Imperativ kategorický

imperativ kategorický – (z lat. imperativus = rozkazovací; řec. kategoreo = tvrdím, označuji) – teor. specifikace morálního imperativu zformulovaná I. Kantem v protikladu k jakémukoli „hypotetickému imperativu“. I.k. se týká výhradně formy a principu, z něhož plyne jednání. Sestává ze 3 od sebe neoddělitelných formulí, vyjadřujících 3 zákl. znaky. 1. Všeobecnost vyjadřuje formule: „Jednej tak, aby maxima tvého jednání mohla být z tvé vůle ustavena všeobecným přírodním zákonem.“ 2. účel o sobě je vyjádřen větou: „Jednej tak, aby ses choval k lidství jak v osobě své, tak v osobě druhého jako k účelu a nikdy jako k prostředku.“ 3. Autonomie vůle založená v rozumu vyplývá z formule: „Vůli každé rozumné bytosti je třeba chápat jako ustavující všeobecné zákony.“ I.k. je vrcholnou a dodnes zákl. formulací novověké normativní etiky (viz též etika, „zlaté pravidlo jednání“).

categorical imperative impératif catégorique kategorischer Imperativ imperativo categorico

Literatura: Kant, I.: (1785) Základy metafyziky mravů. Praha 1976.

Hana Havelková