Konfucianismus: Porovnání verzí

(import na produkční server)
 
 
(Nejsou zobrazeny 3 mezilehlé verze od 2 dalších uživatelů.)
Řádek 1: Řádek 1:
<span id="entry">konfucianismus</span> – vlivný směr staročínské [[filozofie]], založený ''Konfuciem'' (''Kchung-C''', 552 až 479 př. n. l.), později prohlášený za státní učení. Ve spojení s mýtoepickými prvky je to též čínské [[náboženství]]. Hlavní obsah ''k.'' tvoří soc. [[etika]] a státotvorná teorie. Podle ''k.'' zaujímá každý jedinec pevné místo ve spol. hierarchii, z čehož pro každého vyplývají určité povinnosti. Jejich plnění je prvořadým úkolem, stejně jako projevování lidskosti (žen). ''K.'' přesně stanovil vztahy podřízenosti a nadřízenosti a stal se trvalým stabilizujícím faktorem čínského spol. života. Kromě ''Konfucia'' rozvíjeli toto učení ''Mencius'' (''Meng-c'', asi 371–289 př. n. l.) a ''Sun-c'' (asi 298–238 př. n. l.). ''K.'' i přes výsadní postavení neodolal působení [[taoismus|taoismu]] a [[buddhismus|buddhismu]]. Ve 3.–4. st. ustoupil do pozadí. K novému oživení došlo v 10. st. v podobě neokonfucianismu, který navázal na etiku ''k.'' a udržel si vliv až do současnosti.
+
<span id="entry">konfucianismus</span> – vlivný směr staročínské [[filozofie]], založený ''Konfuciem'' (''Kchung-C''', 552 až 479 př. n. l.), později prohlášený za státní učení. Ve spojení s mýtoepickými prvky je to též čínské [[náboženství]]. Hlavní obsah ''k.'' tvoří soc. [[etika]] a státotvorná teorie. Podle ''k.'' zaujímá každý jedinec pevné místo ve spol. hierarchii, z čehož pro každého vyplývají určité povinnosti. Jejich plnění je prvořadým úkolem, stejně jako projevování lidskosti (žen). ''K.'' přesně stanovil vztahy podřízenosti a nadřízenosti a stal se trvalým stabilizujícím faktorem čínského spol. života. Kromě ''Konfucia'' rozvíjeli toto učení ''Mencius'' (''Meng-c'') a ''Sun-c''. ''K.'' i přes výsadní postavení neodolal působení [[taoismus|taoismu]] a [[buddhismus|buddhismu]]. Ve 3.–4. st. ustoupil do pozadí. K novému oživení došlo v 10. st. v podobě neokonfucianismu, který navázal na etiku ''k.'' a udržel si vliv až do současnosti.
  
 
<div class="translations">
 
<div class="translations">
Řádek 8: Řádek 8:
 
</div>
 
</div>
  
<span class="section_title">Literatura:</span> ''Etika'' i ritual v tradicionnom Kitaje. Moskva 1988; ''So sprach'' der Weise. Chinesisches Gedankengut aus drei Jahrtausenden. Berlin 1986.
+
<span class="section_title">Literatura:</span> ''Etika i ritual v tradicionnom Kitaje''. Moskva 1988; ''So sprach der Weise. Chinesisches Gedankengut aus drei Jahrtausenden''. Berlin 1986.
  
-- ''[[:Kategorie:Aut: Hubík Stanislav|Stanislav Hubík]]''<br />
+
''[[:Kategorie:Aut: Hubík Stanislav|Stanislav Hubík]]''<br />
 
[[Kategorie:Aut: Hubík Stanislav]]
 
[[Kategorie:Aut: Hubík Stanislav]]
 
[[Kategorie:Terminologie/náboženství a magie]]
 
[[Kategorie:Terminologie/náboženství a magie]]
 
[[Kategorie:VSgS]]
 
[[Kategorie:VSgS]]

Aktuální verze z 1. 2. 2018, 17:08

konfucianismus – vlivný směr staročínské filozofie, založený Konfuciem (Kchung-C', 552 až 479 př. n. l.), později prohlášený za státní učení. Ve spojení s mýtoepickými prvky je to též čínské náboženství. Hlavní obsah k. tvoří soc. etika a státotvorná teorie. Podle k. zaujímá každý jedinec pevné místo ve spol. hierarchii, z čehož pro každého vyplývají určité povinnosti. Jejich plnění je prvořadým úkolem, stejně jako projevování lidskosti (žen). K. přesně stanovil vztahy podřízenosti a nadřízenosti a stal se trvalým stabilizujícím faktorem čínského spol. života. Kromě Konfucia rozvíjeli toto učení Mencius (Meng-c) a Sun-c. K. i přes výsadní postavení neodolal působení taoismu a buddhismu. Ve 3.–4. st. ustoupil do pozadí. K novému oživení došlo v 10. st. v podobě neokonfucianismu, který navázal na etiku k. a udržel si vliv až do současnosti.

Confucianism confucianisme Konfuzianismus confucianesimo

Literatura: Etika i ritual v tradicionnom Kitaje. Moskva 1988; So sprach der Weise. Chinesisches Gedankengut aus drei Jahrtausenden. Berlin 1986.

Stanislav Hubík