Jazyk observační

jazyk observační – (z lat. observare = pozorovat, hlídat) – v pojetí neopozitivismu součást jazyka vědy, jehož kategorématické výrazy, tj. mimologické (deskriptivní) konstanty, nazývané též observační termíny, bezprostředně odpovídají pozorovatelným objektům (observačními termíny označují pozorovatelé vlastnosti a vztahy mezi věcmi či jevy, které jsou přístupné našemu pozorování či měření a jsou proto využívány k popisu těchto věcí a jevů). R. Carnap klade na j.o. tyto požadavky: 1. pozorovatelnost pro zákl. deskriptivní termíny; 2. explicitní definovatelnost a redukovatelnost pro ostatní deskriptivní termíny; 3. nominalismus, podle něhož má být obor proměnnosti individuových proměnných vztažen na konkrétní pozorovatelné entity; 4. finitismus formulovaný v různých podobách „s rostoucí přesností“ (daný jazyk má obsahovat alespoň jeden konečný model, daný jazyk obsahuje jenom konečné modely, oblast zkoumání obsahuje konečný počet individuí a žádný model neobsahuje více než n individuí); 5. konstruktivismus, podle něhož každý designát proměnných daného jazyka je vždy označen nějakým výrazem tohoto jazyka; 6. extenzionalita, což znamená, že daný jazyk neobsahuje žádné termíny pro modality a jiné funktory neklasických logik. J.o. je spojen s jazykem teoretickým pomocí tzv. pravidel korespondence neboli korespondenčních pravidel (např. teor. termín „teplota“ je spojen s dvoumístným deskriptivním predikátem „…teplejší než…“ takto: jestliže u je teplejší než v, pak teplota u je vyšší než teplota v). Striktní dichotomie dvou podjazyků jazyka vědy, j.o. a teor. jazyka, byla velmi záhy podrobena kritice a již R. Carnap tuto dichotomii liberalizoval tím, že do j.o. zavedl tzv. dispoziční predikáty a připustil pro ně i pojmy definované pomocí operacionálních definic. Dnes se jde ještě dále a plně se uznává samostatný status teor. pojmů, které nejsou redukovatelné na observační výrazy, a dokonce se tvrdí, že empir. pojmy jsou vždy teor. „impregnovány“. Prakticky ve stejném významu jako j.o. se používá termín empirický jazyk.

observational language langue (langage) d'observation Observationssprache, Beobachtungssprache inguaggio dell' osservazione

Literatura: Camphell, N. R.: Foundation of Science. The Philosophy of Theory and Experiment. New York 1957; Carnap, R.: Metodologický charakter teoretických pojmů. In: Problémy jazyka vědy. Praha 1968; Hempel, C. G.: Teoretikovo dilema. Studie z logiky konstrukce teorií. In: Filozofie vědy. Praha 1968; Šefránek, J.: Logika, jazyk a poznanie. Bratislava 1969.

Karel Berka