Otázka židovská
otázka židovská – hist. dlouhodobý problém postojů národů a států k existenci a aktivitě rozptýlených skupin Židů žijících na jejich území a k permanentním projevům antijudaismu a antisemitismu, ústícím i do genocidy židovských jednotlivců, skupin a menšin. O.ž. lze chápat jako problém mimořádné schopnosti Židů, vytlačovaných na okraj společnosti, přežít a naopak kult. i materiálně obohatit společenství, v rámci kterých žijí. O.ž. je otázkou nár. a zároveň rasové menšiny s velmi specif. postavením ve společnostech. V historii Evropy měly snahy o „řešení“ o.ž. církevní (křesťanskou) i světskou mocí v podtextu náb., národnostní, kult. odlišnost Židů. Na základě dogmatu, že Židé „zavraždili Ježíše“, vyhlásila katol. církev od r. 388 n. l. válku judaismu a jeho institucím, zejm. synagogám. Vypalovat synagogy a likvidovat Židy přikázal však i Martin Luther ve svých sedmi bodech o tom, „co dělat s Židy“ (Spis o Židech, 1543). Vyvrcholením tohoto procesu bylo zničení 268 synagog v Německu v r. 1938 a nacistický holocaust. Teprve II. vatikánský koncil v r. 1964 a přijetí dokumentů Nostra aetate (O vztahu církve k nekřesťanským náboženstvím) a Dignitatis humanae (O náboženské svobodě) r. 1975 a 1985 „dovolují“ chápat Židy jako bratry křesťanů. Světská moc řešila tradičně o.ž. zavíráním Židů do ghett, zákazy pobytu, permanentní asimilací, odnárodňováním, zákazy výkonu některých profesí a řemesel, omezováním obživy na oblast obchodu, financí, bankovnictví atd. Občanská a náb. rovnoprávnost Židů byla ve většině evrop. zemí vyhlášena až v 19. st. Negativní postoje k Židům byly však vždy do jisté míry provázeny či střídány akceptací jejich civilizačního přínosu, vysokým uznáním zvl. zásluh jednotlivých nositelů této kultury a obdivem k nim. Židé obohatili mnoho nár. věd, kultur, umění, zvl. literatury i způsobů života. Mnozí Židé se jako obchodníci, finančníci, podnikatelé, bankéři apod. stali nositeli nové, kap. epochy, což se ovšem stalo koncem 19. st. a v první polovině 20. st. novým – ekonomickým – zdrojem antisemitismu a snah obohatit se o židovský majetek (tento motiv vstupuje i do tzv. definitivního nacistického řešení o.ž.).
Nacistickými antisemity byla uměle nastolena tzv. celosvětová židovská otázka jako údajná snaha Židů ovládnout svět. V USA, Anglii a jinde mělo jít o vládu „židovských plutokratů“, v Rusku o vládu „židobolševiků“. O.ž. a její řešení měly v různých zemích a etapách vývoje ve skutečnosti odlišné projevy i důsledky. V tomto ohledu jsou výrazné rozdíly mezi Evropou, USA, Amerikou vůbec, Asií, Afrikou a oblastmi původního osídlení Židů v Palestině. Osobitá podoba o.ž. se vyskytuje např. i na Slovensku. Před r. 1918 i po něm zde byly šířeny prakticky všechny odrůdy antisemitismu a antijudaismu, které se staly po r. 1938 součástí státní ideologie a politiky. Byl vytvořen „slovenský“ image Žida jako lichváře, hospodského („šenkára alkoholizujícího lid“) a maďarizátora a vzniklo absurdní tvrzení, že Židé žijící na Slovensku si v průběhu jedné generace přisvojili 38 % veškerého majetku na Slovensku. To vedlo k řešení slov. o.ž. podle příkladu nacistů likvidací Židů. O.ž. v období čsl. social. státu, resp. problém Židů zbylých v Československu po 2. svět. válce byly poznamenány skrytým, nepřiznaným antisemitismem a občas se vyhrocovaly bojem proti sionismu a negativním oficiálním vztahem k státu Izrael. Po obnovení demokracie se spec. na Slovensku znovu objevuje o.ž. šířením překonaných rasových a antisemitských představ extrémně pravicovými kruhy a tiskem i snahou ospravedlnit původce „řešení“ o.ž. na Slovensku v l. 1939–1945.
Jewish question (issue) question des Juifs Judenfrage questione ebraica