Pražský lingvistický kroužek

Pražský lingvistický kroužek – specif. světonázorová komunita, která vytvořila vědeckou školu s řadou pokračovatelů a vlivem daleko přesahujícím lingvistiku. P.l.k. vznikl ve 20. l. 20. st. v Praze z debatních schůzek skupiny mladých lingvistů a liter. vědců. Svůj program formulovali v textu Teze Pražského lingvistického kroužku určeném pro I. mezinár. sjezd slavistů, konaný v r. 1929 v Praze. Na Tezích pracovala kromě zakladatele a předsedy P.l.k. V. Mathesia zvláštní komise, složená především z R. O. Jakobsona, B. Havránka a J. Mukařovského, jsou v nich však ohlasy prací i jiných členů P.l.k., např. S. N. Trubeckého, B. Trnky, L. Kopeckého. Z původně volného názorového i lidského spojení se postupně vytvořila tzv. pražská lingvistická škola. Její pojetí jazyka vycházelo z jeho chápání jako systému účelných vyjadřovacích prostředků. Byla to koncepce strukturně orientovaná, ale i důsledně funkční. Zkoumala jazyk jako celek i každou jeho složku z hlediska zastávaných funkcí (plněných úkolů), což ji odlišovalo od jiných směrů strukturální lingvistiky jako samostatný proud. Cenných výsledků dosáhl P.l.k. ve zkoumání spisovného jazyka, stylistické diferenciace jazyka a zvl. v oblasti bádání o jazyce básnickém, kde měly stěžejní význam práce J. Mukařovského. Funkční hledisko přivedlo pražskou školu k intenzívnímu zájmu také o otázky jazykové kultury a vůbec problémů kult. života. Přispělo k tomu i to, že myšlenkový kvas a plodné ovzduší P.l.k. přitahovaly i spisovatele, divadelníky a představitele dalších oborů. V r. 1936 začal P.l.k. vydávat měsíčník Slovo a slovenost, v němž publikovali mj. F. X. Šalda, K. Čapek, V. Vančura, J. Čep, V. Nezval, E. F. Burian (časopis existuje dodnes). V následujících desetiletích vývoj čes. jazykovědy ve svém hlavním proudu soustavně navazoval na koncepci P.l.k. Platí to o studiu spisovného jazyka i nářečí, zvukové roviny jazyka i jeho roviny gramatické, o obecně jazykovědném směru i o oborech aplikované lingvistiky. Na práce Mathesiovy, Trnkovy, Jakobsonovy navázali např. J. Vachek, F. Daneš, M. Komárek aj. Ke klasickým pracím patří Spisovná čeština a jazyková kultura (red. B. Havránek a M. Weingart), Mukařovského Kapitoly z české poetiky (1941) a Studie z estetiky (1936), Havránkova Studie o spisovném jazyce, Mathesiův Jazyk, kultura a slovenost. Zejm. Mathesiovy a Mukařovského práce obsahují řadu s-gicky inspirativních momentů. Mukařovský publikoval i v revue Sociální problémy. Ve svém pojetí estetické normy a estetické funkce se opíral nejen o J. M. Guyana, ale např. i o Durkheimovo pojetí kolekt. vědomí apod.

Prague Linguistic Circle Cercle linguistique de Prague Prager linguistischer Kreis Circolo linguistico di Praga

Literatura: Vachek, J. ed.: U základů pražské jazykovědné školy. Praha 1970; Z klasického období pražské školy 1925–1945. Praha 1972; Vachek, J.: Vzpomínky českého anglisty. Praha 1994.

Jiřina Hůrková