Filozofie praktická
filozofie praktická – (z řec. prattein = jednat) – filozofie zaměřená na oblast lidského jednání, na rozdíl od filozofie, zabývající se otázkami bytí a poznání. Jako synonymum etiky je f.p. používána tehdy, je-li etika chápána široce v duchu platónské tradice dělení filozofie na logiku (philosophia rationalis), fyziku (philosophia naturalis) a etiku (philosophia moralis), která měla nejblíže k lidskému jednání, spol. praxi a lidské duši. V dnešní soustavě věd zahrnuje f.p. vedle etiky také politiku, sociální filozofii a filozofii státu a práva, příp. antropologii, filozofii náboženství, dějin a kultury. Souhrnné označení f.p. se užívá zpravidla ve snaze odlišit tuto skupinu oborů od teor. filozofie (gnoseologie a ontologie), a to zejm. specifičností metody. V dějinách filozofie přiznávali např. I. Kant a hlavně J. G. Fichte primát f.p. před teor. filozofií, neboť mravní jednání a poznání pokládali za seberealizaci svobody. F.p. je někdy nesprávně zaměňována s aplikací filozofie na lidské jednání. Ačkoli k ní patří praktická intence, je teor. analýzou a teor. reflexí skutečnosti.
practical philosophy philosophie pratique praktische Philosophie filosofia pratica
Literatura: Höffe, O.: Ethik und Politik. Grundmodelle und Probleme der praktischen Philosophie. Frankfurt am Main 1979; Riedel, M.: Rehabilitierung der praktischen Philosophie. München v. Freiburg 1974.