Fotografie sociologická
fotografie sociologická – typ fotografické tvorby charakteristický tím, že cíle, výrazové prostředky i způsob prezentace jsou podřízeny potřebám s-gické metodologie, resp. s-gickému výzkumu, s-gické výpovědi o společnosti. Jako specif. činnost nemá f.s. dosud ustálené institucionální zakotvení. Pojem sám bývá užíván v různých významových souvislostech, z nichž nejfrekventovanější jsou tyto: 1. ztotožnění f.s. se sociální fotografií, která je nástrojem sociální diagnostiky, věnuje se programově a angažovaně soc. tematice v užším slova smyslu, většinou obsahuje soc. kritické aspekty a bývá ve službách sociální žurnalistiky, propagandy a agitace, kde má dlouhou a bohatou tradici; 2. chápání f.s. jako speciálního tech. prostředku zachycování a dokumentace soc. reality, tedy jako přímé součásti s-gické výzk. procedury, jako ekvivalenty běžných technik sběru informací; 3. pojetí f.s. jako specif. fotografického žánru, vizuální s-gické výpovědi, komponované jako sociologický esej, s-gická studie; 4. za f.s. bývá považována i živelná nebo záměrně stimulovaná fotografická tvorba osob, které se dostávají do role respondentů, zobrazujících situaci vlastní spol. vrstvy, skupiny a vypovídajících i svým subjektivním zaujetím (za prototyp lze považovat anketu fotografujících dělníků uskutečněnou r. 1926 v Německu pod heslem „fotografující dělník je okem dělnické třídy“); 5. i když to zatím není běžné, může být f.s. institucionalizována jako specif. druh profesionální přípravy, příp. specif. profese, přičemž profesní role a formy soc. aprobace se od běžné profesionální fotografie liší, stejně jako se liší estetika samotné tvorby.
V dnešní f.s. převládá stále akcent na kritické zachycování typicky soc. námětů, jako je sociální nerovnost, kontrast blahobytu a chudoby, různé formy vykořisťování člověka, bezpráví, válečných a jiných soc. konfliktů. Tvůrce této f.s. lze najít už od 20. l. v nejrůznějších částech světa (v Anglii k nim patří zejm. H. Mayhew a R. Beard, v USA M. Brady, J. A. Riis, L. Hine, v Rusku M. P. Dimitrijev, v Německu A. Sandner, ve Francii E. Atget aj.). Inovaci do oblasti soc. a humanistické fotografie přinesla metoda fotografické reportáže, jejímž prototypem je kolekt. dílo D. Langeové, W. Evanse, A. Rothsteina a I. Delana, vázané na s-gický výzkum Hořká léta z období hosp. krize na am. venkově. Jako fotografická reportáž byly koncipovány např. snímky z občanské války ve Španělsku a fotografie válečných událostí vůbec (mezi nejznámější patří fotografie H. Cartier-Bressona a R. Capy). Vývoj fotografie v bývalém Československu byl poznamenán silným zájmem o soc. tematiku a polit. angažovaným postojem. V meziválečném období je spojen zejm. se jmény K. Aufrichta, R. Kohna, J. Jeníčka, J. Funkeho, J. Lehovce, A. Hackenschieda, E. Wiškovského a I. Blohové. Převažovala ostrá kritika soc. poměrů, např. života na periférii, v nouzových koloniích, havířských rodin atd. Nejvýrazněji se tento uměl. soc. proud ve fotografii projevil v dílech skupiny LeF Film-foto, jejímž programovým mluvčím a teoretikem byl L. Linhart, který v díle Sociální fotografie (1934) poprvé vyložil fotografickou tvorbu z hlediska marxismu. F.s. se výrazně uplatnila v Krohově Sociologickém fragmentu bydlení.
Tradice zájmu o soc. tematiku se zachovala a postupem času stále nabývá zřetelnější s-gické povahy, zejm. v propracovaných monotematických souborech střední a mladší generace fotografů (např. P. Štechy, M. Luskačové, I. Gila, D. Hochové, V. Birguse, P. Klimpla, J. Pokorného, B. Holomíčka aj.). Jejich tvorba se soustřeďuje především na zachycení a popis různých modalit způsobu života, na podstatné aspekty mezilidských vztahů a na vztah člověka k jeho životnímu prostředí, což jsou aktuální profilující témata činnosti řady jednotlivců i fotografických skupin v celé dnešní Evropě. Metodami se tato tvorba stále blíží dokumentační a reportážní fotografii, důraz však není položen ani na výtvarnou či estetickou hodnotu, ani na dramatičnost, ale na soc. a psychol. aspekty, na analýzu životní situace, vyžadující ne jednotlivé snímky, ale jednotně orientované fotografické série, které nezastírají interakci mezi fotografovanými osobami a fotografem. Specif. aktuální funkce f.s. jsou tyto: a) dokumentace soc. prostředí a soc. jevů, které jsou blízké zániku, b) lepší s-gické podchycení některých (vizuálně postižitelných) jevů (např. souvisejících s bydlením, vybavením domácnosti, oblékáním apod.) a jejich typologizace, c) vyjádření pocitu výzkumníka ze zkoumané situace, d) naplnění abstraktních pojmů používaných ve výzkumu smyslově konkrétním obsahem, zvýšení citlivosti čtenáře pro detaily zkoumaného prostředí a vzbuzení pocitu osobního zážitku, e) využití specif. s-gické situace fotografování ke studování reakcí osob na situaci daného typu, jejich stylizace, ambicí apod. Mezi zvl. rysy f.s. jako techniky s-gického výzkumu patří specif. pojetí anonymity a zesílený důraz na profesionální etiku při práci výzkumníka v terénu. Na základě dosavadních zkušeností se doporučuje dodržovat následující pravidla: 1. neuveřejňovat fotografie bez svolení fotografovaných (s výjimkou fotografií některých exteriérů, masových soc. akcí, jako jsou sportovní utkání apod.); 2. pečlivě uschovat fotografie a příslušnou dokumentaci a zpřístupnit je pouze členům výzk. týmu, příp. expertům (ty volit i s ohledem na morální kvality a osobní spolehlivost); 3. publikovat fotografie pouze v případě, kdy fotografovaného nezesměšňují, neohrožují jeho pověst a spol. pozici (jestliže tento požadavek při fotografování nelze zachovat, pak je nutné provést opatření znemožňující identifikaci příslušných osob); 4. u publikovaných fotografií neuvádět adresu ani jiné údaje o aktérech. Uvedené zásady by měly být dodržovány zejm. tehdy, když jde o zveřejňování výsledků výzkumu pro obyv. šetřené lokality, kteří jsou navzájem spjati sousedskými, přátelskými nebo rivalitními a konfliktními svazky. Kromě toho je třeba respektovat i příslušné paragrafy občanského zákoníku, autorské právo apod. a příp. pochybnosti v této oblasti konzultovat s právníky (viz též právo na soukromí). V Čechách se problematikou f.s. zabývali J. Linhart a M. Matějů.
sociological photography photographie sociologique soziologische Photoaufnahme fotografia sociologica
Literatura: Collier, I. R.: Visual Anthropology – Photography as a Research Method. New York 1967; Doherty, R. S.: Sozialdokumentarische Photografie in den USA. Luzern 1974; Jevgratov, J. M.: Kinofotodokumenty kak istoričeskij istočnik. Moskva 1973; Ligocki, A.: Czy istnieje fotografia socjologiczna? Krakóv 1987; Matějů, M. – Linhart, J.: Fotografie a sociologie. Uplatnění fotografie v sociologickém výzkumu. Sociologický časopis, 1989, č.2.