Sběratelství

sběratelství – druh zájmové činnosti charakterizovaný vyhledáváním a hromaděním předmětů, příp. i nehmotných objektů (písní, zážitků, dovedností, pochval a uznání) za účelem vytvoření tematicky vyhraněného souboru neboli sbírky. Tato činnost je motivována potřebou sebevyjádření, aspirací na specif. typ spol. výlučnosti a uznání i snahou o zapojení do spec., relativně uzavřené komunity sběratelů. Sbírka i způsob jejího budování mohou být chápány i jako sdělení, rozprava s veřejností, a to i v případě, že nejsou určeny k zveřejnění. S. může být dlouhodobou dominantní životní aktivitou jedince a silně formovat jeho životní styl. Plní v něm funkci poznávací, kompenzační, relaxační, seberozvojovou. Otevírá spec. mobilitní kanály a může se vázat na řadu ekon. aktivit a funkcí. Sbírka představuje i osobní a často i spol. bohatství plnící funkci pokladu. Typickými sběratelskými institucemi jsou klub a spolek, které však tendují ke složitějším útvarům, propojují se se státními a polit. organizacemi, vstupují do vědy a ekonomiky. Soudobé s. se neobejde bez spec. publicistiky, bez zapojení odborníků (profesionálů), bez ekon. a polit. podpory společnosti, ve které s. na druhé straně plní určité ekon., ideol. a propagační funkce, stává se stimulem mezinár. cestovního ruchu, součástí průmyslu volného času a masové kultury. Má ovšem vlastní organizace a vlastní trh (oficiální i stínový). Složitá struktura s. umožňuje i plnou profesionalizaci a realizaci svébytných, s vlastní sběratelskou činností jen volně spjatých rolí (jako je funkcionář, spec. žurnalista, ideolog, expert, arbitr v oblasti technologie či etiky s., ale i zprostředkovatel, překupník apod.), které zvyšují jeho masovou přitažlivost.

Sběratelský trh není v mezinár. měřítku ustálen. V plném rozsahu se týká jen obchodu s uměl. předměty, starožitnostmi, kuriozitami (vesměs jen za vyšší uměl. i sběratelské ceny), filatelie. Je vázán na malé, rozptýlené skupiny lidí. V mnoha případech ani neexistuje celostátní či celonár. trh, který bývá určován nejen monopolními cenami diktovanými vlastníky předmětů, ale i diktátem zákazníka. Jeho specifikou je skutečnost, že mnohdy existuje jen jediný zájemce ochotný předmět zakoupit, často za jakoukoli cenu. Výkyvy nabídky a poptávky bývají značné, silně zde působí móda a svérázný průběh konjunkturního cyklu. Hodnotné a módní předměty dosahují vysokých aukčních cen i v obdobích ekon. depresí a krizí, zatímco běžné položky bývají v těchto obdobích neprodejné. Souvisí to jak s funkcí demonstrativní spotřeby, vázané na sběratelsky hodnotné předměty, tak s působením spekulace. V dobách zvýšené inflace či polit. i ekon. nestability totiž představují sběratelsky hodnotné předměty i svéráznou „konvertibilní měnu“. Tendence ke spekulaci zesílily od 2. poloviny 70. l., kdy do průmyslu volného času ve zvýšené míře vstoupily kapitálově silné skupiny jednotlivců, korporace i státní instituce. Spec. pozornost zasluhuje s.umění, zejm. ve výtvarném, kde se zakázky sběratelů stávají mocným impulsem tvorby, aktualizujícím i starší formy vztahu mezi umělcem a konzumentem, např. mecenášství (viz mecenáš). S. vytváří též jistou alternativu oficiální kult. politiky a usnadňuje soc. aprobaci hodnotné uměl. tvorbě, na jejíž akceptaci společnost dosud není připravena.

Současné s. představuje soc. i tematicky velmi různorodý organismus. Diferencuje se především na tzv. velké a lidové s., a to podle předmětu zájmu, úrovně znalostí i ekon. potencí. Nezámožný jednotlivec má stále menší možnost vytvořit v tradičních sběratelských oborech vskutku hodnotnou sbírku (týká se to např. renesančního, ale i moderního umění). Proto také je lidové s., které vzniká pozvolna od poloviny 19. st., charakterizováno stále větší tematickou různorodostí (jeho předmětem je prakticky cokoli). Pro oficiální sběratelské instituce objevilo svět profánních předmětů (dětských hraček, pivních tácků, různých etiket apod.), ideu dokumentace světa každodennosti i objektů masové kultury. Soudobá teorie s. preferuje hodnotu objevu, nápadu a úrovně zpracování před finanční hodnotou. Rozvinuly se různé sběratelské styly: a) s. postavené na aplikaci klasických pravidel věd. dokumentace a rozboru (vzorem jsou sbírky přírodnin 18. a 19. st. a klasická filatelie), b) s. s dominancí pedagogických a výchovných hledisek, které profilují především s. dětí a mládeže, c) s. postavené na pravidlech finanční kultury: sběratel sbírá to, co přináší zisk a má trvalou hodnotu (prvky hry a zábavy jsou ve vystižení tendencí na trhu, v napětí a riziku obchodování), d) volné, imaginativní s., podřízené estetickým zájmům a emocionálním zážitkům – tento typ volně navazuje na renesanční pojetí sbírky jako „obrazu světa v jeho rozmanitosti“ a souvisí s moderními uměl. směry, např. s dadaismem a surrealismem (koláže, ready-made, stavby K. Switerse apod.); dominantní je často interakce s jinými sběrateli, proces vyhledávání, získávání vhodných objektů; sbírka sama i její finanční hodnota je spíše sekundárním efektem, e) s. příležitostné, nesystematické, které je nejběžnější formou. Pro s-gii je důležité, že vzory chování vznikající a krystalizující na bázi s. ovlivňují i jiné oblasti života společnosti (existuje např. sbírkově orientované zahrádkářství apod.). S-gické konceptualizace s. vznikají na okraji spec. sběratelské literatury a převážně se opírají o Ch. F. M. Fouriera, o nepotvrzený předpoklad vrozených loveckých instinktů, které vyhledávání a získávání sběratelsky cenných předmětů saturuje. Většímu zájmu se s. těší v ekonomii pro specif. význam pojmu „sběratelská hodnota“, kterou jen s obtížemi lze vysvětlit pracovní teorií hodnoty.

collecting activité de collectionneur Sammlerei, Sammeltätigkeit collezionismo

Literatura: viz činnost zájmová; volný čas.

Jiří Linhart