Finalizace vědy: Porovnání verzí

(import na produkční server)
 
m (finalizován tvar zápisu autorů hesel)
Řádek 10: Řádek 10:
 
<span class="section_title">Literatura:</span> ''Böhme, G.'' – ''Daele, W. van den'' – ''Krohn, W.'': Finalisierung der Wissenschaft. ''Zeitschrift'' für Soziologie, 1973, č. 2; ''Böhme, G.'' – ''Daele, W. van den'' – ''Krohn, W.'': Finalization in Science. ''Social'' Science Information, ''15'', 1976.
 
<span class="section_title">Literatura:</span> ''Böhme, G.'' – ''Daele, W. van den'' – ''Krohn, W.'': Finalisierung der Wissenschaft. ''Zeitschrift'' für Soziologie, 1973, č. 2; ''Böhme, G.'' – ''Daele, W. van den'' – ''Krohn, W.'': Finalization in Science. ''Social'' Science Information, ''15'', 1976.
  
-- ''[[:Kategorie:Aut: Petrusek Miloslav|Miloslav Petrusek]]''<br />
+
''[[:Kategorie:Aut: Petrusek Miloslav|Miloslav Petrusek]]''<br />
 
[[Kategorie:Aut: Petrusek Miloslav]]
 
[[Kategorie:Aut: Petrusek Miloslav]]
 
[[Kategorie:Terminologie/sebereflexe sociologie a vědy vůbec]]
 
[[Kategorie:Terminologie/sebereflexe sociologie a vědy vůbec]]
 
[[Kategorie:VSgS]]
 
[[Kategorie:VSgS]]

Verze z 11. 12. 2017, 17:02

finalizace vědy – historicko-s-gická koncepce vývoje vědy, silně inspirovaná T. S. Kuhnem, která zdůrazňuje, že vývoj každé vědy a každé teorie směřuje k aplikované úrovni spol. regulovaného poznání. Původně vnější, externí cíle se pro vědu stávají vůdčími silami vlastního vývoje, dynamiky a rozvoje. Vývoj vědy se odehrává ve třech stadiích: 1. v předteoretickém, které odpovídá Kuhnovu předparadigmatickému období, kdy věda selektuje problémy a formuluje otázky; 2. ve zralé fázi, kdy věda dokáže formulovat tzv. fundamentální teorii, která v podstatě odpovídá Kuhnovu paradigmatu, a kdy se vyvíjí vlastní vnitřní zákonitostí; 3. ve finální fázi, kdy se ukončuje výstavba vědy a zejm. se stabilizují vztahy vědy ke společnosti. Třetí fáze, kdy se mění proporce působení interních a externích vlivů a faktorů ve prospěch externích, se označuje jako etapa f.v.. Koncept f.v. zavedla tzv. starnberská skupina v Německu (G. Böhme, W. van den Daele, W. Krohn) na počátku 70. l. 20. st.; ačkoliv jde o koncepci zřetelně nepůvodní a dosti triviální, vyvolala rozsáhlé kritické diskuse a ohlasy (R. Tschiedel, W. Buhl aj.); dodnes se však používá. Od Kuhnova pojetí se starnberská koncepce liší větším důrazem na vliv spol. činitelů: vývoj vědy je průnikem působení společnosti na výběr jejích problémových alternativ a jejího přizpůsobení se soc. prostředí. Zatímco Kuhn bral v úvahu z externích faktorů vlastně pouze vědeckou komunitu, starnberská skupina přihlíží i k významu finální vývojové fáze, kdy se věda propojuje s mimovědními, konkrétně soc., ekon. a vojenskými cíli, které ji zpětně definují. Vědu je podle této koncepce nutno racionalizovat věd. plánováním. F.v. nelze ztotožňovat s prostou aplikací věd. poznání, protože předpokládá tzv. uzavřenou teorii, tj. teorii, která splnila svůj explanační program a kterou nelze měnit drobnými modifikacemi. Koncept f.v. také odráží změněnou relaci mezi vědou a technikou: zatímco mechanismy, které vyvolaly průmyslovou revoluci, byly spíše dílem techniků než vědců, v souvislosti s rozvojem a vlivem chemického, elektrotech. a elektronického průmyslu se věda sama stává tvůrkyní techniky. Koncepce f.v. bere také významněji než jiné teorie v rámci filozofie vědy v úvahu činitele polit. povahy.

finalization of science finalisation de la science Finalisierung der Wissenschaft finalizzazione della scienza

Literatura: Böhme, G.Daele, W. van denKrohn, W.: Finalisierung der Wissenschaft. Zeitschrift für Soziologie, 1973, č. 2; Böhme, G.Daele, W. van denKrohn, W.: Finalization in Science. Social Science Information, 15, 1976.

Miloslav Petrusek