Filozofie techniky

filozofie techniky – fil. odvětví zaměřené na nejrůznější problémy techniky a technologie, které vzniklo koncem 19. st. Za zakladatele f.t. je považován E. Kapp se svou prací Grundlinien einer Philosophie der Technik (1877), kterou rozvinul F. Dessauer v díle Philosophie der Technik (1927). Akcentování různých otázek v rámci širokého předmětu f.t. a metod zkoumání závisí do značné míry na tom, zda v postojích k technice převažuje stanovisko technokratismu či antitechnokratismu. První charakterizuje optimistický postoj, podle něhož všechny existující problémy lidstva (např. problém surovin, energie a výživy) jsou přístupné tech. řešení. V druhém případě jsou možnosti techniky posuzovány pesimisticky, jsou zdůrazňovány její negativní vlivy na životní prostředí a budoucnost lidstva a je požadováno omezení tech. rozvoje. Vyrovnaný přístup k technice vychází z realistického posouzení daného stavu a budoucích perspektiv a vymezuje tyto problematické okruhy zkoumání (se specif. pojmovým aparátem a metodologií, v návaznosti na historii techniky, zvl. s přihlédnutím k první a druhé průmyslové revoluci): 1. objektivní základna techniky, vztah přír. a tech. věd, závislost tech. rozvoje na přír. zákonitostech a možnosti jejich tech. využití; 2. materiální zdroje, zahrnující nejen výr. prostředky a výr. síly, ale i výr. vztahy; 3. intelektuální předpoklady rozvoje techniky, které jsou vymezeny stavem věd. poznání, tech. poznatky a dovednostmi a zaměřují se zejm. na problematiku kreativity a heuristiky, na vztah objevování a vynalézání; 4. spol. souvislosti tech. tvorby, vztah techniky a kultury, ekon. předpoklady technizace, jejich spol. důsledky i působení na život jedince, polit., právní i estetické aspekty techniky.

philosophy of technology philosophie de la technique Philosophie der Technik filosofia della tecnica

Literatura: Rapp, F.: Analytical Philosophy of Technology. Dordrecht, Boston, London 1981; Tessman, K.: Zur Bestimmung der Technik als Gesellsschaftlicher Erscheinung. Deutsche Zeitschrift für Philosophie. 1967.

Karel Berka