Regionalizace

Verze z 3. 3. 2018, 13:14, kterou vytvořil ZRN (diskuse | příspěvky)
(rozdíl) ← Starší verze | zobrazit aktuální verzi (rozdíl) | Novější verze → (rozdíl)

regionalizace – (z lat. regio = hranice, svět. strana, spravovaný kraj) – rozčlenění míst nebo oblastí tvořících území do regionů, a to podle určitého hlediska (určitých hledisek), vyjadřujícího účel r. Zvl. případem r. je členění území pro potřeby vykonávání státní správy, resp. samosprávy. Administrativní členění jednotlivých zemí vychází zpravidla z hist. vzniklých celků, které měly původ ve fyzickogeogr. utváření krajiny nebo v etnické či kult. struktuře obyv. (viz též geopolitika). Radikální reforma administrativního členění souvisí zpravidla se změnou polit. systému – přistoupila k ní Francie za Napoleona, habsburská monarchie v r. 1848, kom. Československo v r. 1949 (zatímco první Československá republika převzala jen s malými úpravami předchozí stav), někdy si ji vynutí i hosp. vývoj. V čes. zemích jsou dnes nejnižší územní jednotkou (a zároveň jednotkou územní samosprávy) obce, které jsou sdružovány do okresů. Postavení některých obcí (hlavního města a bývalých krajských měst) je zvl. a je řešeno zákonem. Pojem okres byl zaveden v r. 1848 ve smyslu obvodu určitého území. Územní rozsah okresů se od r. 1848 několikrát měnil, naposledy v r. 1960 a měnila se i jejich funkce: v l. 1848–1949 se rozlišovaly okresy soudní a okresy polit. (ve smyslu obvodu působení státní správy). Okresy se dále zpravidla sdružovaly do větších územních celků, krajů, žup nebo zemí. Pojem kraj se používá pro územní jednotky vyššího stupně již od středověku, měnily se ale jak funkce, tak i rozsah jednotlivých krajů. Pojem „kraj“ může mít podobně jako všechny ostatní názvy územních jednotek i obecný význam území neohraničené velikosti. Termín župa byl převzat ze Slovenska, kde označoval podobně jako komitát či stolice správní jednotky zhruba odpovídající krajům v Čechách a na Moravě. Byl použit při správní reformě z r. 1920 (jež se uskutečnila jen na Slovensku a v r. 1927 byla odvolána) pro územní jednotku sdružující několik soudních okresů. Země jako administrativní jednotka vznikla v rámci habsburské monarchie přičleňováním jednotlivých územních celků (zemí) k soustátí. V historii byl důležitý akt Karla IV., kterým vytvářel „země koruny české“ jako dědičné území Lucemburků ve střední Evropě. V pozdější době byly takto spojené državy rozchváceny, pod jedním panovníkem se až do r. 1918 uchovaly pouze Čechy, Morava a část Slezska, v l. 1918–1938 nazývané „historickými zeměmi“ (na rozdíl od nově vytvořených zemí Slovenska a Podkarpatské Rusi) a dnes tvořící území České republiky. Administrativní celky vytvářené za jakýmkoliv účelem, trvají-li dostatečně dlouho, pronikají do širšího povědomí obyv. a formují jeho představy o členění daného teritoria a vlastního bydliště. I v době, kdy kraje jako administrativní jednotka neexistovaly, obyv. běžně používalo jejich staré názvy (kraj prácheňský, boleslavský, olomoucký), zpravidla v dosti přesném vymezení. Obdobně po zániku krajských nár. výborů se v povědomí obyv. udržují jižní Čechy v rozsahu Jihočeského kraje atd. K identifikaci obyv. a administrativního celku, v němž žije, pracuje nebo kam dojíždí do tzv. druhého bydlení, přispívá i budování infrastruktury (silnice, komunikační spoje směřující do okresního či krajského města, ve svých důsledcích vytvářející hranici administrativních celků v terénu, téměř hmatatelně i bez silničních ukazatelů). Diskuse o novém územním členění, které probíhají od 80. l., však ukazují, jak obtížné je sladit zájmy polit., kult. i etnické s potřebami fungování státní správy a hosp. rozvoje.

regionalization régionalisation Regionalisierung regionalizzazione

Literatura: Janák, J.Hledíková, Z.: Dějiny správy v českých zemích do roku 1945. Praha 1989; Korčák, J.: Geopolitické základy Československa. Praha 1937; Retrospektivní lexikon obcí ČSSR, díl I, II. Praha 1978, 1979.

Ludmila Fialová