Parazitismus sociální

parazitismus sociální – (z fr. parasite, přes lat. parasitus, to z řec. parasitos = příživník) – též příživnictví – stav, kdy jedinec, rodina, soc. skupina či vrstva žijí na úkor jiných lidí nebo polit. a hosp. systému. Formy p.s. jsou velmi rozmanité, jejich jednoticím elementem však je neekvivalentní směna vlastní práce (zásluh) za určité užitné či směnné hodnoty. Může jít o formy eticky snadno zhodnotitelné (např. život z korupce, z okrádání jiných, z rozkrádání státního i soukromého majetku, z protekce, nepotismu), ale i o formy, v nichž je p.s. rafinovaně maskován a legitimován (např. život z podpor v nezaměstnanosti, z různých soc. nadací, z fingování nemoci, z přídavků na děti apod.). Část praktik p.s. je spol. aprobována jako jevy soc. patologické a protispol., část má ambivalentní statut a jejich rozšířenost může být pokládána za příznak společnosti blahobytu, univerzálnosti sociálních jistot, rovnosti příležitostí či svobody podnikání. V social. tradici myšlení je p.s. pokládán za typický rys všech vykořisťovatelských společností. Za parazity jsou pokládáni všichni, kdož sami nepracují, žijí z majetku, dědictví po předcích, z vykořisťování. Typické rysy p.s. má v intencích tohoto myšlení životní způsob rentiérů, majitelů realit apod. Prvky odmítání p.s., spol. zahálky, lichvy apod. nalézáme však i v křesťanství, zejm. v puritanismu, i v některých dalších ideologiích (např. ve fašismu). P.s. je též konstitutivní součástí koncepce zahálčivé třídy, která např. podle T. B. Veblena nežije v průmyslové společnosti, ale spíše z ní; její vztah k produkci je dán finančními, nikoliv produkčními činnostmi a vztahy.

social parasitism parasitisme social Sozialparasitismus parassitismo sociale

Literatura: viz patologie sociální.

Jiří Linhart