Hnutí komunitní
hnutí komunitní – spontánní sdružování, vytváření neformálních seskupení, která svým členům usnadňují čelit tlakům celospol. struktur, poskytují morální oporu a rozvíjejí alternativní vzorce lidského soužití a životního stylu. Jde o zvl. typ hnutí, které má hist. analogii v náb. komunách (ašrámy na Východě, kláštery na Západě), v 18. st. v utopistických falangách, začátkem 20. st. v kibucích v Izraeli, později v 60. l. v komunách hippies. Nejnovější komuny či komunity většinou odmítají konzumní hodnoty života, jsou formou odklonu od masové společnosti. Tzv. intencionální komunity 80.–90. l. jsou vědomou odpovědí na soc., ekologické i duchovní problémy industriální společnosti. Plní často úlohu soc. laboratoří, v nichž lidé hledají novou integritu ve fyzické spolupráci a meditaci, vytvářejí nové vztahy vzájemného respektu a porozumění, prohlubují vztah k duchovním hodnotám, ke všemu, co člověka přesahuje, žijí vizí nového světa a nového člověka. Zároveň často rozvíjejí nové technologie, alternativní zemědělství a zahrádkářství, ekologickou architekturu, holistické léčení využívající zkušenosti starých kultur. Kladou důraz na integrální myšlení, intuici, prohloubené vnímání, ale i na výchovu k účastenské, přímé demokracii, na dialog a konsensus atd. Některé intencionální h.k. fungují již řadu let a získaly velkou popularitu – např. findhornská nadace ve Skotsku, Taizé ve Francii, Spring Valley v USA, Auroville v Indii aj. Problematikou h.k. a komunitního životního stylu se zabývají četné s-gické studie. V některých zemích se již objevují komunitní domácnosti, komunitní svépomocné skupiny, na bázi skupin setkávání se pěstuje skup. psychoterapie a pedagogika apod. Novodobé komunity je třeba odlišit od sekt a part mládeže, které se většinou vyznačují naprostou konformitou vůči skupině a vůdci, závislostí a strachem z porušení solidarity, využíváním pocitu viny a hrozeb, podezříváním, nechutí k práci a podobně.
community movement mouvement communautaire Komunitätsbewegung movimento comunitario