Sociologie existencialistická: Porovnání verzí

m (finalizován tvar zápisu autorů hesel)
 
Řádek 10: Řádek 10:
 
</div>
 
</div>
  
<span class="section_title">Literatura:</span> ''Alijevová, D.'': Súčasná americká sociológia. Bratislava 1985; ''Douglas, J. D.'' – ''Johnson, J. M.'' eds.: Existential Sociology. Cambridge, Mass. 1967; ''Merleau-Ponty, M.'': Oko a duch a jiné eseje. Praha 1971; ''Sartre, J. P.'': (1960) Marxismus a existencialismus. Praha 1966; ''Sartre, J. P.'': Úvahy o židovské otázce. ''Literární'' noviny, 1967, 36 a 37; ''Tiryakian, E.'': Existential Philosophy and Sociological Tradition. ''American'' Sociological Review, ''58'', 1973, č. 3.
+
<span class="section_title">Literatura:</span> ''Alijevová, D.'': Súčasná americká sociológia. Bratislava 1985; ''Douglas, J. D.'' – ''Johnson, J. M.'' eds.: Existential Sociology. Cambridge, Mass. 1967; ''Merleau-Ponty, M.'': Oko a duch a jiné eseje. Praha 1971; ''Sartre, J.-P.'': (1960) Marxismus a existencialismus. Praha 1966; ''Sartre, J.-P.'': Úvahy o židovské otázce. ''Literární noviny'', 1967, 36 a 37; ''Tiryakian, E.'': Existential Philosophy and Sociological Tradition. ''American Sociological Review'', ''58'', 1973, č. 3.
  
 
''[[:Kategorie:Aut: Petrusek Miloslav|Miloslav Petrusek]]''<br />
 
''[[:Kategorie:Aut: Petrusek Miloslav|Miloslav Petrusek]]''<br />

Aktuální verze z 4. 3. 2018, 16:58

sociologie existencialistická – v širším smyslu úhrn všech s-gicky relevantních koncepcí a prací vzniklých jednak v rámci existencialistické filozofie (viz existencialismus), která má nezřídka výrazný soc. rozměr, jednak v rámci pokusů o konstituování specif. existencialistického s-gického směru v USA. V tomto smyslu by tedy bylo možné k s.e. řadit zejm. J.-P. Sartra, a to jak jeho dílem liter., které je podle vyjádření M. A. Kissela fil. a s-gicky strukturovanou beletrií, tak jeho práce fil. se s-gickým přesahem, především Situations (3 sv., 1947–1949), Critique de la raison dialectique (1960), Réflexions sur la question juive (1947), dále M. Merleau-Pontyho s pracemi Phénoménologie de la perception (1945), Humanisme et terreur (1952–1960) a Les aventures de la dialectique (1955) a A. Camuse podobně jako Sartra dílem beletristickým a fil.-s-gickým, k němuž patří především Le Mythe de Sisyphe. Essais sur l'absurde (1942), Lettres à un ami allemand (1948) a zejm. L'homme révolté (1951). Fil. a sociologizující existencialismus – především fr. – ovlivnil do jisté míry snahy o konstituování s.e. v užším slova smyslu, existencialismus něm. pak ustavení s-gie každodennosti v rámci fenomenologické sociologie. 2. V užším smyslu patří k s.e. dva pokusy o vybudování s.e. jako protipólu k teor. s-gii strukturalistické a empir. s-gii neopozitivistické s jejími akcenty na statist. a matem. metody. Poprvé formuloval představu o možné s.e. Edward A. Tiryakian v r. 1973, jeho cesta k obecné teorii soc. existence však byla spíše programem svébytné soc. ontologie (pokus o redefinici pojmů kultura, instituce, soc. a societální změna atd.) než s.e. ve vlastním slova smyslu. Hlavním inspiračním zdrojem mu byl kromě osobitě interpretovaných s-gických klasiků především Merleau-Ponty. Je nespornou zásluhou Tiryakianovou, že se pokusil osvobodit fenomenologický jazyk, s nímž s.e. vždycky pracuje, z jeho uzavřenosti, tajuplnosti a malé srozumitelnosti a učinit z něho komunikační nástroj moderní vědy (za což byl fenomenology tvrdě pokárán) a že obrátil pozornost k mimořádné roli neinstitucionalizovaných struktur a k problému sociálního času odvozovaného z času individ. existence. Zakladateli s.e. jsou tedy spíše než Tiryakian autoři jako Jack D. Douglas, J. M. Johnson, A. Fontana, J. Kotarba aj. Douglas dospěl k s.e. od matem. a fyzikálních studií přes fenomenologii a etnometodologii.

Vazba s.e. na fenomenologii a zejm. etnometodologii je skutečně velmi těsná, podobně jako je úzká vazba s.e. na s-gii absurdity (S. M. Lyman, M. Scott). S.e. se inspirovala více než fil. existencialismem absurdním divadlem (S. Becket, E. Ionesco, J. Genet), studiemi všedního života, sebepozorováním vlastní zkušenosti (např. zážitek dlouhodobého onemocnění u J. Kotarby) a chicagskou školou soc. problémů. To se projevuje v tom, že s.e. nepracuje s tak přetíženým jazykem jako s-gie fenomenologická, že je úzce spjata s výzkumem každodennosti a orientována k velmi reálným soc. problémům. Ne náhodou je J. D. Douglas pořadatelem sborníku The Relevance of Sociology (1970), z něhož je již patrný metateor. program budoucí s.e. S.e. rehabilitovala pojmy vina, starost, odhodlání, projekt a především strach v jejich s-gickém významu. Cílem s.e. je zkoumání existence ve všech jejích formách, totálního člověka v totální situaci, v jeho úplném přirozeném prostředí. Reálně to znamená orientaci výzkumu (povýtce kvalit.) na statusově problémové nebo naopak výrazně vyhraněné skupiny (na jedné straně na narkomany, alkoholiky, homosexuály, na druhé straně na televizní štáby, personály klinik apod.) a na atypické situace všedního života. Za fasádou normality, říkají představitelé s.e., nenajdete žádné chladně kalkulující individuum, které racionálně zvažuje své alternativy, ale bytost poznamenanou tajeným strachem a úzkostí. S.e. je přes svou zjevnou tematickou i metodol. atraktivitu poměrně málo vlivná, ačkoliv je zajímavým komplementem k racionalismu všech odrůd s-gického scientismu.

existential sociology sociologie existentialiste existentialistische Soziologie sociologia esistenzialistica

Literatura: Alijevová, D.: Súčasná americká sociológia. Bratislava 1985; Douglas, J. D.Johnson, J. M. eds.: Existential Sociology. Cambridge, Mass. 1967; Merleau-Ponty, M.: Oko a duch a jiné eseje. Praha 1971; Sartre, J.-P.: (1960) Marxismus a existencialismus. Praha 1966; Sartre, J.-P.: Úvahy o židovské otázce. Literární noviny, 1967, 36 a 37; Tiryakian, E.: Existential Philosophy and Sociological Tradition. American Sociological Review, 58, 1973, č. 3.

Miloslav Petrusek