Sociologické nakladatelství (SLON)

Sociologické nakladatelství (SLON) (1991–)

Sociologické nakladatelství (SLON) 01.jpg

Do počátku devadesátých let 20. století v Československu / České republice neexistovalo nakladatelství specializované na vydávání sociologické, dokonce ani v širším smyslu sociálněvědní literatury. Důvodem byla zjevná ztrátovost takového podniku (sociologickou ediční řadu jako první bezúspěšně navrhoval Josef Kaizl již v roce 1885). Domácí i překladovou literaturu z těchto oborů vydávala v různých obdobích celá řada nakladatelů vedle své další produkce, soustavněji před rokem 1948 Jan Laichter, Melantrich a Orbis (viz Knihovna Sociálních problémů, Sociologická knihovna MSS), v období vlády komunistického režimu Academia / Nakladatelství ČSAV, Mladá fronta, Nakladatelství politické literatury / Svoboda (viz Sociologická knižnice nakladatelství Svoboda), Práce. Proměnlivá a celkově dost nízká kvalita Sociologické knižnice v období pozdní „normalizace“ vedla v červenci 1987 Josefa Alana a Miloslava Petruska k návrhu koncepce vydávání sociologické literatury, případně i nové sociologické ediční řady, s nímž se obrátili na Československou sociologickou společnost při ČSAV. Návrh zcela nezapadl, za Společnost se jej v následujícím roce ujal Jaroslav Kohout, nedosáhl však kladného přijetí u vedoucích pracovníků tehdejších státních nakladatelství a je vůbec otázkou, zda vedení „normalizační“ sociologické společnosti o něco takového stálo. Jistě ne v té podobě, již vypracovali AlanPetruskem. Jejich koncepce se naopak stala základem soukromého Sociologického nakladatelství (označovaného rovněž akronymem SLON), které v roce 1991 v Praze založila Petruskova manželka Alena Miltová s Jiřím Rybou. Původně se jednalo o iniciativu, jíž se věnovali vedle své vědecké práce (Miltová pracovala v Ústavu teorie a historie vědy ČSAV a Ryba v Sociologickém ústavu AV ČR), po několika letech se však začali věnovat pouze nakladatelské činnosti.

První publikací Sociologického nakladatelství se stala aktuální analýza sociálních příčin sametové revoluce z pera Iva Možného (Proč tak snadno…, 1990). Koncepci nakladatelství zpočátku vytvářeli Ryba s Miltovou, později k ní výraznou měrou přispěl Miloslav Petrusek, v současnosti je dílem širší ediční rady nakladatelství. Zřízeno bylo devět edičních řad, přinášejících kvalitně zpracované překlady (především KLAS – překlady klasických sociologických děl, MOST – „novější klasikové“ teoretické sociologie, POST – aktuální teoretická společenskovědní díla; charakteristickým rysem těchto edičních řad byly rozsáhlé doslovy na úrovni teoretických studií, jejichž autorem většinou byl M. Petrusek) i aktuální české sociologické studie a monografie (Studie, Pracovní texty), případně učebnice (Základy sociologie). V současnosti nakladatelství udržuje 14 edičních řad, vedle sociologických děl častěji vydává rovněž sociálněfilosofickou, politologickou a sociálněantropologickou literaturu, v některých případech v koedici s univerzitními nebo veřejnými výzkumnými organizacemi (častěji zejména Sociologický ústav AV ČR). Za čtvrtstoletí své existence vydalo Sociologické nakladatelství kolem 350 titulů, v některých případech opakovaně. Nejvyššího počtu vydání dosáhla učebnice Jana Kellera Úvod do sociologie (6 vydání, celkem téměř 50 tisíc výtisků), následovaná Matouškovou prací Rodina jako instituce a vztahová síť (3 vydání, přes 8 tisíc výtisků), dalších devět domácích titulů a tři zahraniční dosáhly za dvacet pět let zhruba pěti tisíc prodaných výtisků. V naprosté většině se přitom jednalo o díla učebnicového charakteru. Sociologických studií a monografií, ať už překladových, či domácích, se prodává mnohem méně a nakladatelství na některých z nich zjevně tratí, a to i přes příležitostné dotace na vydání. Vydávání sociologické literatury tak ani v současnosti není příliš výdělečným podnikem, je spíš jednou ze základních služeb sociologické obci a studentům sociologie.

Kromě Sociologického nakladatelství vycházejí oborové spisy častěji především v nakladatelství Academia, Centrum pro studium demokracie a kultury (CDK), Grada, Karolinum, Portál; s výjimkou CDK (Brno) všechna tato nakladatelství sídlí v Praze.

Zdeněk R. Nešpor