Muž
muž – v s-gii je stejně jako žena chápán jako třídicí demogr. znak (viz pohlaví), také ale jako význ. soc. role ve společnosti, která vychází ze specif. znaků osobnosti i z hist. a kult. zakotveného imaga. V diferenciální psychologii se uvažuje o psych. zvláštnostech dospělých mužů ve srovnání s ženami. J. P. Guilford provedl v r. 1959 faktorovou analýzu osobnosti a dospěl k identifikaci specif. mužských vlastností, tzv. maskulinity (z lat. masculus = mužský). Pokud jsou tyto znaky ve výrazné míře u jedince přítomny, je označován jako maskulinní osobnost. Kromě toho byly zjištěny charakteristicky mužské zájmy u am. dospělé populace, zejm. zájmy týkající se povolání a tech. zájmy. Nejvíce se muži od žen odlišují v oblasti emocionality: jsou méně expresivní a méně vzrušiví. Z příp. přítomnosti vysoké hodnoty feminity u mužů ale nelze soudit na jejich homosexualitu. Ve vývojové a soc. psychologii je problematika m. tematizována jako proces identifikace s rolí svého pohlaví, který probíhá již v dětství, vrcholí v období dospívání a adolescence, tady se uplatňuje hlavně způsob výchovy a identifikace chlapce s otcem, a je dotvářen prvními erotickými zkušenostmi (I. Obuchowska, A. Jaczewski, 1982). Velké rozdíly v psychice a v soc. rolích mužů a žen, které zjistili kult. antropologové (M. Meadová, 1935, a další), jsou vysvětlovány vlivy kult. podmínek života, nikoli genetickými činiteli, i když se vedle spol. determinant psych. diferenciace mužů a žen uplatňují v jisté míře též determinanty biol. (H. Dannhauer, 1977). Tyto otázky nejsou dosud vyjasněny. Např. důležité diferencované pohlavní stereotypy se vytvářejí již ve věku tří let a projevují se prohlubujícími se rozdíly v dětských hrách (typické hry chlapečků a děvčátek), což M. Moers (1941) vysvětluje biol. pohlavními rozdíly, zatímco W. Hansen (1955) zdůrazňuje spíše vlivy výchovy a soc. vztahů.
Kult. prototyp role a postavení m. ve společnosti se údajně vyvíjel z jeho původní úlohy lovce, bojovníka a ochránce. Tím vznikl i základ dělby práce mezi pohlavími a podle některých, dnes již málo zastávaných teorií patriarchát. Některé feministické teorie naopak oživily ideu matriarchátu, kde m. údajně vystupoval v roli podřadné a byl podřízen ženě. Pozice m. se z části transponuje do jeho místa v systému příbuzenství, ale u některých přír. národů jsou m. z velké části své role zastupitelní ženami. Soc. ztvárnění m. jako role je ale vesměs velmi výrazné a odpovídá obecné potřebě soc. dichotomizace, která do společnosti vnáší zárodky řádu a promítá se i do náb. mytologie. Archetypický obraz m. je pojednán v Jungově analytické psychologii.
man homme Mann uomo
Literatura: Dannhauer, H.: (1973) Geschlecht und Persönlichkeit. Berlin 1977.