Přelidnění

přelidnění – přebytek obyvatelstva na určitém území ve vztahu k danému stupni hosp. a spol., sídelního a ekologického rozvoje, k dosažené životní úrovni a existujícím životním podmínkám. Opakem p. je „nedolidnění“. Oba pojmy se používají i v sociologii bydlení a bytové politiky k označení poměru počtu obyv. k ploše bytu (obytné plochy). Byty, v nichž připadá na osobu méně než 8 m2 obytné plochy, byly např. v čes. zemích pokládány za přelidněné, byty s více než 16 m2 na osobu za nedolidněné. Otázka p. úzce souvisí s problematikou populačního optima. Obava z p. se vyskytuje již v počátcích spol. vývoje, např. v Číně v díle Konfucia a jeho žáků či v klasickém období starověkého Řecka. V Anglii doby průmyslové revoluce vedla hrozba p. k vystoupení T. R. Malthuse, který se v r. 1798 poprvé obecně a jasně vyslovil o vztahu „populace – prostředky obživy“ a vymezil doktrínu omezení populačního růstu. Malthus a jeho stoupenci byli kritizováni mimo jiné K. Marxem, který odlišil absolutní a relativní p. Ve svém díle (především v Kapitálu) dokazoval, že Anglii té doby nehrozí absolutní, ale pouze relativní p., které není dáno poměrem obyv. k prostředkům obživy, ale poměrem práceschopného obyv. k nabídce pracovních míst. Existence rezervní armády nezaměstnaných a trvalost relativního p. je pokládána Marxem za populační zákon kapitalismu. Aktuální demogr. problémy rozvojových zemí, růst počtu obyv. i tempa urbanizace (viz též exploze populační) a zároveň pokles porodnosti ve vyspělých zemích i značný objem mezistátní migrace, to vše aktualizuje problémy p. a vytváří z regulace procesu vývoje obyv. závažný globální problém.

overpopulation surpeuplement Überbevölkerung sovrappopolazione

Literatura: viz demografie, malthuziánství, optimum populační, politika populační.

Josef Ježek