně, a to při experimentu laboratorním. Při tomto typu experimentu je pozorování realizováno v umělých podmínkách, zpravidla na dvou skupinách zkoumaných jedinců. Na „experimentální skupině“ jsou sledovány změny, vyvolané „nezávisle proměnnou“ na zkoumaném jevu, na „závisle proměnné“. Výsledky jsou porovnávány s „kontrolní skupinou“ a tak lze usuzovat, že vzniklé změny na sledovaném jevu byly skutečně vyvolány změnami na „nezávisle proměnné“. Hlavním důvodem toho, proč se laboratorní experiment uskutečňuje v umělých podmínkách, je snaha, aby na zkoumané skupiny nepůsobily jiné faktory než ty, které jsou experimentátorem kontrolovány. Takovéhoto ideálního stavu však nelze zdaleka dosáhnout vždy. Brání tomu již např. sám fakt, že předmětem pozorování jsou lidé jako sociální jednotky, které se např. již svou individuální historií liší v tak mnoha ukazatelích, že sestavení srovnatelné experimentální a kontrolní skupiny může být krajně obtížné, ne-li nemožné. Umělá situace, která sice umožňuje dosáhnout srovnatelných podmínek, je natolik zjednodušená, že se velmi odlišuje od skutečné společenské reality. Zkoumání většiny sociálních jevů v takto zjednodušených podmínkách vede ke zkreslení, a to často tak masivnímu, že pro zkoumání většiny společenských jevů je laboratorní experiment nepoužitelný.

Pro jiné typy experimentu, zejména pro terénní experiment, však není možno v plné šíři dodržovat požadavky kladené na experiment, jak jsme uvedli výše a jak jsou běžné v přírodních vědách. Je to dáno již charakterem společenských jevů, které jsou podmíněny nebo ovlivňovány neobyčejně vysokým počtem faktorů. Zajistit kontrolu všech těchto faktorů, vytvořit „informačně izolovanou soustavu“ ve smyslu Ashbyho, je většinou technicky nemožné nebo alespoň krajně obtížné. Do jisté míry lze této obtíži čelit tím, že místo šetření na experimentální a kontrolní skupině podrobíme opětovnému šetření vzorek, složený z týchž jedinců. Jedná se vlastně o speciální šetření na panelu, při kterém je zkoumaná skupina šetřena nejdříve bez vlivu „nezávisle proměnné“ (pretest) a pak pod jejím vlivem (posttest). Ovšem, ani za těchto okolností nejsou splněny všechny požadavky striktně kladené na experiment. Zkreslujícím způsobem se tu projevuje fakt, že tíž jedinci jsou podrobeni opětovnému šetření (srovnej s panelovým efektem — viz panel); již tím nejsou výsledky obou šetření srovnatelné. Jedinci v opakovaném šetření se od prvého šetření liší tím, že jsou šetření podrobováni znovu. Dalším zkreslujícím činitelem může tu být sám faktor času. Některé společenské jevy jsou tak relativně rychle proměnné (ve vztahu k rychlosti výzkumných technik), že sám fakt časového odstupu mezi „pretestem“ a „posttestem“ může zkoumaný jev ovlivnit intenzivněji než sledovaná „nezávisle proměnná“.

Ve výzkumné sociologické praxi se setkáváme proto ještě i s jinými neúplnými formami experimentu. Je-li experiment realizován na experimentální a kontrolní skupině, je někdy využíváno „randomizace“. Při tomto postupu je jak experimentální, tak kontrolní skupina vybrána náhodně z téže populace. Jsou-li obě skupiny dostatečně veliké a byla-li skutečně dodržena pravidla náhodného výběru z téže populace, je možno předpokládat, že rušivé faktory náhodně působí ve stejném smyslu a je tedy možno jejich vliv eliminovat.

Poměrně často se v sociologii setkáváme s přirozeným experimentem, který vzniká příležitostně a při kterém je pro výzkum využito jako „nezávisle proměnné“ nějaké změny, která vznikla spontánně nebo byla vyvolána s mimopoznávacími cíli. Ovšem, i takovéto experimenty jsou plánovány a záměrně využívají společenských změn, ať již záměrně vyvolaných k jiným účelům, nebo spontánně vzniklých. Kontrolní skupinu tu buď představuje vzorek vybraný z té části populace, která nebyla změnou „nezávisle proměnné“ zasažena, nebo se používá již zmíněného „pretestu“ a „posttestu“.

Konečně se někdy setkáváme s retrospektivním experimentem, který bývá označován jako experiment „ex post facto“. Při tomto postupu se už nejedná o plánovitě připravený experiment, ale o jakousi rekonstrukci, při které se výzkumný pracovník snaží analýzou současného stavu určit příčiny, které k tomuto stavu vedly.

Je velmi sporné, zda tento retrospektivní postup můžeme považovat za experimentální šetření. Hranice experimentu nebývají vždy jednoznačně určovány. Při posledních uvedených typech přirozených „experimentů“ se v podstatě jedná o specifikování vlivu nezávisle proměnné. Tento postup však není vlastní pouze experimentu, ale je cílem i celé řady šetření, která srovnávají a analyzují výsledky šetření, získané různými technikami terénního sběru informací. Pro experiment zůstává charakteristickým jediný rys: sledování změn záměrně vyvolaných na studovaném jevu. Oblast aplikace takto chápaného experimentu v sociologickém výzkumu je dosti omezena. Přesto pro některé oblasti (např. pro studium některých jevů z hraniční oblasti sociologie a sociální psychologie, pro prozkoumání jevů vázaných na malé skupiny, pro studie z oblasti masových prostředků šíření informaci apod.) je experiment velmi užitečným a často i nenahraditelným.

Literatura: Edwards A. L., Experiments — their Planning and Execution, v:; Hovland C. I., Lumsdaine A. A., Shefield F. D., Experiments on Mass Communication Studies in Social Psychology in the World War II., Princeton, 1949; König R., Beobachtung und experiment-praktische Sozialforschung II., Köln am Rhein, 1956; Lindzey G., ed., Handbook of Social Psychology X., Cambridge, 1956; Pages R., Das Experiment in der Soziologie, v: König R., ed., Handbuch der empirischen Sozialforschung I., Stuttgart, 1962.

Miroslav Disman (?)