Mobilita sociální: Porovnání verzí

m (finalizován tvar zápisu autorů hesel)
(Přidána poslední věta Viz též heslo mobilita sociální v historickém Malém sociologickém slovníku (1970))
 
Řádek 15: Řádek 15:
 
[[Kategorie:Aut: Keller Jan]]
 
[[Kategorie:Aut: Keller Jan]]
 
[[Kategorie:Terminologie/sociální strukturace a diferenciace]]
 
[[Kategorie:Terminologie/sociální strukturace a diferenciace]]
 +
----
 +
<span class="see-also">Viz též heslo [[mobilita sociální (MSgS)|mobilita sociální]] v historickém [[MSgS|Malém sociologickém slovníku (1970)]]</span>
 
[[Kategorie:VSgS]]
 
[[Kategorie:VSgS]]

Aktuální verze z 10. 11. 2018, 20:18

mobilita sociální – vyjadřuje možnost jednotlivců či celých skupin měnit svůj sociální status uvnitř daného sociálního systému. Již P. A. Sorokin ve své práci z r. 1927 rozlišil mobilitu horizontální, kdy dochází k přesunům prostorovým či profesním, aniž se přitom mění výše soc. statusu migrantů, a mobilitu vertikální, která znamená vzestup či sestup v rámci stratifikačního prostoru dané společnosti. Vysoká míra vertikální mobility bývá spojována s typem otevřené společnosti, její nízká míra s typem společnosti uzavřené. Většina výzkumů m.s. se týká mobility intergenerační, tedy takové, kdy se poměřuje soc. postavení generace synů se soc. postavením v generaci otců. Nízká míra m.s. v tomto případě znamená vysoký stupeň seberekrutace v rámci jednotlivých vrstev. Vysoký stupeň seberekrutace bývá zjišťován např. u svobodných profesí. Obecně platí, že nejnižší míra m.s. bývá zjišťována u obou krajních pólů společnosti, tedy u příslušníků elity na straně jedné, u vrstvy marginálních či soc. vyloučených na straně druhé.

Zvl. pozornost mobilitních studií je věnována analýze tzv. mobilitních kanálů, tedy způsobů, jimiž se změna statusu realizuje. Přinejmenším od přelomu 50. a 60. l. většina studií zdůrazňuje v tomto ohledu dominantní úlohu dosaženého vzdělání, což úzce souvisí s tehdy nastartovaným procesem demokratizace vzdělávání ve vyspělých zemích. Značná část mobilitních studií sleduje míru mobility mezi profesemi manuálními a nemanuálními, což zase souvisí s přeléváním ekon. aktivních ze sekundární do terciární sféry. Tyto výzkumy vytvořily empir. podklad úvahám o nástupu postindustriální společnosti či informační společnosti. Zvlášť značné metodol. komplikace provázejí pokusy o vypracování mezinár. srovnávacích studií. Klasická práce S. M. Lipseta a R. Bendixe ukázala, že míra vertikální mobility v USA není vyšší než v zemích záp. Evropy. Sociologové poukázali rovněž na existenci tzv. nepravé mobility, tedy na soubor technik, které mají redukovat nespokojenost, jež vzniká tehdy, je-li hodnota m.s. sice zdůrazňována, přesto však celé sektory populace nemají prakticky možnost zlepšení své soc. pozice dosáhnout. Tato situace se stává aktuální zvl. v důsledku toho, že z trhu práce jsou dlouhodobě vylučovány celé kategorie jeho marginálních účastníků. Od konce 80. l. začíná tato situace ohrožovat i příslušníky těch profesních skupin, kterým až donedávna dosažené vzdělání spolehlivě zaručovalo soc. vzestup.

social mobility mobilité sociale soziale Mobilität mobilità sociale

Literatura: Lipset, S. M.Bendix, R.: Social Mobility in Industrial Society. University of California Press 1966; Sorokin, P. A.: (1927) Social and Cultural Mobility. London 1959.

Jan Keller


Viz též heslo mobilita sociální v historickém Malém sociologickém slovníku (1970)