Materialismus dialektický

materialismus dialektický – (z lat. materia = látka, hmota; z řec. dialektike = rozebírat řeč) – fil. směr, který staví na organické jednotě material. pojetí světa a dialektiky. Vychází z materiální podstaty světa a vědomí pokládá za vlastnost vysoce organizované hmoty, za funkci mozku. Při analýze vědomí uplatňuje tzv. teorii odrazu. Pohyb a vývoj světa vykládá na základě působení vnitřních rozporů. K. Marx a F. Engels chápali m.d. jako synonymum historického materialismu; oba názvy pro ně byly vyjádřením nové kvality mater. svět. názoru na rozdíl od mechanického materialismu 18. st., příp. jiných forem materialismu v dějinách filozofie. Novou kvalitou bylo radikálně hist., procesuální vidění světa a jeho struktur, historizace pojmových určení. Takto to ještě chápali G. V. Plechanov a V. I. Lenin. J. V. Stalin m.d. a hist. materialismus rozdělil, dal jim rozdílný obsah. M.d. měl být věd. disciplínou o nejobecnějších zákonech bytí, poznání, měl být základem uceleného svět. názoru, tzv. vědeckého světového názoru, ucelenou kategoriální soustavou. Protože měl správně odrážet zákonitosti vývoje bytí a vědomí, měl být nástrojem praktické přeměny světa na základě jeho správného poznání. M.d. měl shrnovat všechny pozitivní výsledky vědy, spol. praxe a zvl. pak praxe děl. hnutí.

Zakladatelé marxismu stavěli na kritické analýze vývoje filozofie, spol. a přír. věd, zvl. ekonomie, na zhodnocení vývoje social., kom. děl. hnutí. Největší význam pro formování m.d. měla Hegelova dialektika, obsahující ideu vývoje a rozporu jako hybné síly, a Feuerbachův fil. materialismus, který byl korekcí Hegelova neosobního pochopení pohybu svobody v dějinách. Důležitým rysem Marxova m.d. bylo rozšíření materialistické koncepce na celou oblast dějin: příroda a společnost byly postaveny do vzájemné souvislosti, vývoj světa pochopen jako přír. hist. proces, jako jednotný (byť diferencovaný) vývoj celé hmotné skutečnosti. Klíčovým pojmem pro zakladatele m.d. je praxe. Jako převratná praxe (umwälzende Praxis) je pojímána jako kritérium pravdivosti poznání. Vyzdvižením činné stránky, zasahováním do světa, se liší m.d. od všech předchozích forem materialismu, jimž byla vlastní nazíravost. M.d. uznává jednotu bytí a myšlení; jí by měla odpovídat soustava zákonů a kategorií m.d.. Mezi tyto kategorie patří např. kvalita a kvantita, forma a obsah, podstata a jev, nutnost a nahodilost atd. Mezi zákl. zákony m.d. patří zákon přechodu kvantitativních změn v kvalitativní, zákon rozporu a zákon negace negace. M.d. předpokládá dvojí vazbu se spec. vědami: má z nich vycházet a zpětně jim poskytovat obecnou metodu poznání. Podle některých marxistů měl m.d., resp. hist. materialismus, zcela zastupovat sociologii (názory sov. marxistů ve 30.–50. l. sdílené v bývalém Československu oficiálně v 50. l. a začátkem 60. l.), podle jiných představoval obecnou s-gickou teorii (typické pro 70. l.). (Viz též sociologie marxistická.)

dialectical materialism matérialisme dialectique dialektischer Materialismus materialismo dialettico

Literatura: Gropp, R.: (1958) Dialektický materialismus. Praha 1960; Ładosz, J.: Materializm dialektyczny. Warszawa 1969; Podosetnik, V.: Čto takoje dialektičeskij i istoričeskij materializm. Moskva 1961; Ransdorf, M.: Nové čtení Marxe, d. I. Praha 1996; Rutkevič, M.: Dialektičeskij materializm. Moskva 1959; viz též materialismus historický.

Miroslav Ransdorf