Potůček Martin
Potůček Martin
v Praze
Vystudoval filosofii a sociologii na Univerzitě J. E. Purkyně (dnešní Masarykova univerzita v Brně) (absolv. 1973, PhDr. 1976). Po absolutoriu začal pracovat v Sportpropagu Praha (1975–73), kde se ve funkci výzkumného pracovníka zabýval komplexním modelováním společenských procesů i dílčích skupin (jeho první publikace z roku 1982 se týkaly výzkumu turistů a veslařů). Odtud přešel do Ústavu sociálního lékařství a organizace zdravotnictví, kde pracoval až do roku 1989. Podílel se zde na zpracování prognózy rozvoje péče o zdraví lidu a na výzkumu uplatnění lidského potenciálu ve společnosti. Na těchto tématech spolupracoval zejména s Miroslavem Purkrábkem. Zároveň studoval na Vysoké škole ekonomické v Praze teorii řízení a plánování a v roce 1988 tam získal titul kandidáta věd (Csc.) na základě disertační práce Úloha prognózování v rozvoji strategického řízení péče o zdraví. Na konci tohoto období získal první cenu v soutěži časopisu Československé zdravotnictví o nejlepší sérii článků v oboru sociální lékařství za rok 1988.
Po roce 1989 působil krátce na VŠE, v roce 1991 absolvoval studijní pobyt na London School of Economics and Political Science, zakončený titulem MSc. Následovala stáž na Eisenhower Exchage Fellowships v USA (1992). V této době se začal zabývat sociální politikou, speciálně českou a evropskou, se zaměřením na politiku zdravotní, sociálního zabezpečení, zaměstnanosti, vzdělávání, bydlení a na rodinnou politiku. Tento zájem uplatnil a rozvinul na svém novém pracovišti, fakultě sociálních věd Karlovy univerzity v Praze. V roce 1992 se zde habilitoval na základě práce The Concept of Human Potential and Social Policy. Na této fakultě založil katedru sociální politiky, která se spolu se sociologií stala součástí programu bakalářského studijního cyklu a výuku podpořil vydáním vlastní učebnice sociální politiky. V roce 1994 se stal ředitelem Institutu sociologických studií FSV UK. Svůj vědecký a pedagogický zájem rozšířil o oblast veřejné politiky a založil obor magisterského a doktorského studia Veřejná a sociální politika. V roce 1998 byl jmenován profesorem. Po roce 2000 se na fakultě věnuje především vedení Centra pro sociální a ekonomické strategie (CESES), v letech 2002–08 byl stálým hostujícím profesorem na německé Konstanz Universität. Už na přelomu 80. a 90. let byl vedoucím sociální komise Občanského fóra, v letech 1998–2002 poradcem místopředsedy vlády a ministra práce a sociálních věcí, v letech 1999–2005 prvním místopředsedou Rady pro výzkum a vývoj vlády ČR (viz Rada pro výzkum, vývoj a inovace), v letech 2002–06 poradcem ministra práce a sociálních věcí.
Potůčkovo vědecké a pedagogické působení a jeho publikační aktivity lze časově i tematicky rozdělit na tři hlavní, vzájemně se prolínající období. První spadá především do 80. let a je charakterizováno koncentrací na problémy zdravotnictví, druhému – od počátku 90. let – dominovala sociální politika a ve třetím, zahrnujícím druhou polovinu 90. let a první desetiletí 21. stol., rozvíjí zejména téma veřejné politiky. Všechna období provází košatá publikační činnost, zásadní knižní publikace spadají ale do druhého a třetího období. Potůčkovy rané časopisecké a sborníkové stati se zabývají československým systémem zdravotní péče, životním způsobem populace ve vztahu ke zdraví, pojetím „lidského potenciálu“ a strategickým řízením a prognózováním péče o zdraví.
Pro druhé období je typická kniha Sociální politika (1995). Autor v ní propojil pojetí sociální politiky jako „praktické aktivity, formující vztah jedinců a sociálních podmínek jejich života“ a jako vědní disciplíny zabývající se zkoumáním tvorby a realizace politik naplňujících ústřední pojem (politiky státní, občanských a profesionálních sdružení, sociálních skupin, rodin a jednotlivců). Přehledným „učebnicovým“ způsobem popsal nástroje sociální politiky a její aktéry, rozebral její jednotlivé oblasti (politiky zaměstnanosti, sociálního zabezpečení, zdravotní, vzdělávací, bydlení a rodiny) se zvláštním zřetelem k soudobé evropské a české sociální politice. O něco později Potůček vydal knihu Křižovatky české sociální reformy (1999), ve které analyzoval problémy sociální politiky ve světle konkrétních společenských a ekonomických změn v 90. letech. V první části knihy se vrátil ke konceptu lidského potenciálu, a to ve vztahu k formování správné orientace a k hodnocení efektů sociální politiky v souvislosti s lidskými právy, ale i s měnící se rolí trhu, státu a občanského sektoru. Druhá část knihy je pojata jako kritická reflexe ideových východisek i praxe české sociální politiky po listopadu 1989. Autor se soustřeďuje na konkrétní sporná místa, na rozdíl mezi představami a skutečností, na otázky sociálního partnerství a dialogu. Polemizuje s názory konkrétních osobností (např. V. Klaus, L. Brokl, Z. Konopásek). V třetí části se zamýšlí nad budoucností sociální politiky „v kontextu jejích vývojových ohrožení a rozvojových příležitostí“. Všímá si procesů globalizace, hrozby nezaměstnanosti, chudoby, integrace do Evropské unie. Zhruba v téže době vznikla rovněž práce Nejen trh (1997), kterou charakterizuje podtitul „Role trhu, státu a občanského sektoru v poměrech české společnosti“. Potůček se v ní věnuje vlivu hodnotových systémů a ideologie a hledání rovnováhy mezi uvedenými třemi veličinami. Pozornost soustřeďuje na problémy privatizace, korporativismu, korupce a mafie a roli politiky, na závěr diskutuje vizi budoucnosti České republiky.
Stěžejní prací třetího období Potůčkovy tvorby je obsáhlá publikace učebnicového rázu Veřejná politika (2005), která je společným dílem českých, slovenských, maďarských a amerických autorů. Veřejná politika je zde prezentována jako obor studia, který propojuje poznatky řady vědeckých disciplín s intencí praktického uplatnění těchto poznatků. Potůček knihu redigoval a autorsky přispěl nejen tématem své předchozí zmiňované práce, ale také vymezováním přístupů k tématu veřejné politiky i jejího konceptu. Tématu veřejné politiky se věnují i další publikace, např. obsáhlý sborník Strategie volby pro českou společnost (2008), v němž se Potůček věnuje hlavně tématu strategických výzev a strategického vládnutí a směřuje k potřebám sociální prognostiky. „Návrat“ k prognostickým metodám reprezentuje i další Potůčkův editorský počin, Manuál prognostických metod (2005). Svědčí mj. o tom, že u všech svých životních témat Potůček inklinuje k promýšlení společenských perspektiv, a to jak v teoretické, tak v praktické rovině.
Knihy: Sociální politika (Sociologické nakladatelství, Praha 1995); Nejen trh: Role trhu, státu a občanského sektoru v proměnách české společnosti (Sociologické nakladatelství, Praha 1997; anglicky 1999); Analýza vývoje, neuralgických bodů a rozvojových příležitostí české sociální politiky po roce 1989 (Nadání Josefa Hlávky, Praha 1998); Křižovatky české sociální reformy (Sociologické nakladatelství, Praha 1999); Vize rozvoje České republiky do roku 2015 (CESES FSV UK, Praha 2001; s kolektivem); Průvodce krajinou priorit pro Českou republiku (CESES FSV UK, Praha 2002; s kolektivem); Putování českou budoucností (CESES FSV UK, Praha 2003; s kolektivem); Zpráva o lidském rozvoji: Česká republika 2003 (CESES FSV UK, Praha 2003; anglicky 2003; s kolektivem); Public Policy in Central and Eastern Europe: Theories, Methods, Practices (NISPAcee, Bratislava 2003; s kolektivem); Millennium Development Goals: Reducing Poverty and Social Exclusion. Czech Republic (CESES Bratislava 2004; česky 2004; s kolektivem); Jak jsme na tom – a co dál? Strategický audit České republiky (Sociologické nakladatelství, Praha 2005; s kolektivem); Veřejná politika (Sociologické nakladatelství, Praha 2005; 2. vyd. 2010; s kolektivem); Strategické vládnutí a Česká republika (Grada, Praha 2007; anglicky 2009; s kolektivem); Poznávání budoucnosti jako výzva (Karolinum, Praha 2010; s kolektivem); Cesty z krize (Sociologické nakladatelství, Praha 2011).
Studie: Zobrazení cílů v modelech systémové dynamiky (Ekonomicko-matematický obzor 1980); Problémy povahy a uplatnění výkladových schémat ve společenskovědním poznání (Sociologický časopis 1981); K vývoji perspektivního plánování, prognózování a strategického řízení péče o zdraví v ČSSR (Československé zdravotnictví 1988) Pojetí lidského potenciálu (Psychologie v ekonomické praxi 1991); Splitting Welfare State: The Czech and Slovak Cases (Social Research 1997; spoluautorka I. Radičová); Havel versus Klaus: Public Policy Making in the Czech Republic (Journal of Comparative Policy Analysis 1999); The Uneasy Birth of Czech Civil Society (Voluntas 2000); Accession and Social Policy: The Case of the Czech Republic (Journal of European Social Policy 2004); The Concept of the Neo-Weberian State Confronted by the Multi-dimensional Concept of Governance (NISPAcee Journal of Public Administration and Public Policy 2008).
Sborníky: Sociální politika v Čechách a na Slovensku po roce 1989 (Karolinum, Praha 1998; spolueditorka I. Radičová); Česká společnost na konci tisíciletí I.-II. (Karolinum, Praha 1999); The Capacity to Govern in Central and Eastern Europe (NISPAcee, Bratislava 2004); Manuál prognostických metod (Sociologické nakladatelství, Praha 2005); Mental Health Care Reform in the Czech and Slovak Republics, 1989 to the Present (Karolinum, Praha 2008; spolueditor R. Scheffler); Strategické volby pro Českou republiku: Teoretická východiska (Sociologické nakladatelství, Praha 2008; spolueditoři J. Musil a M. Mašková); Capacities of Governance in the Czech Republic (Metafyzpress, Praha 2008); Česká republika - trendy, ohrožení, příležitosti (Karolinum, Praha 2009; spolueditorka M. Mašková); Riziková budoucnost: Devět scénářů vývoje české společnosti (Metafyzpress, Praha 2010); Social Rights, Active Citizenschip, and Governance in the European Union (Nomos, Baden-Baden 2011).
Martin Potůček se podílel na některých heslech této encyklopedie.