Klácel František Matouš

Verze z 11. 12. 2017, 17:04, kterou vytvořil Admin (diskuse | příspěvky) (finalizován tvar zápisu autorů hesel)
(rozdíl) ← Starší verze | zobrazit aktuální verzi (rozdíl) | Novější verze → (rozdíl)

Klácel František Matouš

v České Třebové (okr. Ústí nad Orlicí)
v Belle Plaine (USA)

Klácel František Matouš 01.jpg

Absolvoval gymnázium (1817–25) a filosofii v Litomyšli (1825–27), načež vstoupil do augustiniánského kláštera v Brně, řeholní slib složil roku 1830. V letech 1829–32 studoval teologii na římskokatolickém biskupském semináři v Brně, roku 1833 byl vysvěcen na kněze a 1835 jmenován profesorem tamtéž. Kvůli svým filosofickým názorům a podezření z panslavismu byl v roce 1844 profesury zbaven, krátce působil jako knihovník A. von Veitha a pak se vrátil do kláštera. V roce 1848 byl delegátem Slovanského sjezdu a stal se členem Národního výboru, po návratu do Brna se věnoval osvětové a publicistické činnosti (1849–53 redaktor Moravských novin, 1852 přejmenovaných na Moravský národní list, 1849 spoluzakladatel Národní jednoty ss. Cyrila a Methoda). V letech 1850–51 zorganizoval utopické Českomoravské bratrstvo, tajnou společnost, jejíž členové se měli stát předobrazem společenství lidí na základě vzájemné lásky, porozumění a spolupráce. Léta 1853–69 prožil v domovském klášteře, kde se věnoval spisovatelské činnosti, příležitostně působil také jako soukromý učitel. Roku 1869 odešel do Spojených států, aby mohl uskutečnit své utopické sociálněorganizační představy, nadále působil jako publicista (redaktor Slovana amerikánského 1869–72, Hlasu Jednoty svobodomyslných 1872–81, Svojana 1873 a Hospodáře 1879–81). Jeho vliv byl ovšem velice omezený a větší pozornosti se mu dostalo teprve po jeho smrti, kdy byl částí amerických Čechů považován za „vzor“ antiklerikála.

Klácel byl především hegeliánským filosofem s přírodovědnými a sociálněutopickými zájmy, některé jeho spisy mají podobu proto-sociologických děl. V 50. letech 19. století se začal odklánět od církevního křesťanství, prosazoval „vesměrnost“ – organickou propojenost člověka, lidstva a vesmíru, k jejímuž poznání a naplňování měla sloužit především (sociální) věda. Výrazně byl ovlivněn Charlesem Darwinem, jehož myšlenky aplikoval v duchu sociálního darwinismu, současně však prosazoval utopický „Svojanov“, projekt obcí založených na společné práci, odměňování podle zásluh a zrušení dědictví (nikoli osobního vlastnictví). V průběhu svého amerického pobytu se stále kritičtěji stavěl k církevnímu křesťanství, až se dostal na pozice blízké antiklerikalismu, neztratil však proto vlastní náboženské přesvědčení (idea Svojanova vycházela z idealizovaného fungování raně křesťanských obcí). Sociologicky relevantní jsou především Klácelovy články na stránkách Časopisu českého musea, v nichž rozvíjel Hegelovu filosofii směrem k psychologii a sociologii, a jeho spis Listy přítele k přítelkyni o původu socialismu a komunismu (1849; původně v Moravských novinách). V tomto díle populární formou v návaznosti na Lorenze von Steina rozebírá dobové socialistické ideje a pamflety, kritizuje nebezpečí „mechanického komunismu“ a místo něj se dovolává vzájemné ohleduplnosti, humanity a spolupráce. Následující výběrová bibliografie zahrnuje pouze díla, která mají význam pro sociologii.

Knihy: Dobrověda (České museum, Praha 1847); Listy přítele k přítelkyni o původu socialismu a komunismu otištěné z Moravských novin (Brno 1849; 2. vyd. 1948); Vesměrnost: Domýšlení se Nejvyšší Jednoty Všeho… (Chicago 1882); Výbor z díla (SNKLU, Praha 1964; ed. D. Jeřábek).

Studie: Rozvinutí vědectva (Časopis Českého musea 1841); O libosti a smíchu v postupu (Časopis Českého musea 1841); Návrh na zvelebení Musejníku (Časopis Českého musea 1842); Kosmopolitismus a vlastenectví s ozvláštním ohledem na Moravu (Časopis Českého musea 1842); Tlak, puzení, svévolnost, náboženství (Časopis Českého musea 1842); O citu a rozumu (Časopis Českého musea 1843); O smrti (Časopis Českého musea 1844).

Literatura: Josef Beneš: Ač zemřeli ještě mluví: Medailony českých katolických vlasteneckých kněží (ÚCN, Praha 1964); Lubomír Boháč: F. M. Klácel a jeho utopismus: Ranně socialistická utopie v revolučních létech 1848–1849 (Praha 1952); Zora Dvořáková: František Matouš Klácel (Melantrich, Praha 1976); Miloslav Trapl: František Matouš Klácel: Život a dílo (FF UP, Olomouc 1999); Tyl – Němcová – Klácel: Výchovný význam jejich díla (SPN, Praha 1955).

Zdeněk R. Nešpor