Neposlušnost občanská
neposlušnost občanská – forma morálně zdůvodňovaného protestu proti stávajícím zákonům a spol. pořádku, která je založena na nenásilných masových demonstracích a protestních akcích. Bývá též chápána jako spec. sociální hnutí, usilující o změnu polit. kultury společnosti a implementující do ní prvky takových forem řešení soc. konfliktů, které vylučují, či minimalizují krvavé násilnosti, ozbrojený boj či tvrdý postih protivníka. N.o. nemá ohrožovat zákl. funkce ústavního řádu. Akce n.o. jsou vždy předem oznámeny a policie s nimi počítá, nicméně jsou založeny na nedodržování, popř. ostentativním porušování zákona či jiného předpisu. Vznikají také nařízení, která mají hnutí n.o. zabránit. Odpor obvykle trvá i tehdy, jestliže jednání, proti němuž je n.o. zaměřena, je prohlášeno za odpovídající ústavě. Metody n.o. byly ponejprv použity před 1. svět. válkou a v meziválečném období v masovém veř. odporu proti koloniální nadvládě Velké Británie v Indii a v nynější Jihoafrické republice a jsou spojeny s jménem M. K. Gándhího. Jeho filozofie odporu byla výrazně poznamenána orientální mystikou i principy brit. polit. života (viz též nenásilí). V záp. zemích hnutí n.o. kulminovalo v 60. l. v protestech proti válce ve Vietnamu (pálení povolávacích rozkazů, demonstrativní zneuctění vojenských vyznamenání za hrdinské činy v této válce, masové demonstrace vsedě před různými veř. budovami) a v protirasových hnutích vedených zvl. černošskými náb. vůdci a reformátory (M. L. King). K metodám n.o. sahají dnes často i příslušníci radikálních ekologických a mírových hnutí. Metod n.o. používala i opoziční a disidentská hnutí v social. zemích. S-gické analýzy jsou dosud nepříliš rozsáhlé a větší pozornost n.o. věnují spíše historici a politologové. Někteří autoři (J. Rawls) spatřují v n.o. hnutí v zásadě akceptující instituty právního státu a protestující proti dílčím nespravedlnostem a necitlivým interpretacím práva v pevné víře, že jejich názory a přístupy budou pochopeny a posléze legitimovány jako oprávněné; překračování zákonné normy metodami n.o. pak pozbude smyslu. Jiní autoři (např. H. Zinn) však tyto činy definují obecně jako záměrné překračování zákona, sledující naléhavé spol. cíle. Výběr metody n.o. je veden taktickými, nikoliv principiálními důvody. Ve srovnání s terorismem, jehož moderní formy vznikají zhruba v téže době jako n.o., vystupují do popředí spíše kladné stránky hnutí n.o., především odpor k bezkoncepčnímu násilí typickému pro terorismus.
civil disobedience désobéissance civique ziviler Ungehorsam disubbidienza civile
Literatura: Rawls, J.: Civil Disobedience. New York 1966; Bedau, H. A. ed.: Civil Disobedience. New York 1969; Zinn, H.: Disobedience and Democracy. New York 1968.