Satanismus

satanismus – (odvozeno od jména Satan) – zvl. typ náboženského hnutí propagujícího uctívání Satana místo Boha prostřednictvím orgiastických kultů, zejm. proslulé „černé mše“, která je parodií katol. mše. Centrum Satanovy církve na přelomu 80. a 90. l. 20. st. bylo San Francisco v USA, jejím „papežem“ A. LaVey a jedním z ideologů bývalý kněz J. Dworak. Praktiky současného s. nazývá E. Maple (1973) směsicí černé magie a hédonismu, protože se v satanistických kroužcích provozují očarovávání a sexuální výstřednosti. Výskyt ideového s. je relativně řídký; jen obezřetně je možno řadit mezi „uctívače ďábla“ např. kurdské jezídy, v jejichž pojetí Šajtan nemá démonický charakter. Původní s. se patrně vyvinul z Barbelo-gnose (viz gnosticismus); podle P. Christiana (1895) vznikl kolem r. 1000 n. l. z revolty proti Bohu, když bylo lidstvo sužováno nesmírným hladomorem. Proslulé byly černé mše sloužené v l. 1678–1679 v Pažíži na nahém těle markýzy de Montespan odpadlým knězem. R. 1745 založil F. Dashwood Hell Fire Club (Klub pekelného ohně), jehož členové se scházeli k satanistickým orgiím v rozvalinách cisterciátského opatství v jisté části Anglie. Satanistická je i sexuální „gnostická mše“ proslulého dobrodruha A. Crowleyho, jakož i tzv. „zlatá mše“ M. de Naglowské, působící koncem 30. l. v Paříži. Mezi satanisty patří i skupina sadistických vrahů, kterou vedl Ch. Manson v kalifornském „Údolí smrti“ a další. O s. psali J. K. Huysmans, S. Przybyszewski, básně na satanistické téma tvořil G. Carducci, Ch. Baudelaire, prostředí am. s. zpracoval románově I. Levin (Rosemary má děťátko – čes. překlad z r. 1976) a z tohoto zpracování vznikl populární film. Na konci minulého st. připisovala katol. církev satanistické rejdy zednářství (viz proslulá Taxilova aféra). Zednáři byli nazýváni luciferiány či palladisty a označováni některými autory za „mstitele templářů“, podobně obviňovaných a na základě této žaloby odsouzených již ve 14. st. Fenomenologie satanistického kultu se v podstatě vyčerpává projevy sexuální patologie a celý s. by mohl být považován za sexuálně patologicky motivovanou trapnou pózu, kdyby nebyl spol. nebezpečnou činností psychopatických individuí (v posledních l. se rozšiřují i v čes. zemích). Členové některých kroužků se zavazují ke „konání zla“, které je bohoslužbou Satanovi, a bylo zaznamenáno i přinášení lidských obětí, jak to požaduje klasický záp. s. ze 17. st. Soudobý s. je zároveň novodobou formou libertinismu a bývá považován za jeden z projevů ideového a existenciálního marasmu konzumního způsobu života, esenciálně již vyčerpaného a hledajícího nové formy exaltace ve spojení s negací konvenčních hodnot.

Satanism satanisme Satanismus satanismo

Literatura: Frick, K. R. H.: Satan und die Satanisten. Sv. 1. Das Reich Satans. Sv. 2. Die Satanisten. Graz 1982, 1985; Rhodes, H. T. F.: (1954) The Satanic Mass. Secaucus, N. J. 1957; Zacharias, G.: Satanskult und Schwarze Messe. Wiesbaden 1964.

Milan Nakonečný