Osobnost marginální: Porovnání verzí

(import na produkční server)
 
m (finalizován tvar zápisu autorů hesel)
 
Řádek 10: Řádek 10:
 
<span class="section_title">Literatura:</span> ''Stonequist, E. V.'': The marginal man. New York 1937.
 
<span class="section_title">Literatura:</span> ''Stonequist, E. V.'': The marginal man. New York 1937.
  
-- ''[[:Kategorie:Aut: Nakonečný Milan|Milan Nakonečný]]''<br />
+
''[[:Kategorie:Aut: Nakonečný Milan|Milan Nakonečný]]''<br />
 
[[Kategorie:Aut: Nakonečný Milan]]
 
[[Kategorie:Aut: Nakonečný Milan]]
 
[[Kategorie:Terminologie/osobnost a psychika]]
 
[[Kategorie:Terminologie/osobnost a psychika]]
 
[[Kategorie:VSgS]]
 
[[Kategorie:VSgS]]

Aktuální verze z 11. 12. 2017, 17:02

osobnost marginální – (z lat. margo = okraj) – doslova osobnost okrajová, hraniční. Někdy se v podobném významu používá termín marginální člověk. Vyskytují se tato pojetí o.m.: 1. Je to jedinec, který se snaží rychle přizpůsobit novému kult. prostředí, ale je dosud pod vlivy starého prostředí (viz adaptace), ze kterého přišel. Je to vymezení R. Lintona (The cultural background of personality, 1945), který uvádí, že tuto inkongruitu lze pozorovat u mnoha osob, které se měly adaptovat rychle se měnícím kult. podmínkám. Poněkud to připomíná termín C. Wilsona outsider, který předznamenal v r. 1956 angl. „angry young man“, a am. „the beat generation“ (viz beatnici). Tyto pojmy se ale překrývají jen částečně. 2. H. B. English a A. C. Englishová v r. 1958 definují marginálního člověka jako toho, kdo není „plně participujícím“ členem skupiny. Jde zejm. o takovou osobu, která stojí „na hranicích mezi dvěma skupinami“ a není si jistá svým skup. členstvím. Pojem o.m. sahá až k Lewinovu konceptu okrajové pozice člena malé skupiny, ale má také vztah k s-gickému pojetí adaptability menšin a k problematice adolescence (o.m. je na rozmezí sociálního zrání a dospělosti). Příkladem marginálního člověka je emigrant usazující se v novém životním prostředí (viz emigrace). To, že patří ještě k staré a současně přísluší již k nové skupině, může zakládat konflikt tendencí úměrný diferencím mezi oběma skupinami. R. Solle (1969) soudí, že dosud sotva prokazatelná o.m. může sestávat z konstelace dosud neznámých faktorů. Problematika o.m. souvisí se soc.-psychol. jevy „out-group“ a „in-group“, s identifikací se skupinou, se skupinovými předsudky a řadou dalších jevů ve skupinách. Podle H. F. Dickie-Clarka se o.m. vyznačuje vysokým stupněm ambivalence. Jako příslušná více skupinám, resp. kulturám, musí „vládnout dvojím vědomím“, což se projevuje i v jejích postojích (R. Bergler a B. Six, 1972).

marginal personality personnalité marginale marginale Person personalità marginale

Literatura: Stonequist, E. V.: The marginal man. New York 1937.

Milan Nakonečný