Psychologie ekologická: Porovnání verzí

(import na produkční server)
 
m (finalizován tvar zápisu autorů hesel)
Řádek 10: Řádek 10:
 
<span class="section_title">Literatura:</span> ''Černoušek, M.'': Psychologie životního prostředí. Praha 1986; ''Ittelson, D.'' a kol.: Introduction to Environmental Psychology. New York 1970; ''Klusák, M.'': Problematika životního prostředí v současné americké psychologii. ''Československá'' psychologie, 1984, č. 1.
 
<span class="section_title">Literatura:</span> ''Černoušek, M.'': Psychologie životního prostředí. Praha 1986; ''Ittelson, D.'' a kol.: Introduction to Environmental Psychology. New York 1970; ''Klusák, M.'': Problematika životního prostředí v současné americké psychologii. ''Československá'' psychologie, 1984, č. 1.
  
-- ''[[:Kategorie:Aut: Černoušek Michal|Michal Černoušek]]''<br />
+
''[[:Kategorie:Aut: Černoušek Michal|Michal Černoušek]]''<br />
 
[[Kategorie:Aut: Černoušek Michal]]
 
[[Kategorie:Aut: Černoušek Michal]]
 
[[Kategorie:Terminologie/životní prostředí, ekologie]]
 
[[Kategorie:Terminologie/životní prostředí, ekologie]]
 
[[Kategorie:Příbuzné společenskovědní oblasti a disciplíny a jejich základní směry]]
 
[[Kategorie:Příbuzné společenskovědní oblasti a disciplíny a jejich základní směry]]
 
[[Kategorie:VSgS]]
 
[[Kategorie:VSgS]]

Verze z 11. 12. 2017, 17:03

psychologie ekologická – studuje psychol. aspekty tvorby životního prostředí a péče o ně. V anglosaské literatuře nacházíme příbuzný termín psychologie environmentální. Oba pojmy se v mnoha ohledech překrývají. Environmentální psychologie studuje spíše vzájemné vazby osobnosti a bezprostředního, hmotného prostředí, zatímco p.e. širší vazby a vztahy člověka k životnímu prostředí vůbec, k ekologii, a to v symbolické, kult., rozhodovací a výkonné oblasti. Zatímco psychologie v klasickém pojetí počítá s diferenciacemi danými různým typem osobnosti, temperamentu atd., p.e. se snaží zachytit univerzálně platné souřadnice struktury charakteru prostředí působící na různé lidi celkem jednoznačně a stejně. Do p.e. patří především výzkum tzv. environmentální percepce, tj. toho, jak člověk vnímá, hodnotí a interpretuje své životní prostředí (počítaje v to i prostředí pracovní a soukromé). Nejvíce poznatků bylo získáno studiem pohybu a chování lidí ve městech – např. byly zkoumány způsoby, jak lidé kognitivně kódují urbanistický svět kolem sebe. Výslednicí bývá formulace prostorové představy města, tzv. mentální mapa, kterou do p.e. zavedli K. Lynch a S. Milgram. Vnímání a hodnocení životního prostředí představuje tak základnu výzkumné orientace p.e., přičemž lze experimentálně sledovat ohromnou škálu lidského vnímání životního prostředí, např. výzkumem vlivu podprahových informací, subliminálního vnímání, tzv. urbanistického náměsíčnictví, vnímání krajiny (tzv. topofilie), způsobů orientace člověka v prostoru (zmíněné mentální mapy), vnímání symbolicky působících znaků živ. prostředí. Spolu s analýzou vnímání ovšem p.e. zároveň sleduje i způsoby jednání a prostorového chování člověka, které je uváděno do pohybu interpretací vnímaných informací a samotnou komunikací člověka s jeho bezprostředním i vzdáleným prostředím (viz též ekologická komunikace). Význ. jsou i studie teritoriality, chování v kritických a mezních situacích během přír. katastrof, studie environmentálních postojů a reakcí člověka, např. v přelidněných velkoměstech. P.e. klade důraz i na studium ontogeneticky formativních vlivů životního prostředí, které jsou v závislosti na geogr. charakteristikách značně variabilní.

ecological psychology psychologie écologique ökologische Psychologie psicologia ecologica

Literatura: Černoušek, M.: Psychologie životního prostředí. Praha 1986; Ittelson, D. a kol.: Introduction to Environmental Psychology. New York 1970; Klusák, M.: Problematika životního prostředí v současné americké psychologii. Československá psychologie, 1984, č. 1.

Michal Černoušek