Gál Fedor
Gál Fedor
v Terezíně (okr. Litoměřice)
Gál se narodil v koncentračním táboře v Terezíně, kam byla jeho rodina na sklonku druhé světové války v roce 1945 deportována. Po skončení války a návratu na Slovensko absolvoval v Bratislavě základní školu a ve studiích pokračoval na střední průmyslové škole chemické v Gottwaldově (dnes Zlín). Po maturitě vystřídal několik zaměstnání v chemických závodech (Vulkan v Hrádku nad Nisou; Gumon, Slovnaft, Chemické závody Juraja Dimitrova v Bratislavě), dálkově vystudoval chemické inženýrství a absolvoval vědeckou přípravu ze sociologie na Slovenské akademii věd (1977). V letech 1977–87 působil jako vědecký pracovník na brněnské univerzitě a v Prognostickém ústavu Slovenské akademie věd, v roce 1987 se ocitl jako vědecký pracovník na volné noze, což bylo v tehdejším Československu dost ojedinělé. Jako disident stál spolu s Milanem Kňažkem či Jánem Budajem u založení hnutí Verejnosť proti násiliu a v letech 1990–91 byl předsedou koordinačního centra a republikové rady tohoto hnutí, se kterým na Slovensku zvítězil v prvních svobodných volbách po změně režimu. Paralelně k působení v politice pokračoval i ve vědecké činnosti a získal doktorát na Vysoké škole ekonomické v Praze (1992). V tomto roce se také přestěhoval do Prahy, kde působí dodnes.
V Gálově tvorbě lze rozlišit dvě odlišné etapy. Do roku 1989 psal převážně akademicky laděné texty věnované problematice prognózování společenského vývoje po stránce metodologické i obsahové. Po roce 1989 na několik let vstoupil do aktivní politiky a od té doby působí jako veřejný intelektuál a publicista, v jehož produkci se prolínají společenskovědní analýzy s dokumentární tvorbou. Vedle vlastní samostatné tvorby začínají být minimálně stejně významné jeho editorské a nakladatelské aktivity.
V prvním období sepsal Gál několik desítek odborných článků, které se věnují především metodologii prognózování, oblasti životní úrovně či celkové dynamice společenského vývoje. Publikoval zejména v Ekonomickém časopise, Sociologickém časopise (viz Sociologický časopis / Czech Sociological Review) a v časopisu Trend. Ve svých statích se zabýval formalizovanými modely sociálních systémů a tzv. problémově orientovanému participativnímu přístupu, který mu byl inspirací pro celkové nazírání na společnost. Publikoval i v zahraničí (časopisy Features, World Futures) a společně s Josefem Alanem napsal několik odborných i populárněji pojatých knih k dané problematice. Kniha Možnosť a skutočnosť (1990) je zároveň jakýmsi završením jeho úvah o povaze vědeckého prognózování. Podle Gála smyslem prognostiky není předpověď, ale otevírání možnosti anticipativního myšlení lidí, umožnit, aby si lidé mohli udělat prognózu sami. Navíc mezi uvažováním o budoucnosti a budoucností samotnou dochází k dialektickému procesu vzájemného ovlivňování, který samotný znemožňuje prognostiku pojímat jako předpověď. Prognostiku přitom definoval jako disciplínu mezi vědou a uměním, která se snaží „vykolíkovat“ a zmapovat prostor možností. Zároveň rozvíjel a obhajoval princip participativního prognózování, který je založen na aktivním hodnotovém zakotvení prognózujícího subjektu ve skutečnosti.
Po politickém převratu se Gálova tvorba začala posouvat k poučené dokumentární publicistice. Zpočátku se jednalo o angažované komentáře aktuálního politického dění, k nimž se autor příležitostně uchyloval i po svém odchodu z nejvyšších politických kruhů. Vydal například knihu Volby (1993), která je věnována společensko-politickým důsledkům voleb v Československu v roce 1992. Spolu s dalšími autory se podíle na studii Maďarská menšina na Slovensku, která mapuje soudobé postavení maďarské menšiny soustředěné zejména na jihu Slovenské republiky. V roce 1992 spoluzakládal společnost CET 21, která dala vzniknout televizi Nova (1994). Zapojení do mediálního průmyslu mu umožnilo financování řady jeho pozdějších vydavatelských či autorských aktivit. V průběhu diskusí organizovaných v roce 1993 Evropským kulturním klubem v Praze, které byly zaměřeny na fenomén násilí ve společnosti, vedl kolektiv autorů, jejichž příspěvky uspořádal do knihy Násilí (1994). Soubor textů přinesl svědectví o formách konfrontace člověka a všudypřítomné agrese a násilí, přiblížených také na základě příkladů osudů konkrétních osob a zasazených do kontextu teorií sociálního jednání či rasismu. Gál spolu se svým bratrem rovněž založil nakladatelství GplusG, zaměřující se na podporování tvorby menšin a o menšinách. Vydává publicistické tituly na aktuální témata i práce z oboru společenských věd (ekologie a sociologie). Významnou část edičního profilu nakladatelství tvoří vzpomínky autorů reflektující „židovskou“ životní zkušenost. V roce 1996 se Gál podílel na projektu započatém Josefem Vavrouškem, který vyústil v knihu Hodnoty pro budoucnost (1996), věnovanou otázkám trvale udržitelného rozvoje společnosti, globalizaci, sociálním hnutím, hodnotovému ukotvení společnosti či roli strachu, jakožto nástroje mobilizujícího společnost.
Přibližně od druhé poloviny 90. let se Gál začal věnovat spirituálním tématům; sám tuto etapu své tvorby nazývá „duchařskou“ (např. editorství knih Cesty víry a Za Za). Další oblastí tvůrčí aktivity představuje dokumentaristika literární (Cesta do Indie, Two Up) i filmová (Krátká dlouhá cesta (2007–09, dílo je věnováno otci Fedora Gála, Vojtěchu, jenž byl zastřelen během pochodu smrti z německého Sachsenhausenu v posledních dnech druhé světové války; Dobré ráno Slovensko z roku 2009, věnované období 1989–90; Příběh Natálky sledující životní osudy ohrožené romské rodiny). Ani po roce 2000 se Gál nepřestal zabývat otázkami prognózování společenského vývoje. V díle Slovensko na cestě do neznáma (2003) prezentoval prognostický projekt, kterého se účastnila celá řada autorů. Přibližně dvě desítky krátkých kapitol popisují stav v různých oblastech života slovenské společnosti (kriminalita, reg. rozvoj, právní systém, polit. sytém, trh práce, lidská práva, životní prostředí, menšiny, zdraví, vzdělání, demografický vývoj, religiozita, kvalita života atd.) a v duchu participativní prognostiky kniha obsahuje i pasáž „od problémů k prognózám“.
Knihy: Systémové prognózovanie (Bratislava 1976; spoluautoři M. Majtán a J. Alan); Ciele rozvoja socialistického spôsobu života a metódy ich stanovenia: Etapa čís. 1, Modelovanie ako metóda stanovenia cieľov rozvoja socialistického spôsobu života (Bratislava 1979; spoluautoři J. Suchý a Z. Bútorová.); Budúcnosť vo svetle prognostiky alebo čo vieme a čo nevieme o budúcnosti (Smena, Bratislava 1983; spoluautor J. Alan); Spoločnosť vo svetle sociológie (Smena, Bratislava 1987; spoluautor J. Alan); Svet vedy a poznávania (Smena, Bratislava 1988; s kolektivem); Prognózovanie vývoja vedy: Metodologické prístupy a skúsenosti (Veda, Bratislava 1990); Možnosť a skutočnosť (Bratislava 1990); Násilí (Egem, Praha 1994).
Studie: Kybernetické modelovanie sociálnych systémov (Sociologický časopis 1978); Problémy modelovania sociálnych jevov metodamy systémovej dynamiky (Sociologický časopis 1984); Problémovo orientovaný participativny prístup (Sociologický časopis 1989).
Sborníky: Dnešní krize česko-slovenských vztahů (Sociologické nakladatelství, Praha 1992); Hodnoty pro budoucnost (G plus G, Praha 1996); Slovensko na ceste do neznáma (Inštitút pre verejné otázky, Bratislava 2003).
Mimo sociologii: Jana Klusáková a Fedor Gál rozmlouvají nadoraz: O Mečiarovi, Kňažkovi, Klausovi, Havlovi – a konci jedné revoluce (Primus, Praha 1992); Z prvej ruky (Archa, Bratislava 1991); Volby (Egem, Praha 1993; s kolektivem); O jinakosti (G pus G, Praha 1998); Film a XX. století (Uherské Hradiště 1999; spoluautoři J. Gogola a M. Petrusek); Trojí svědectví (G plus G, Praha 2000; spoluautorky D. Skálová a M. Zádorová); Vízie a ilúzie: Eseje, komentáre, glosy, rozhovory 1989–1999 (Kalligram, Bratislava 2000); Lidský úděl (G pus G, Praha 2004); Za Za (G plus G, Praha 2006; s kolektivem); Cesty víry (G plus G, Praha 2000); Short Long Journey (Nemo, Prague 2009).
Fedor Gál se podílel na některých heslech této encyklopedie.
Fedor Gál je autorem některých publikací v Knižní bibliografii české sociologie.