Instituce právní
instituce právní – pojem používaný v běžné právnické mluvě, který je však mnohoznačný, elastický; v právních předpisech se neužívá. I.p. se chápe jako soubor právních norem upravujících specif. skupinu vzájemně souvisejících spol. vztahů. Tyto normy tvoří celek z toho hlediska, že prakticky vyčerpávajícím způsobem regulují nějaký dostatečně význ. typ mezilidských vztahů. Lze mezi nimi hledat funkcionální či strukturální vazbu. V čes. právnické literatuře bývá i.p. v tomto smyslu označována častěji výrazem „právní institut“. Je to např. manželství, právní odpovědnost, smlouva nebo vlastnictví. Výraz i.p. se však používá ještě v jiném, odvozeném smyslu, a to pro státní orgány nebo spol. organizace, které se chovají (působí) v souladu s ustanoveními právních předpisů (personální pojetí i.p.), nebo pro soubor činností, jež jsou vymezeny nějakým souborem norem (funkcionální pojetí i.p.). První použití se blíží s-gickému pojmu organizace, druhé s-gickému chápání instituce.
judicial (legal) institution institution juridique Rechtsinstitution istituzione giuridica
Literatura: Renard, G.: La théorie de l'institution. Paris 1930; Piller, J.: Empirický výzkum institucí státního práva. In: Stát a právo, 26, Praha 1989.