Inženýrství systémové
inženýrství systémové – obor zabývající se výzkumem, navrhováním, výstavbou, provozováním a řízením rozsáhlých a složitých tech., tzv. „smíšených“ (sociotechnických), ekon. či ekologických systémů, jejich subsystémů i komponent. I.s. je aplikací poznatků řady tech. a spol. věd. Vychází ze systémové teorie, kybernetiky, věd. managementu, psychologie a s-gie. Opírá se o systémové myšlení, založené na klasických přístupech redukce, analytičnosti, doplněných o moderní přístupy celostního chápání problémů a cílovosti. Používá se zejm. týmový způsob práce. Vznik i.s. je spojen s přípravou a realizací tzv. „velkých programů“, především z oblasti kosmonautiky, dopravy, plánování, kontroly a řízení letových situací v okolí velkých letišť, telekomunikací, jaderné energetiky, pružné automatizace při uskutečňování „zelené revoluce“ v rozvojových zemích, rozvoje biotechnologií, systémů ochrany a tvorby životního prostředí. Výrazný je integrační charakter i.s. při spojování inovačních, investičních a racionalizačních stránek, při respektování ekologických požadavků. Jádrem i.s. je jeho metodologie, která prošla od 50. l. 20. st. výrazným vývojem. Původní „tvrdé systémy“ tech. charakteru, v nichž participace člověka byla dána výrobní technologií či provozními předpisy, byly postupně „změkčovány“ k respektování člověka jako aktivní a uvědoměle se chovající složky systému. Rozvoj i.s. je úzce spojen s uplatněním výpočetní techniky.
system engineering ingénierie de système Systemigeneering ingegneria dei sistemi
Literatura: Dráb, Z.: Systémové inženýrství. Praha 1982; Halada, M.: Systémové inženýrství. Praha 1984; Vlček, J.: Systémové inženýrství. Praha 1985.