Matrika: Porovnání verzí

(import na produkční server)
 
 
(Není zobrazena jedna mezilehlá verze od jednoho dalšího uživatele.)
Řádek 1: Řádek 1:
<span id="entry">matrika</span> – (z lat. matrimonium = manželství) – kniha, do níž jsou systematicky zapisovány údaje o stejnorodých událostech, kterým připisuje celá společnost nebo určitá komunita zvl. důležitost. V demografii mají zvl. význam knihy (nebo akta), které vedly a vedou některé církve (zvl. křesťanské, ale nejen ony) pro potřebu evidence církevních svátostí (křesťanské církve vedly evidenci křtů a svátostí manželství kvůli pokrevnímu a duchovnímu příbuzenství a evidovaly i svátost posledního pomazání). Tyto registrační knihy (původní název matrik, který se dosud udržel např. ve Francii nebo Anglii, byl „registr“) se postupně pod vlivem státní administrativy, která jejich existenci využívala pro svou potřebu zjišťování počtu obyvatel, změnily v evidenci narození, sňatků a úmrtí. Některé ''m.'' evidovaly chronologicky všechny události, tj. křty, sňatky a pohřby dohromady (tento způsob byl např. běžný ve Francii). Obvyklejší však je zapisování stejnorodých událostí do zvláštních oddílů jedné knihy nebo do 3 samostatných knih. Pokud jsou všechny 3 oddíly v 1 svazku, knihy se nazývají tripartitní. I když existovaly a existují další druhy ''m.'', evidující např. imatrikulace studentů vysokých škol nebo zaměstnance výrobních podniků, do obecného povědomí v našem kult. prostředí vstoupily církevní ''m.'' natolik, že se pod pojmem ''m.'' rozumí většinou pouze ony, ačkoliv jejich oficiální název již po několik st. je ''Kniha manželství'', ''Kniha narození'' a ''Kniha zemřelých'' ([[evidence obyvatelstva]]). I když křesťanská církev evidovala svátosti (pravděpodobně nejdříve křty) již brzy po svém vzniku ve 4. st., nejstarší dodnes zachované ''m.'' pocházejí až ze 14. st. z románských zemí. Jejich obecné rozšíření v katol. zemích upravil tridentský koncil (1545–1563), ve stejné době nebo i dříve je zaváděly i reformované církve, od 18. st. i církev pravoslavná. V čes. zemích pocházejí nejstarší zachované ''m.'' z 1. poloviny 16. st. (Jáchymov 1531, Horní Blatná 1541, Abertamy 1544, Kutná Hora 1583, vesměs z nekatol. prostředí), na Slovensku z počátku 17. st. z luterských měst. V čes. zemích byly v l. 1627–1781 všechny ''m.'' pouze katol., teprve pak začali knihy vést opět i evangeličtí pastoři. Od r. 1792 existují ''m.'' pro augšpurské a helvetské význání, od r. 1780 i pro židovské obce. Od r. 1868 jsou na našem území zavedeny i civilní ''m.'' (nejprve sňatků, od r. 1870 i ''m.'' úmrtní a rodné). Teprve v r. 1950 přešlo vedení ''m.'' sloužících k evidenci [[měna přirozená|přirozené měny]] obyv. výhradně na stát a jsou jím pověřeny výlučně civilní orgány. V řadě evrop. zemí převzal stát dohled nad ''m.'' podstatně dříve: ve Francii v r. 1792, ve Velké Británii r. 1836, v Německu r. 1875 atd.
+
<span id="entry">matrika</span> – (z lat. matrimonium = manželství) – kniha, do níž jsou systematicky zapisovány údaje o stejnorodých událostech, kterým připisuje celá společnost nebo určitá komunita zvl. důležitost. V demografii mají zvl. význam knihy (nebo akta), které vedly a vedou některé církve (zvl. křesťanské, ale nejen ony) pro potřebu evidence církevních svátostí (křesťanské církve vedly evidenci křtů a svátostí manželství kvůli pokrevnímu a duchovnímu příbuzenství a evidovaly i svátost posledního pomazání). Tyto registrační knihy (původní název matrik, který se dosud udržel např. ve Francii nebo Anglii, byl „registr“) se postupně pod vlivem státní administrativy, která jejich existenci využívala pro svou potřebu zjišťování počtu obyvatel, změnily v evidenci narození, sňatků a úmrtí. Některé ''m.'' evidovaly chronologicky všechny události, tj. křty, sňatky a pohřby dohromady (tento způsob byl např. běžný ve Francii). Obvyklejší však je zapisování stejnorodých událostí do zvláštních oddílů jedné knihy nebo do 3 samostatných knih. Pokud jsou všechny 3 oddíly v 1 svazku, knihy se nazývají tripartitní. I když existovaly a existují další druhy ''m.'', evidující např. imatrikulace studentů vysokých škol nebo zaměstnance výrobních podniků, do obecného povědomí v našem kult. prostředí vstoupily církevní ''m.'' natolik, že se pod pojmem ''m.'' rozumí většinou pouze ony, ačkoliv jejich oficiální název již po několik st. je ''Kniha manželství'', ''Kniha narození'' a ''Kniha zemřelých'' ([[evidence obyvatelstva]]). I když křesťanská církev evidovala svátosti (pravděpodobně nejdříve křty) již brzy po svém vzniku ve 4. st., nejstarší dodnes zachované ''m.'' pocházejí až ze 14. st. z románských zemí. Jejich obecné rozšíření v katol. zemích upravil tridentský koncil (1545–1563), ve stejné době nebo i dříve je zaváděly i reformované církve, od 18. st. i církev pravoslavná. V čes. zemích pocházejí nejstarší zachované ''m.'' z 1. poloviny 16. st. (Jáchymov 1531, Horní Blatná 1541, Abertamy 1544, Kutná Hora 1583, vesměs z nekatol. prostředí), na Slovensku z počátku 17. st. z luterských měst. V čes. zemích byly v l. 1627–1781 všechny ''m.'' pouze katol., teprve pak začali knihy vést opět i evangeličtí pastoři. Od r. 1792 existují ''m.'' pro augšpurské a helvetské vyznání, od r. 1780 i pro židovské obce. Od r. 1868 jsou na našem území zavedeny i civilní ''m.'' (nejprve sňatků, od r. 1870 i ''m.'' úmrtní a rodné). Teprve v r. 1950 přešlo vedení ''m.'' sloužících k evidenci [[měna přirozená|přirozené měny]] obyv. výhradně na stát a jsou jím pověřeny výlučně civilní orgány. V řadě evrop. zemí převzal stát dohled nad ''m.'' podstatně dříve: ve Francii v r. 1792, ve Velké Británii r. 1836, v Německu r. 1875 atd.
  
 
Obsah zápisu jednotlivých událostí se v minulosti měnil. V nejstarší době byl zápis větný a byl jen velmi stručný – informoval pouze o dané události; často neuváděl více než jména snoubenců, skutečnost, že v té a v té rodině (nebo v domě) se narodilo dítě, že tam a tam někdo zemřel. Později se zápisy rozšiřovaly, uváděla se celá jména rodičů dětí, rodičů snoubenců, jména zemřelých, jejich soc. postavení, zřídka věk, zápisy se začaly zapisovat do předepsaných rubrik. Až v době, kdy začaly být ''m.'' využívány pro potřeby demogr. statistiky (tj. v Čechách po r. 1784), se jejich obsah postupně upravoval tak, aby zápisy důsledně obsahovaly zákl. demogr. znaky, [[pohlaví]] a [[věk]], a mimo to řadu dalších soc. charakteristik. Zápisy jsou však vždy poplatné době vzniku, zejm. údaje o příčinách smrti jsou až do konce 19. st. značně obecné. Protože prvotním účelem ''m.'' byla evidence obřadů, až do 18. st. se zpravidla neuvádí datum narození nebo úmrtí. V ''m.'' příslušné farnosti nemusely být evidovány všechny události, záleželo i na farníkovi, do kterého kostela odnesl dítě ke křtu, kde se nechal oddat. Povinnost úplné evidence všech událostí byla rozpracována až v době, kdy začaly být ''m.'' využívány pro zjišťování pohybu obyv. Tehdy se také vypracovala nařízení zabraňující duplicitě zápisů (např. delegací sňatku). Dnes je text zápisu do ''m.'' stanoven zákonem, kterým se vydávají bližší předpisy k zákonu o ''m.'' Knihy pro jednotlivé události jsou vedeny důsledně odděleně a zvlášť pro každou obec. ''M.'' mají nezastupitelný občanskoprávní význam. Pokud se do nich zapisuje, zůstávají uloženy na matričních úřadech; po ukončení zápisů, ale nejdříve cca po 70 l. se ''m.'' předávají do ''Státních oblastních archívů''. ''M.'' byly a jsou využívány především pro rodopisná bádání, dnes jsou pokládány také za význ. pramen [[demografie historická|historické demografie]] a využívají se i pro poznání soc. vývoje. Pro sociology jsou jedním z hist. pramenů využitelných např. pro zkoumání vývoje soc. a profesní struktury obyv., struktury rodin apod. Zpracovávají se metodou [[analýza dokumentů|analýzy dokumentů]], resp. se sekundárně interpretují výsledky demogr. excerpce matrik.
 
Obsah zápisu jednotlivých událostí se v minulosti měnil. V nejstarší době byl zápis větný a byl jen velmi stručný – informoval pouze o dané události; často neuváděl více než jména snoubenců, skutečnost, že v té a v té rodině (nebo v domě) se narodilo dítě, že tam a tam někdo zemřel. Později se zápisy rozšiřovaly, uváděla se celá jména rodičů dětí, rodičů snoubenců, jména zemřelých, jejich soc. postavení, zřídka věk, zápisy se začaly zapisovat do předepsaných rubrik. Až v době, kdy začaly být ''m.'' využívány pro potřeby demogr. statistiky (tj. v Čechách po r. 1784), se jejich obsah postupně upravoval tak, aby zápisy důsledně obsahovaly zákl. demogr. znaky, [[pohlaví]] a [[věk]], a mimo to řadu dalších soc. charakteristik. Zápisy jsou však vždy poplatné době vzniku, zejm. údaje o příčinách smrti jsou až do konce 19. st. značně obecné. Protože prvotním účelem ''m.'' byla evidence obřadů, až do 18. st. se zpravidla neuvádí datum narození nebo úmrtí. V ''m.'' příslušné farnosti nemusely být evidovány všechny události, záleželo i na farníkovi, do kterého kostela odnesl dítě ke křtu, kde se nechal oddat. Povinnost úplné evidence všech událostí byla rozpracována až v době, kdy začaly být ''m.'' využívány pro zjišťování pohybu obyv. Tehdy se také vypracovala nařízení zabraňující duplicitě zápisů (např. delegací sňatku). Dnes je text zápisu do ''m.'' stanoven zákonem, kterým se vydávají bližší předpisy k zákonu o ''m.'' Knihy pro jednotlivé události jsou vedeny důsledně odděleně a zvlášť pro každou obec. ''M.'' mají nezastupitelný občanskoprávní význam. Pokud se do nich zapisuje, zůstávají uloženy na matričních úřadech; po ukončení zápisů, ale nejdříve cca po 70 l. se ''m.'' předávají do ''Státních oblastních archívů''. ''M.'' byly a jsou využívány především pro rodopisná bádání, dnes jsou pokládány také za význ. pramen [[demografie historická|historické demografie]] a využívají se i pro poznání soc. vývoje. Pro sociology jsou jedním z hist. pramenů využitelných např. pro zkoumání vývoje soc. a profesní struktury obyv., struktury rodin apod. Zpracovávají se metodou [[analýza dokumentů|analýzy dokumentů]], resp. se sekundárně interpretují výsledky demogr. excerpce matrik.
Řádek 10: Řádek 10:
 
</div>
 
</div>
  
<span class="section_title">Literatura:</span> ''Fleury, M.'' – ''Henry, L.'': Nouveau manuel de dépouillement et d'exploitation de l'état civil ancien. Paris 1965; ''Henry, L.'': Manuel de démographie historique. Géneve, Paris 1970; ''Maur, E.'': O počátcích a vývoji církevních matrik se zvláštním zřetelem k českým poměrům. ''Historická'' demografie, ''2'', 1969; ''Maur, E.'': Vývoj matričního zápisu v Čechách. ''Historická'' demografie, ''6'', 1972.
+
<span class="section_title">Literatura:</span> ''Fleury, M.'' – ''Henry, L.'': Nouveau manuel de dépouillement et d'exploitation de l'état civil ancien. Paris 1965; ''Henry, L.'': Manuel de démographie historique. Géneve, Paris 1970; ''Maur, E.'': O počátcích a vývoji církevních matrik se zvláštním zřetelem k českým poměrům. ''Historická demografie'', ''2'', 1969; ''Maur, E.'': Vývoj matričního zápisu v Čechách. ''Historická demografie'', ''6'', 1972.
  
-- ''[[:Kategorie:Aut: Fialová Ludmila|Ludmila Fialová]]''<br />
+
''[[:Kategorie:Aut: Fialová Ludmila|Ludmila Fialová]]''<br />
 
[[Kategorie:Aut: Fialová Ludmila]]
 
[[Kategorie:Aut: Fialová Ludmila]]
 
[[Kategorie:Terminologie/demografické procesy a přístupy]]
 
[[Kategorie:Terminologie/demografické procesy a přístupy]]
 
[[Kategorie:Metodologie/statistické a demografické ukazatele a metody]]
 
[[Kategorie:Metodologie/statistické a demografické ukazatele a metody]]
 
[[Kategorie:VSgS]]
 
[[Kategorie:VSgS]]

Aktuální verze z 2. 2. 2018, 22:06

matrika – (z lat. matrimonium = manželství) – kniha, do níž jsou systematicky zapisovány údaje o stejnorodých událostech, kterým připisuje celá společnost nebo určitá komunita zvl. důležitost. V demografii mají zvl. význam knihy (nebo akta), které vedly a vedou některé církve (zvl. křesťanské, ale nejen ony) pro potřebu evidence církevních svátostí (křesťanské církve vedly evidenci křtů a svátostí manželství kvůli pokrevnímu a duchovnímu příbuzenství a evidovaly i svátost posledního pomazání). Tyto registrační knihy (původní název matrik, který se dosud udržel např. ve Francii nebo Anglii, byl „registr“) se postupně pod vlivem státní administrativy, která jejich existenci využívala pro svou potřebu zjišťování počtu obyvatel, změnily v evidenci narození, sňatků a úmrtí. Některé m. evidovaly chronologicky všechny události, tj. křty, sňatky a pohřby dohromady (tento způsob byl např. běžný ve Francii). Obvyklejší však je zapisování stejnorodých událostí do zvláštních oddílů jedné knihy nebo do 3 samostatných knih. Pokud jsou všechny 3 oddíly v 1 svazku, knihy se nazývají tripartitní. I když existovaly a existují další druhy m., evidující např. imatrikulace studentů vysokých škol nebo zaměstnance výrobních podniků, do obecného povědomí v našem kult. prostředí vstoupily církevní m. natolik, že se pod pojmem m. rozumí většinou pouze ony, ačkoliv jejich oficiální název již po několik st. je Kniha manželství, Kniha narození a Kniha zemřelých (evidence obyvatelstva). I když křesťanská církev evidovala svátosti (pravděpodobně nejdříve křty) již brzy po svém vzniku ve 4. st., nejstarší dodnes zachované m. pocházejí až ze 14. st. z románských zemí. Jejich obecné rozšíření v katol. zemích upravil tridentský koncil (1545–1563), ve stejné době nebo i dříve je zaváděly i reformované církve, od 18. st. i církev pravoslavná. V čes. zemích pocházejí nejstarší zachované m. z 1. poloviny 16. st. (Jáchymov 1531, Horní Blatná 1541, Abertamy 1544, Kutná Hora 1583, vesměs z nekatol. prostředí), na Slovensku z počátku 17. st. z luterských měst. V čes. zemích byly v l. 1627–1781 všechny m. pouze katol., teprve pak začali knihy vést opět i evangeličtí pastoři. Od r. 1792 existují m. pro augšpurské a helvetské vyznání, od r. 1780 i pro židovské obce. Od r. 1868 jsou na našem území zavedeny i civilní m. (nejprve sňatků, od r. 1870 i m. úmrtní a rodné). Teprve v r. 1950 přešlo vedení m. sloužících k evidenci přirozené měny obyv. výhradně na stát a jsou jím pověřeny výlučně civilní orgány. V řadě evrop. zemí převzal stát dohled nad m. podstatně dříve: ve Francii v r. 1792, ve Velké Británii r. 1836, v Německu r. 1875 atd.

Obsah zápisu jednotlivých událostí se v minulosti měnil. V nejstarší době byl zápis větný a byl jen velmi stručný – informoval pouze o dané události; často neuváděl více než jména snoubenců, skutečnost, že v té a v té rodině (nebo v domě) se narodilo dítě, že tam a tam někdo zemřel. Později se zápisy rozšiřovaly, uváděla se celá jména rodičů dětí, rodičů snoubenců, jména zemřelých, jejich soc. postavení, zřídka věk, zápisy se začaly zapisovat do předepsaných rubrik. Až v době, kdy začaly být m. využívány pro potřeby demogr. statistiky (tj. v Čechách po r. 1784), se jejich obsah postupně upravoval tak, aby zápisy důsledně obsahovaly zákl. demogr. znaky, pohlaví a věk, a mimo to řadu dalších soc. charakteristik. Zápisy jsou však vždy poplatné době vzniku, zejm. údaje o příčinách smrti jsou až do konce 19. st. značně obecné. Protože prvotním účelem m. byla evidence obřadů, až do 18. st. se zpravidla neuvádí datum narození nebo úmrtí. V m. příslušné farnosti nemusely být evidovány všechny události, záleželo i na farníkovi, do kterého kostela odnesl dítě ke křtu, kde se nechal oddat. Povinnost úplné evidence všech událostí byla rozpracována až v době, kdy začaly být m. využívány pro zjišťování pohybu obyv. Tehdy se také vypracovala nařízení zabraňující duplicitě zápisů (např. delegací sňatku). Dnes je text zápisu do m. stanoven zákonem, kterým se vydávají bližší předpisy k zákonu o m. Knihy pro jednotlivé události jsou vedeny důsledně odděleně a zvlášť pro každou obec. M. mají nezastupitelný občanskoprávní význam. Pokud se do nich zapisuje, zůstávají uloženy na matričních úřadech; po ukončení zápisů, ale nejdříve cca po 70 l. se m. předávají do Státních oblastních archívů. M. byly a jsou využívány především pro rodopisná bádání, dnes jsou pokládány také za význ. pramen historické demografie a využívají se i pro poznání soc. vývoje. Pro sociology jsou jedním z hist. pramenů využitelných např. pro zkoumání vývoje soc. a profesní struktury obyv., struktury rodin apod. Zpracovávají se metodou analýzy dokumentů, resp. se sekundárně interpretují výsledky demogr. excerpce matrik.

register registres d'état civil Register, Matrik anagrafe

Literatura: Fleury, M.Henry, L.: Nouveau manuel de dépouillement et d'exploitation de l'état civil ancien. Paris 1965; Henry, L.: Manuel de démographie historique. Géneve, Paris 1970; Maur, E.: O počátcích a vývoji církevních matrik se zvláštním zřetelem k českým poměrům. Historická demografie, 2, 1969; Maur, E.: Vývoj matričního zápisu v Čechách. Historická demografie, 6, 1972.

Ludmila Fialová