Masarykova univerzita v Brně

Masarykova univerzita v Brně (1921–1949, 1965–)

Masarykova univerzita (MU) byla zřízena v lednu 1919 zákonem č. 50/1919 Sb. z. a n. jako druhá česká univerzita s Právnickou, Filosofickou, Lékařskou a Přírodovědeckou fakultou. V rámci úsporných opatření se ve třicátých letech uvažovalo o redukci počtu fakult, k plánovanému zrušení Filosofické fakulty však nedošlo. Univerzita byla v roce 1939 spolu s dalšími českými vysokými školami uzavřena, po druhé světové válce pak v plném rozsahu obnovena. Od roku 1950 užívala název Brněnská univerzita, v letech 1960–90 Univerzita J. E. Purkyně, v roce 1990 se vrátila k názvu Masarykova univerzita. V roce 1998 byla založena pro sociologii významná Fakulta sociálních studií (FSS).

Výuka na Filosofické fakultě MU začala v listopadu 1921, mimořádným (od roku 1924 řádným) profesorem sociologie byl jmenován I. Arnošt Bláha, který v následujícím roce zřídil i sociologický seminář. Učitelský sbor rozšířila habilitace Emanuela Chalupného (1923, 1936 mimořádný profesor) a J. L. Fischera (1927, v roce 1930 habilitace rozšířena i na filosofii, 1935 mimořádný profesor, 1945 řádný profesor), ústřední postavou brněnské sociologické školy zůstal nicméně Bláha. S vedením semináře mu koncem třicátých let pomáhali asistenti Bruno Zwicker a Mojmír Hájek. Bláha přednášel oblíbené kurzy praktické filosofie, základní sociologické přednášky a příležitostně i hlubší kurzy z politické sociologie či sociální stratifikace a další témata, od třicátých let se spolu s mladšími spolupracovníky začal věnovat také organizaci sociologických výzkumů, často za účasti studentů (1931–32 výzkum Velké nad Veličkou, 1946–47 výzkum Brna). V roce 1936 se sociologie na MU stala rigorózním oborem, do válečného uzavření českých vysokých škol bylo složeno 20 sociologických rigoróz, v poválečném období (do roku 1953) dalších 40. Sociologický seminář Masarykovy univerzity byl v roce 1930 prvním vydavatelem Sociologické revue, od následujícího ročníku vydávání zaštítila Masarykova sociologická společnost. Po druhé světové válce Bláha jednal o zřízení sociálněvědní fakulty na Masarykově univerzitě v Brně, místo ní však v letech 1947–48 existovala Vysoká škola sociální v Brně, jejímž se stal rektorem. Zároveň přednášel na Filosofické fakultě, kde stále působil rovněž Chalupný (přednášel ovšem jen v letech 1948–50). Nově došlo v roce 1946 k habilitaci Miloslava Trapla (přednášením byl pověřen již v roce 1945) a k přenesení bratislavské habilitace Antonína Obrdlíka (roku 1947 přijal zahraniční pracovní angažmá a přednášet nezačal). Sociologický seminář i výuka sociologie na Masarykově univerzitě zanikly v roce 1949, Bláha a Chalupný byli penzionováni, Trapl definitivně přešel do Olomouce, kde přednášel již od roku 1946.

Univerzita J. E. Purkyně o obnovu výuky sociologie v šedesátých letech nestála, podvolila se však nařízení ministerstva školství a kultury a v červnu 1965 na Filosofické fakultě zřídila katedru sociologie. Jejím vedoucím se stal Josef Solař, který spolu s Miroslavem Ovesným na univerzitu přešel z Vysoké školy zemědělské, katedra se dále opřela o několik dávných absolventů Bláhova semináře (Miroslav Gregor, Mojmír Hájek, Vratislav Kadlec, jako externí lektorka s katedrou spolupracovala i Juliána Obrdlíková, v jiných ohledech Jan Macků) a o nového pracovníka Iva Možného, který zde zúročil své novinářské zkušenosti. V září 1965 začala výuka, která byla na rozdíl od pražské filosofické fakulty obvykle úžeji sociologicky orientovaná, v jejím rámci se rovněž uplatňoval aplikovaný sociologický výzkum. Katedra proto již v roce 1966 zřídila vlastní Laboratoř empirických výzkumů a ve spolupráci s Československou televizí realizovala několik kvantitativních šetření. Katedra se dále věnovala sociologii průmyslu a řízení, sociologii kultury, sociologii inteligence a dějinám české sociologie, mezi její členy v roce 1968 přibyla Hana Librová. Nástup tzv. normalizace brněnskou katedru v dlouhodobé perspektivě poškodil zřejmě méně než pražskou. Jejího vedení se v listopadu 1969 vzdal Solař, načež byla formálně zrušena, většina jejích zaměstnanců nicméně na Filosofické fakultě zůstala vyučovat a v červnu 1971 vytvořila pod vedením Ovesného oddělení sociologie v rámci katedry marxisticko-leninské filosofie. Od roku 1973 výuku vedl Mojmír Köttner, v roce 1980 došlo k formální obnově katedry marxisticko-leninské sociologie, následujícího roku se jejím vedoucím stal Jaroslav Střítecký. Zároveň byli přijati nedávní absolventi Ladislav Rabušic (1980) a Jan Keller (1982), kteří se záhy vypracovali mezi špičkové pracovníky v oboru, a později směli vyučovat i „problémoví lidé“, v rámci normalizačních čistek odsunutí do Laboratoře empirického výzkumu – především Ivo Možný a Lubomír Nový. Obnovená katedra poskytovala kvalitní výuku, především v oblasti teoretické a empirické sociologie, pořádala neideologické konference Socialistický způsob života jako sociální realita (1982, 1984, 1986, 1988), vydávala Sborník prací Filosofické fakulty brněnské univerzity – Řada sociálněvědná (G). Dlouholetý pracovník a polistopadový vedoucí katedry Ivo Možný proto hovoří o „brněnské anomálii“, která i v rámci sterilního prostředí oficiální normalizační sociologie dokázala uhájit a nově vytvořit řadu kvalitních děl, stejně jako vychovat kvalifikované badatele. Velká část vědců, kteří se zejména po roce 1989 výrazně zapsali do české sociologie, totiž vystudovala právě v Brně: Jan Keller, Petr Mareš, Martin Potůček, Tomáš Sirovátka či Ladislav Rabušic.

Po roce 1990 pod Možného vedením začala katedra sociologie Filozofické fakulty MU prudce expandovat: v roce 1994 se z ní vydělila katedra sociální politiky, později také mediální studia a environmentalistika. Členové a absolventi katedry měli rovněž vliv na vznik politologických a religionistických pracovišť na brněnské univerzitě a na konstituci sociologických a dalších kateder v Olomouci, Ostravě a Opavě. Katedra sociologie se pod vedením Iva Možného a později Petra Mareše orientovala především na kvantitativní sociologický výzkum a jeho analýzy a získala v této oblasti mezinárodní renomé (mezi další vědeckopedagogické pracovníky patřili Hana Librová, Radim Marada, Ladislav Rabušic a později Tomáš Katrňák, Martin Kreidl a Csaba Szaló, po řadu let rovněž Jan Keller), stejně jako na aplikovaný výzkum více orientovaná katedra sociální politiky (Libor Musil, Tomáš Sirovátka). V roce 1998 se uvedené sociálněvědní katedry osamostatnily v rámci nově zřízené Fakulty sociálních studií, která od roku 2004 vydává časopis Sociální studia, navazující na stejnojmenný sborník. Katedra sociologie, jejímž současným vedoucím je Csaba Szaló, přitom vedle sociologie od roku 2005 nabízí rovněž genderová studia a studium sociální antropologie.

Literatura:

Ivo Možný: „Brněnská anomálie? Brněnská sociologie 1963 až 1989 – subjektivní historie.“ Sociologický časopis / Czech Sociological Review 40, 2004: 609–622.

Zdeněk R. Nešpor: „Studium a studenti sociologie v Československu před nástupem komunistického režimu.“ Sociologický časopis / Czech Sociological Review 48, 2012: 669–696.

Juliána Obrdlíková (ed.): Brněnská sociologická škola. Městský výbor Socialistické akademie, Brno 1966.

Juliána Obrdlíková – Dušan Slávik (eds.): O koncepci dějin československé sociologie. Socialistická akademie, Praha – Brno 1968.

Zdeněk R. Nešpor