Smlouva společenská
smlouva společenská – důležitý pojem novodobé přirozenoprávní teorie opřené o názor, že společnost a stát vznikají na základě smlouvy mezi lidmi jakožto rovnoprávnými, svobodnými a dalšího zdokonalení schopnými bytostmi. Teorie společenské smlouvy předpokládá smluvní přenesení suverénních práv jedinců, kteří dobrovolně a smluvně vytvářejí společnost a stát, na vybraného jedince a jeho prostřednictvím na stát výměnou za ochranu, kterou jim vladař (stát) poskytuje před vnitřním rozvratem nebo před vnějším nepřítelem. Podle teoretiků s.s. je možno o ústavním státě uvažovat teprve tehdy, když se většina lidí rozhodne svěřit smlouvou všech se všemi právo zastupovat všechny smluvní partnery jednomu člověku nebo skupině lidí (T. Hobbes: Leviathan, 1651). Teorie s.s. se pak rozvíjela tímto hobbesovským směrem, který ji chápal jako vzájemnou smlouvu všech jednotlivých členů společnosti včetně smlouvy každého jedince s vládcem, anebo podle J. Locka, který ji chápal především jako smlouvu mezi všemi občany, kterou se zakládá společnost a na kterou navazuje uzavření smlouvy mezi společností a vládcem. Pro teoretiky přirozeného práva jde o velmi rozdílná pojetí: v prvém případě znamená zrušení smlouvy návrat do tzv. přirozeného stavu, v druhém případě nikoli, protože občané mohou vládci moc, kterou mu svěřili, opět odejmout bez nebezpečí, že by upadli do přirozeného stavu. Teorie s.s. umožnily kritiku despocie (absolutismu) a současně zdůvodnily požadavek občanů podílet se na vládě, jež již není chápána jako nahodilý výsledek dějin nebo jako projev božího úradku, nýbrž jako výsledek rozumného uspořádání a dohody svobodných a rovnoprávných členů společnosti.
Teorie s.s. sehrála velkou roli před Fr. revolucí a během ní v občanském sebeuvědomění tzv. třetího stavu zejm. díky J. J. Rousseauovi a jeho spisu O společenské smlouvě (1762), v němž se snaží smířit protichůdné snahy jedinců po dosažení individ. štěstí s požadavky spol. života, smířit individ. svobody s podrobením veřejnému zájmu. Chce toho dosáhnout uskutečněním ideálu republiky, v níž se občané vzdávají svých přirozených práv ve prospěch státu, který jim výměnou poskytuje ochranu a smiřuje tak rovnost a svobodu. Lid, který má nejvyšší moc (suverenitu), chrání prostřednictvím zákonodárce obecné blaho proti skup. zájmům. Pomocí zákonodárných shromáždění je uskutečňována čistá demokracie, k jejímuž udržování, stejně jako k udržování republiky, přispívá náboženství. Teorie s.s. se odráží v představách F. Tönniese o rozdílu mezi pospolitostí a společností (viz Gemeinschaft a Gesellschaft) a v teoriích pluralismu a parlamentarismu.
social contract contrat social Gesellschaftsvertrag contratto sociale
Literatura: Hobbes, Th.: Leviathan. Praha 1941; Hobbes, Th.: O občanu. Praha 1988; Locke, J.: Dvě pojednání o vládě. Praha 1965; Rousseau, J.-J.: Rozpravy. Praha 1978.