Incest

Verze z 11. 12. 2017, 17:02, kterou vytvořil Admin (diskuse | příspěvky) (finalizován tvar zápisu autorů hesel)
(rozdíl) ← Starší verze | zobrazit aktuální verzi (rozdíl) | Novější verze → (rozdíl)

incest – (z lat. incestus = nečistý) – vztah mezi osobami natolik příbuzensky blízkými, že jejich sňatek nebo sexuální poměr je zakázaný. Existence i. znamená, že v lidské společnosti jsou některé soc. vztahy nekompatibilní se vztahy sexuálními. R. Murdock ukázal na příkladu 200 etnograficky sledovaných společností, že žádná nepřipouští sňatek mezi otcem a dcerou, bratrem a sestrou, matkou a synem. Zároveň jen velmi málo společností připouští čistě sexuální vztah jako opoziční ke sňatku. Ve starém Egyptě, v inckém státě a v některých afr. královstvích byly povoleny sňatky mezi vládci a jejich sestrami (opravdovými nebo klasifikačními). Tyto sňatky, zakázané pro ostatní členy společnosti, představovaly tzv. i. silných a měly zdůraznit božský původ panovníka, na kterého se spol. zákaz nevztahuje. Jak poukázal C. Lévi-Strauss, tento případ je v krajní opozici vůči tzv. i. slabých, kdy dochází k sexuálnímu vztahu mezi nejbližšími příbuznými, kteří nejsou schopni navázat jiné soc. kontakty. S. Freud viděl v zákazu i. zdroj napětí, které transformuje skrytou touhu po zakázaném partnerovi (po otci nebo matce) až na úroveň psych. poruchy. Jeho pojetí i. však vycházelo z jediné konkrétní, hist. formy, kterou extrapoloval na celou lidskou společnost.

Zákaz i. je jediné soc. pravidlo, které má charakter univerzálnosti. V i. se kříží biol. a spol. hledisko existence člověka. V žádném případě není toto pravidlo řádu hist. Zákaz i. je vlastní lidské společnosti od prvopočátků její existence a s některými jeho prvky se setkáváme už u vyšších primátů (lidoopů). Představa L. H. Morgana, že první stadium lidské společnosti charakterizovala promiskuita bez jakéhokoliv pravidla definujícího i. a že druhé stadium představovala pokrevní rodina, založená na vzájemných sňatcích bratrů a sester, ale kde již byl zakázán sňatek mezi rodiči a dětmi, je zcela mylná. Zákaz i. je soc. pravidlo, které je vlastní všem lidským skupinám a je zcela řádu kult. Zákaz i. není zákazem, který kontroluje sexuální pudy nebo zabraňuje promiskuitě, jejíž existence je i ve světě zvířat poměrně vzácná. Jde spíše o vynález, kterým člověk odlišuje společnost, ve které žije, od přírody, které se oddává. Zákaz i. zavádí řád, jenž je všude a vždy orientovaný stejným směrem a má vždy stejné soc. důsledky. Současně se však neredukuje pouze na pravidlo restriktivní a represivní. Jeho negativní charakter v sobě obsahuje pozitivní předpisy. Lévi-Strauss ukázal, že zákaz i. je ve své podstatě pravidlem reciprocity a že jeho širším výrazem je exogamie. Zákaz sexuálně využívat dceru nebo sestru je v protikladu k možnosti dát ji jinému muži a požadovat od něho výměnou jeho dceru nebo sestru. Koncept takové sociální směny je základem rozboru forem nepokrevního příbuzenství. Zákaz i. vytváří tedy nejen rozhraní mezi kulturou a přírodou, ale je zároveň zdrojem tvorby nových soc. vztahů uvnitř společnosti, které jsou kodifikovány v pravidlech sňatku (matrimoniální výměny).

incest inceste Inzest incesto

Literatura: Freud, S.: Totem a tabu. Praha 1969; viz též příbuzenství.

Zdeněk Justoň