Sociologie španělská
sociologie španělská – objevuje se koncem 19. st., má však bohatou, i když nerovnoměrnou historii. Nejdříve se osamostatňovala od „soc. etiky“, filozofie práva a dějin. V 1. období do r. 1936 v ní převládala zejm. sociologie práva a intervenoval do ní soc. reformismus (věd. úrovně v této oblasti však s.š. dosáhla až po 1. svět. válce). Již J. Costa na konci 19. st. připisoval ústřední postavení mezi spol. jevy právu, včetně práva zvykového a navrhoval reformu zemědělství. R. 1903 byl jako poradní orgán vlády založen Instituto de reformas sociales, kde se uplatňoval s-gický morální organicismus, social. tendence i soc. katolicismus (soc. darwinismus měl ve Španělsku menší vliv než v jiných zemích). Představitel morálního organicismu F. Giner de los Ríos viděl společnost jako organickou jednotu, „sociální osobu“, spjatou psych. vztahy s etickými aspekty. M. Sales y Ferré, i když čerpal z týchž myšlenkových zdrojů, shledával značnou nepodobnost mezi společností a organismem (v jeho pojetí soc. a polit. evoluce končila vznikem národa). Stoupencem „morálního organicismu“ byl i první prezident uvedeného ústavu G. de Azcárate, který se zabýval např. kritikou tehdejšího parlamentarismu. Jeho mladší spolupracovník A. G. Posada, pěstující především dějiny sociologie a teorii státu, spojoval zmíněný směr zvlášť výrazně s psychologismem. V l. 1914–1917 došlo zejm. pod vlivem A. Posada a S. Aznara ke „kondenzaci doktríny“. S-gie byla definována jako věda o soc. realitě, která může být pochopena prostřednictvím specif. výzkumu; důležitá role byla připisována statistice.
Po období rozvoje utrpěla s.š. trauma v letech občanské války (1936–39) a za následného Frankova režimu, doprovázeného četnými polit. perzekucemi. Mnoho intelektuálů emigrovalo, zejm. do USA, Mexika a Argentiny. V emigraci se špan. sociologové dostávali do kontaktu s jinými myšlenkovými a kult. proudy a bez přímého spojení s vlastní společností se věnovali jednak překladům (zejm. z angličtiny a němčiny), které pak dlouho sloužily jako učebnice, jednak provedli velké systematické práce. Francisco Ayala podal charakteristiku vývoje civilizace a kultury založenou na analýze vědomí, Recasens Siches propracoval filozofii moderního práva (v neokantovském duchu), José Medina Echevarría se tematicky zaměřil na lidské soužití, válku a úlohu inteligence ve společnosti. Na domácí půdě se s-gie věnovala socioekon. dimenzi a ponechala stranou polit. aspekty. Oficiální věda se soustředila v Institutu politických věd, Institutu J. Balmea a Katolickém institutu Lva XII. s fakultou polit., ekon. a obchodních věd. Význ. postavou 50. l. je Enrique Gomés Arboleya, představitel tzv. granadské školy. Zájem o etiku ho vedl k racionálně-právním úvahám i k úvahám o problémech moderní společnosti; sociologii pojímal jako školu humanismu. Vedle oficiální vědy působily v té době soukromé opoziční instituce (Sociedades Anónimos) pod ochranou církve, většinou však neměly dlouhého trvání.
V 60. l. se Španělsko s růstem demokratizace ve společnosti postupně integrovalo do záp. kultury. V tomto procesu sehrály význ. roli vysoké školy. Polit. život se ale stal opět normálním až po r. 1975. Se stabilizací demokracie po r. 1975 si i s-gické disciplíny upevnily své místo v životě polit., kult., ekon. a začaly působit i na mezinár. věd. a akademické scéně. Význ. osobnostmi se stali: Juan José Linz, který kombinuje zájem o teor. studie polit. režimů (autoritativní a demokr. režimy, jejich stabilita a krize, přechod z autoritativního režimu k demokracii, kolaps demokracií) se zájmem o empir. výzkum soc. reality; Salvador Giner, který je tvůrcem radikálních esejí o jihoevrop. společnostech, zejm. společnosti špan. (problémy dynamiky společnosti, svobody, soc. relevance etiky, role náboženství ve světském životě), zabývá se historií byrokratismu a korporatismu, novými formami spol. nerovnosti apod.; Manuel Castells, který je autorem 15 knih v oboru s-gie, polit. ekonomie, městského plánování a nových technologií, rozvíjí koncepci kolekt. spotřeby s důrazem na úlohu státu jako bariéry vůči protikladům spotřební společnosti a kap. rozvoje.
Mezi nejdůležitější profesionální asociace patří: FASEE (Španělská federace regionálních sociologických asociací), založená r. 1979, která je členem ISA (Mezinárodní sociologické asociace) a organizuje mezinár. semináře a kongresy; Colegio – národní kolegium absolventů a doktorů polit. věd a s-gie, založené v r. 1953, které vydává časopis Cuadernos de Ciencia Política y Sociología a uděluje ročně 2 ceny za nejlepší publikaci a výzkum (je členem ISA); CECOMS (Španělský výbor pro organizaci Světového sociologického kongresu), který byl založen v r. 1987 účelově pro pořádání XII. světového kongresu sociologie v Madridu (1990), působí však i nadále. Špan. s-gické instituce: CIS (Centrum pro sociologický výzkum), který spolupracuje s parlamentem a vládou, vydává časopis REIS (Revista Espanola de Investigaciones Sociologicas), a vlastní velkou knihovnu a databanku; IESA (Institut pokrokových sociálních věd), založený v r. 1988, který se zaměřuje na vládní politiku v soc. otázkách, vydává časopis RIS (Revista Internacional de Sociología); ICESB (Katolický institut sociálních věd v Barceloně) a CEACS (Centrum pro pokroková studia společenských věd v Madridu), což jsou soukromé instituce. Na přelomu 80. a 90. l. byly s-gické fakulty zřízeny na 19 univerzitách. Současná s.š. má značný dosah nejen v samotném Španělsku, ale též v celém špan. mluvícím světě, zejm. v Lat. Americe. V této souvislosti mají zvl. význam s-gie migrace, s-gie žen, s-gie národností a kolekt. identit. Přínosem současné s.š. pro světovou s-gii je zejm. studium autoritativních režimů a jejich přechodu k demokracii, krize demokracie, problémů vícenár. a vícejazyčných společností, pokroku a sekularizace uvnitř katol. církve, změny hodnotových systémů a generačních konfliktů, demogr. přechodu od vysoké porodnosti ke stabilní populaci, přechodu od agrární k průmyslové společnosti, od společnosti s mimořádně ostrými třídními konflikty k institucionalizaci těchto konfliktů. Špan. s-gie konce 20. st. se zaměřuje na všechny aspekty spol. života, zabývá se trhem, životní úrovní, ekonomikou, ale též s-gií zločinu, každodenního života, sexu, sportu, využití volného času. Důraz klade na interpretaci morálních souvislostí. Diverzita oblastí s-gického zájmu se rozvíjí zároveň s expanzí s-gie do celého Španělska.
Spanish sociology sociologie espagnole spanische Soziologie sociologia spagnola
Literatura: Giner, S. – Moreno, L.: Sociology in Spain. Madrid 1990.