Logokracie
logokracie – (z řec. logos = řeč; kratos = síla, vláda) – představovala cíl i zákl. ideovou koncepci poměrně málo vlivného konzervativního polit. hnutí tzv. neoaristokratů. V jeho čele stál jeden ze zakladatelů Panevropy Coudenhove-Kalgeri spolu s K. Hilerem, soc. teoretikem navazujícím na Platóna a F. Nietzscheho. Logokraté se hlásili k tzv. stavovskému socialismu, odmítali marxismus, demokracii i liberalismus. Uznávali však parlamentní systém s tím, že senát by měl být nahrazen jakousi vyšší sněmovnou složenou z vynikajících jednotlivců, „duševních aristokratů“, kteří by usměrňovali a řídili polit. a duchovní vývoj mas. Tento aristokratický klub se měl doplňovat a rozšiřovat kooptací nových členů. Logokraté ostře vystupovali proti myšlence soc. rovnosti, akcentujíce vzdělanostní, pracovní a duchovní hierarchii, kterou považovali za přirozenou. V předválečném Československu vzbuzovala l. zájem členů Svazu stavovského souručenství práce, charakteristického vypjatým nacionalismem a konzervatismem.
logocracy logocratie Logokratie logocrazia