Iniciativa občanská: Porovnání verzí

m (finalizován tvar zápisu autorů hesel)
 
Řádek 8: Řádek 8:
 
</div>
 
</div>
  
<span class="section_title">Literatura:</span> ''Habermas, J.'': Die Neue Unübersichtlichkeit. Frankfurt a.M. 1985.
+
<span class="section_title">Literatura:</span> ''Habermas, J.'': Die Neue Unübersichtlichkeit. Frankfurt a. M. 1985.
  
 
''[[:Kategorie:Aut: Mucha Ivan|Ivan Mucha]]''<br />
 
''[[:Kategorie:Aut: Mucha Ivan|Ivan Mucha]]''<br />

Aktuální verze z 18. 1. 2018, 13:21

iniciativa občanská – (fr. initiative = popud, podnět; z lat. initium = počátek, původ) – označení pro spontánně vzniklou činnost skupin občanů, která má víceméně formu činnosti organizované a jejímž cílem je zpravidla odstranění napětí a konfliktů ve společnosti, které nejsou uspokojivě řešeny institucemi a orgány k tomu kompetentními. V záp. Evropě od 2. poloviny 70. l. jsou termínem i.o. označována protestní hnutí vznikající z heterogenních příčin (proti budování jaderných elektráren, proti některým soudním procesům, zákazům výkonu povolání atp.), včetně ekologického hnutí, mírového hnutí či hnutí emancipačního. Hnutí i.o. jsou pestrou paletou „diferencovaných forem projevů vůle“ (J. Habermas). V rámci i.o. vznikají tzv. alternativní hnutí, jejichž cílem je uspokojovat zájmy a potřeby občanů, které nejsou nebo nemohou být zajištěny státem či dalšími oficiálními mocensko-polit. strukturami. Dochází také zpravidla k vytváření tzv. paralelní či alternativní kultury, resp. subkultury, která je nezávislá na kultuře oficiální, kontrolované a podporované státem. I.o. může vyústit v projevy občanské neposlušnosti. V bývalých social. zemích měly i.o. specif. charakter. Působily jednak v rámci polit. systému společnosti, často jako státem koordinované spíše manifestní činnosti, jednak měly protisystémový charakter, tvořily součást legalizované či častěji nelegální opozice, disentu. (Viz též sociologie sociálních hnutí.)

civic initiative iniciative civique Bürgerinitiative iniziativa civica

Literatura: Habermas, J.: Die Neue Unübersichtlichkeit. Frankfurt a. M. 1985.

Ivan Mucha