Machonin Pavel

Machonin Pavel

6. června 1927 v Prostějově
4. července 2008 v Praze

V letech 1944–45 byl totálně nasazen, po osvobození vystudoval Vysokou školu politickou a sociální v Praze (1945–49). Jako mladý komunista se aktivně podílel na politických čistkách na vysokých školách v letech 1948–49, v letech 1950–58 byl politickým vychovatelem v armádě. Členem KSČ byl v letech 1945–70. V roce 1958 odešel do Ústavu pro výuku a vědeckou práci kateder marxismu-leninismu (později Ústav marxismu-leninismu pro vysoké školy při Univerzitě Karlově, ještě později Ústav sociálně politických věd UK), kde působil až do jeho zrušení v roce 1969. Vedl tým pro výzkum sociální struktury, zároveň byl pověřený řízením ústavu a v letech 1967–69 byl jeho ředitelem. Titul kandidáta věd (CSc.) získal v roce 1962 za práci Progresivní tendence vývoje sociální struktury socialistické společnosti v Československu (na základě studia hnutí brigád socialistické práce), roky habilitace a získání doktorátu věd (DrSc.) nejsou známy. Ve druhé polovině 60. let byl členem a místopředsedou Vědeckého kolegia filosofie a sociologie ČSAV a členem redakční rady Sociologického časopisu (1965–69; viz Sociologický časopis / Czech Sociological Review). V roce 1970 byl donucen odejít ze sociologie, pracoval jako analytik ve sportovním podniku (1970–74) a posléze až do roku 1987 v Drůbežářském průmyslu v Chrustenicích u Berouna. V letech 1990–91 byl vědeckým pracovníkem znovuzřízeného Ústavu sociálně politických věd, v roce 1992 přešel do Sociologického ústavu AV ČR, kde působil jako vědecký pracovník. Roku 1991 byl jmenován čestným prezidentem výboru pro sociální stratifikaci ISA, v roce 1967 obdržel pamětní medaili UK, 1997 oborovou medaili AV ČR Karla Engliše.

Machonin se akademické kariéře věnoval až od roku 1958, kdy přišel do Ústavu pro výuku a vědeckou práci kateder marxismu-leninismu, aby se záhy stal blízkým spolupracovníkem Miloše Kalába. V ústavu začal cílevědomě budovat organizační a kompetenční základnu pro provádění empirického (sociologického) výzkumu. Pokus zkoumat brigády socialistické práce (Brigády socialistické práce, 1963) sice trpěl řadou zjevných nedostatků, ale přesto vzbudil pozornost veřejnosti a zahájil řadu výzkumů z průmyslové sociologie, sociologie mládeže a vzdělávání a později z oblasti výzkumu sociální struktury. Machonin pro své záměry soustavně získával mladší spolupracovníky a spolupracovnice. Jeho týmem na ústavu prošli například Josef Alan, Libuše Dziedzinská, Vlasta Fišerová, Bohumil Jungmann, Jaroslav Kapr, Pavel Kohn, Jiří Linhart, Miloslav Petrusek, Libor Prudký, Věra Rollová, Zdeněk Šafář, Jiřina Šiklová a Jiří Večerník. Dostupné reflexe se shodují, že Machonin se projevil nejen jako vynikající organizátor, ale také jako dodnes uznávaný vzor vědecké píle a korektnosti. Kromě toho se jako člen Vědeckého kolegia filosofie a sociologie ČSAV a předseda jeho komise pro sociologii přímo podílel na vyjednávání s aparátem ÚV KSČ a na formulaci ideologického a praktického zdůvodnění potřebnosti marxistické sociologie v Československu.

Všechny tyto své schopnosti musel Machonin uplatnit jako vedoucí projektu výzkumu sociální struktury československé společnosti, který vyústil v nejrozsáhlejší empirický podnik československé sociologie 60. let. Teoretické práce na projektu probíhaly již od roku 1964, kdy se uskutečnila přípravná konference v Hrazanech (Sociální struktura socialistické společnosti, 1966). Machoninovi se podařilo získat pro projekt přímou podporu ÚV KSČ a zařadit svůj tým – spolu s týmy Oty Šika pro ekonomickou reformu, Zdeňka Mlynáře pro reformu politického systému a Radovana Richty pro otázky vědeckotechnické revoluce – mezi elitní konzultanty stranického reformního programu. Z hlediska stranické politiky bylo hlavním cílem projektu poskytnout orientaci ve změnách, k nimž došlo v sociální struktuře po roce 1948, a odůvodnit, popřípadě přesněji stanovit potřebu větší sociální diferenciace československé společnosti. Zvětšení diferenciace mělo být dosaženo pomocí odměňování podle dosažené kvalifikace a podávaných pracovních výkonů, které by posílilo jak ekonomickou reformu, tak urychlování vědeckotechnického pokroku ve výrobě. V tomto smyslu také Machoninův tým ještě před sběrem dat předložil své hypotézy XIII. sjezdu KSČ v roce 1966 (Změny v sociální struktuře Československa, 1967).

Sběr dat provedl Státní úřad statistický v listopadu 1967 na reprezentativním vzorku 13.215 mužských hlav rodin. Dotazník měl 206 otázek, přičemž 1.431 respondentů zodpovědělo rozšířený dotazník o sociální prestiži povolání. Projekt plnil celou řadu vědeckých cílů, ale hlavní cíle byly zhruba tři. Za prvé šlo o prostou deskripci. Stalinistické a poststalinistické období nepřálo empirickým výzkumům a pro úvahy o sociální struktuře připouštělo nanejvýš použití elementárních oficiálních statistik, takže Machoninův výzkum dodal vlastně první sadu původních vědeckých dat o sociální struktuře socialistického Československa. Za druhé bylo cílem polemizovat se stalinistickou verzí třídního modelu společnosti, která i v socialismu počítala s tím, že rozhodujícím faktorem sociální diferenciace bude vlastnictví výrobních prostředků, popř. jeho forma (třídami jsou v tomto modelu dělníci a družstevní rolníci, dále se vyskytuje vrstva pracující inteligence, popřípadě nepřátelé socialismu – bývalé majetné třídy). Tezí výzkumu bylo, že význam třídního rozdělení v socialismu pohasíná a naopak se uplatňuje mnohorozměrná sociální diferenciace. Výzkum použil a ověřil složený model sociální stratifikace, který pracoval s těmito faktory: se složitostí práce, dosaženým vzděláním, životním stylem, podílem na moci (politické či v zaměstnání) a s příjmem. Konečně za třetí se výzkum soustředil na konzistenci či inkonzistenci sociálního statusu. Cílem bylo prokázat (což se s některými výhradami i podařilo), že platová politika zvýhodňující dělníky včetně nekvalifikovaných dělníků a nastavující platové stropy pro vysoce kvalifikované síly vede ke statusové inkonzistenci ve skupině formálně kvalifikovaných lidí. Ti by podle složitosti práce, životního stylu a pochopitelně vzdělání náleželi k vyšší vrstvě než do jaké je zařazuje příjem; tento stav byl chápán jako dysfunkční a byl kritizován. Výzkum zároveň poukázal na špatnou sociální situaci důchodců, žen a některých dalších skupin.

Machonin doprovodil výsledky výzkumu úvahou, která situovala daný stav sociální struktury vzhledem k historické retrospektivě a k možnostem dalšího vývoje společnosti. Z řady společenských typů (mj. společnost kapitalistická, byrokratická, technokratická, diktatura proletariátu) se mu jako hlavní konkurenční projekty jevily rovnostářská společnost a společnost socialistická, dnes bychom řekli autenticky socialistická. První varianta, do jisté míry uskutečněná po komunistickém převzetí moci, stavěla na koalici nomenklatury s dělnictvem. Politická elita, často formálně nekvalifikovaná, v této variantě získávala loajalitu pomocí platové nivelizace a absence ekonomických tlaků na obyvatelstvo; výsledkem byla nedostatečně dynamická, nevýkonná společnost. Socialistická společnost naopak měla spoléhat na demokratické angažování nejkvalifikovanějších a nejangažovanějších lidi všech sociálních skupin, a to i za cenu rozbití nomenklatury a zvýšeného ekonomického tlaku, zejména na dělnictvo (Sociologický časopis 1968; Československá společnost, 1969). Pro tyto názory a své politické angažmá se Machonin stal v období tzv. normalizace symbolem reformistické, v dobovém žargonu revizionistické sociologie 60. let, díky čemuž také jako jeden z prvních padl za oběť čistkám. Jeho Ústav sociálně politických věd UK byl zrušen k 20. listopadu 1969 a Machonin nesměl po dalších dvacet let v sociologii pracovat. První souhrnné výsledky výzkumu se ještě stihly objevit těsně před úplným znovunastolením cenzury v knize Československá společnost (1969), další analýzy vyšly již bez Machoninovy účasti v nízkonákladových sbornících (Sociologické studie, 1969; Sociální mobilita a profesní mobilita, 1972). Kontakt s oborem Machonin zcela neztratil, zejména v 70. letech spolupracoval s útvarem hlavního architekta a s výzkumným týmem Sportpropagu.

Po roce 1989 se Machonin k sociologii vrátil i institucionálně, opět jako organizátor i vědecká autorita. Připojil některé komentáře k výzkumům ze 60. let, ale především se věnoval sledování společenské transformace po roce 1989. Podílel se na organizaci šetření sociální struktury v letech 1993 a 1999 a na publikaci jejich výsledků (Česká společnost v transformaci, 1996; Vývoj sociální struktury, 2000) i na dalších výzkumech; obzvláště se věnoval sociologii elit. V mnohém přitom zůstal věrný svým zásadám z 60. let – to se týkalo jak multidmenzionálního přístupu k sociální stratifikaci (s použitím podobných indikátorů), tak angažovaného pojetí sociologie, které si klade otázku, jaké agendě má výzkum sloužit. Své uvažování rozvinul tím, že je napojil na západní teorie modernizace (Sociální transformace a modernizace, 1997; Ekonomické a politické změny, 2000; Česká společnost a sociologické poznání, 2005). Dospěl tak v podstatě k normativnímu pojetí modernizace, jež v kontextu rozvoje české společnosti vytyčilo jako žádoucí cíle rychlé selektivní dohnání ztráty v industrializaci, efektivní transfer a přijetí postindustriálních technologií a postupů, institucionální a hodnotovou integraci, která by zamezila dysfunkcím institucionálního původu, zvyšování kvality života obyvatel a respektování národního zájmu. Z tohoto hlediska byl kritický jak k průběhu polistopadové transformace, tak k tranzitologickým teoriím, které jej legitimizovaly. Machonin soudil, že k naplnění žádoucího modelu modernizace bylo nesprávné připustit prudký pokles HDP po roce 1989, živelnou liberalizaci ekonomiky bez tvorby nového institucionálního rámce, a také vzrůstání sociálních rozdílů. Kritizoval rovněž hluboké rozštěpení politické scény, popřípadě elit vůbec, protože v jeho pojetí bylo naplnění modernizačního programu možné jen podle základního konsensuálního plánu a společným úsilím většiny společnosti. Jeho pokusy hodnotit v duchu těchto zásad modernizační potenciál politických programů (Strategie sociální transformace, 1996) nebo interpretovat politickou situaci v pojmech sociální struktury (Sociologický časopis 1999; viz Sociologický časopis / Czech Sociological Review) se ovšem setkaly s polemickou odezvou.

Machonin patří k čelným postavám české sociologie druhé poloviny 20. a počátku 21. století. Měl velkou zásluhu na institucionálním etablování československé sociologie v 60. letech 20. století. Institucionálně viděno, byl spolu s Milošem Kalábem a Jaroslavem Klofáčem její ústřední postavou; sociologie vděčila za mnohé jejich organizačnímu úsilí i politické obratnosti. Machonin se podílel i na zavádění ve světě běžných výzkumných standardů do naší sociologie. Jeho tým připravil dodnes cenný rozbor dat o sociální struktuře československé společnosti a Machonin sám přispěl na svou dobu odvážnou interpretací tehdejšího společenského pohybu jako konfliktu dvou společensko-politických programů. Po roce 1989 jako jeden z mála sociologů nabídl alternativní pohled na postkomunistickou transformaci – vlastně spíše alternativní program transformace –, který sice nenalezl širokou odezvu, ale jehož potenciál je stále přístupný reflexi.

Knihy: Cesty k beztřídní společnosti: Třídní vztahy v období výstavby socialismu a komunismu (SNPL, Praha 1961); Czechoslovakia 1918–1992: A Laboratory for Social Change (Macmillan – St. Martin's Press, London – New York 1992; spoluautor J. Krejčí); Sociální struktura Československa v předvečer Pražského jara 1968 (Univerzita Karlova, Praha 1992); Strategie sociální transformace a jejich úspěšnost v parlamentních volbách 1996 (Doplněk, Brno 1996; spoluautoři P. Šťastnová, A. Kroupa a A. Glasová); Sociální transformace a modernizace: K výstavbě teorie společenských změn v evropských postkomunistických zemích (Sociologické nakladatelství, Praha 1997); Vývoj sociální struktury v české společnosti 1988–1999 (Sociologický ústav AV ČR, Praha 2000; spoluautoři L. Gatnar a M. Tuček); Ekonomické a politické změny v české společnosti po roce 1989 (alternativní pohled) (Karolinum: Praha 2000; spoluautoři M. Sojka a L. Mlčoch); Zrod a další vývoj nových elit v České republice (od konce osmdesátých let 20. století do jara 2002) (Sociologický ústav AV ČR, Praha 2000; spoluautor M. Tuček); Mechanismy sociální soudržnosti, stratifikace a role sociálního státu I.-II. (Ministerstvo práce a sociálních věcí, Praha 2004; spoluautor L. Prudký); Česká společnost a sociologické poznání: Problémy společenské transformace a modernizace od poloviny šedesátých let 20. století do současnosti (ISV, Praha 2005).

Studie: O jednom pokusu likvidovat teorii vědeckého komunismu (Přehled vědecké a pedagogické práce kateder marxismu-leninismu 1959); Sociologické průzkumy v SSSR (Filosofický časopis 1964); Sociální diferenciace socialistické společnosti a diferenciace v charakteru práce: Náčrt teoretické koncepce výzkumného programu (Sociologický časopis 1965; spoluautor B. Jungmann); Studie o rozvoji československé sociologie (Sociologický časopis 1967); Sociologicko-statistické šetření vertikální sociální diferenciace a mobility obyvatelstva ČSSR (Sociologický časopis 1967; spoluautoři B. Jungmann, M. Petrusek a Z. Šafář); Vědeckotechnický pohyb a náš soudobý sociální systém (Sociologický časopis 1968; spoluautor B. Jungmann); Social Stratification in Contemporary Czechoslovakia (American Journal of Sociology 1970); Československá společnost po dvaceti letech (Sociologický časopis 1990; spoluautor J. Alan); Na závěr diskuse: Ještě jednou ke koncepcím vývoje sociální struktury v Československu (Sociologický časopis 1991; spoluautor M. Petrusek); Poznatkové, teoretické a metodologické předpoklady výzkumu transformace sociální struktury československé společnosti (Sociologický časopis 1991); Změnil se typ společenského uspořádání v letech 1967–1984? (Sociologický časopis 1992); The Social Structure of the Soviet-Type Societies (Sociologický časopis 1993); K problému sociální identifikace chudých a chudobě se blížících vrstev obyvatelstva ČSFR (Sociologický časopis 1993); Social and Political Transformation in the Czech Republic (Czech Sociological Review 1994); A Historical Comparison of Social Structures in the Czech Republic in the Years 1984 and 1993 (Czech Sociological Review 1994; spoluautor M. Tuček); K sociologické transformaci české a slovenské společnosti (Sociológia 1994); Modernisation and Social Transformation in the Czech Republic (Czech Sociological Review 1996); Modernizace, věda a vzdělání (Teorie vědy 1997); Výzkum vertikální sociální diferenciace a mobility 1967 dnešníma očima (Sociologický časopis 1997); Vyhlídky kompromisního modelu řešení české politické situace ve světle výsledků povolebního výzkumu (Sociologický časopis 1999; spoluautor L. Gatnar); Uplatnění teorie modernizace na postsocialistické změny (Sociológia 2002).

Příspěvky ve sbornících: Česko-slovenské vztahy ve světla dat sociologického výzkumu (F. Gál, ed.: Dnešní krize česko-slovenských vztahů. Sociologické nakladatelství, Praha 1992); Czech Republic: New Elites and Social Change (J. Higley – G. Lengyel, eds.: Elites after State Socialism: Theories and Analysis. Rowman and Littlefield, Lanham 2000; spoluautor M. Tuček); Renesance sociologie a výzkum československé společnosti v roce 1967 (B. Zilynská – P. Svobodný, eds.: Česká věda a Pražské jaro (1963–1970). Karolinum, Praha 2001); Proměny sociálních nerovností v postsocialistické transformaci středoevropského typu a jejich možné teoretické implikace (Z. Mansfeldová – M. Tuček, eds.: Současná česká společnost: sociologické studie (Sociologický ústav AV ČR, Praha 2002).

Sborníky: Brigády socialistické práce a přeměny v naší společnosti (NPL, Praha 1963); Sociální struktura socialistické společnosti: Sociologické problémy soudobé československé společnosti (Svoboda, Praha 1966); Změny v sociální struktuře Československa a dynamika sociálně politického vývoje (Svoboda, Praha 1967); Československá společnost: Sociologická analýza sociální stratifikace (Epocha, Bratislava 1969); Jak se rodí sociologický výzkum: K problémům výzkumu transformace sociální struktury československé společnosti (Univerzita Karlova, Praha 1992; spolueditor J. Alan); Česká společnost v transformaci: K proměnám sociální struktury (Sociologické nakladatelství, Praha 1996; spolueditor M. Tuček); System Change and Modernization: East-West in Comparative Perspective (IfiS, Warszawa 1999; spolueditoři W Adamski, J. Bunčák a D. Martin); Transformace a modernizační výzvy: Česko – Německo – Maďarsko – Polsko – Slovensko (Sociologický ústav AVČR, Praha 2001; spolueditoři W. Adamski a W. Zapf); Structural Change and Modernization in Post-Socalist Societies (Reinhold Krämer, Hamburg 2003; spolueditoři W. Adamski a W. Zapf)

Literatura: Ernest Gellner: The Pluralist Anti-Levellers of Prague (Government and Opposition 7, 1972: 20–37); Michal Illner: Pavel Machonin sedmdesátníkem (Sociologický časopis 33, 1997, 2: 243); Jaroslav Krejčí: Vzpomínka na Pavla Machonina (Sociologický časopis/Czech Sociological Review 44, 2008, 4: 794–795); Miloslav Petrusek: S Pavlem Machoninem. Malé zamyšlení a srdečné pozdravení k životnímu jubileu (Sociologický časopis 3, 1997, 2: 243–247); Miloslav Petrusek – Milan Tuček: Pavel Machonin – vědec, učitel a přítel (Sociologický časopis/Czech Sociological Review 43, 2007, 4: 821–823); Miloslav Petrusek – Milan Tuček: Za Pavlem Machoninem (Sociologický časopis/Czech Sociological Review 44, 2008, 4: 789–793); Zdeněk Strmiska – Blanka Vaváková: La stratification sociale de la société socialiste (Revue française de sociologie 13, 1972: 240–254); Jiří Večerník: Pavel Machonin, Eminent Czech Sociologist, Has Died (Sociologický časopis/Czech Sociological Review 44, 2008, 3: 587–590).

Michael Voříšek

---

Pavel Machonin se podílel na některých heslech této encyklopedie.