Sociologie konzervativní
sociologie konzervativní – nesourodý konglomerát koncepcí, které spojuje filozofie a ideologie polit. konzervatismu, nejnověji ideologie tzv. nové pravice. V mnoha ohledech s.k. navazuje na tradiční konzervatismus, tedy na myšlenky E. Burkeho, J. de Maistra, L. de Bonalda, H. F. Lamennaise, F. R. Chateaubrianda, J. Mösera, A. H. Müllera, F. K. von Savignyho, do jisté míry na G. W. F. Hegela, na konzervativní elementy v díle A. Tocquevilla aj. Počátek s.k. je obvykle spojován s dílem R. Arona L'opium des intellectuels (1955), na něž v USA navázal D. Bell, který se již od poloviny 50. l. intenzívně zabýval vývojem am. polit. pravice a sám aktivně přispěl ke konstituování s.k. zejm. pracemi o konci ideologie a postindustriální společnosti. Za reprezentanty s.k. lze pokládat také sociology, kteří tvoří sice nepočetnou, ale vlivnou skupinu: N. Glazera, D. P. Moynihana, R. A. Nisbeta, S. M. Lipseta aj. Zákl. tématy s.k. jsou: role soukromého sektoru v ekonomice, význam trhu pro ekon. a polit. život společnosti, nezastupitelnost tradice, úloha tradičních soc. institucí, jako je rodina a lokální společenství, atd. Jednou ze zákl. teor. tezí je tvrzení, že svoboda a rovnost jsou vzájemně neslučitelné: svoboda v pojetí s.k. znamená, že stát nemá zasahovat do realizace zájmů a tužeb občanů, které se utvářejí na základě přirozených potřeb, sociální rovnost však ve společnosti nevzniká ani se nevyvíjí přirozeně, naopak musí být do spol. života uměle vnesena, obvykle zásahem vlády a státu. Sociální nerovnost je z hlediska s.k. naopak přirozenou a pozitivní vlastností společnosti, mj. proto, že spol. život vyžaduje existenci poměrně početných elitních skupin. Jde pouze o to, aby se elity rekrutovaly výhradně podle principu talentu a výsledků, tedy aby skladba polit., hosp. a kult. elit byla výrazem fungující meritokracie. Stoupenci s.k. tvrdí, že neodmítají ideu pokroku, že však na rozdíl od radikálů a „levičáků“ všech orientací a odrůd jsou lépe profesionálně připraveni k tomu, aby identifikovali jeho možné negativní důsledky.
Zákl. výhrady s.k. vůči marxismu a levicově orientovaným teoriím a ideol. koncepcím lze shrnout takto: 1. vytvářejí utop. ideál světa bez polit. moci a státu; 2. přeceňují roli spol. tříd a staví utop. vizi beztřídní společnosti, která je pouze ideol. proklamací, nikoliv solidně fundovanou prognózou s důvěryhodným polit. programem; 3. nemají neúctu k tradičním institucím; 4. nechápou úlohu soc. konsensu, občanské společnosti a lidských a občanských práv; 5. znehodnocují roli individua a individuality ve spol. vývoji. Mezi novější význ. teoretiky s.k. lze zařadiit R. V. Scrutona a D. Levyho, kteří rozvíjejí politologické aspekty s.k. Levy se snaží o propojení s.k. s interpretativní sociologií.
conservative sociology sociologie conservatrice (conservative) konservative Soziologie sociologia conservatrice
Literatura: Coser, L. A. – Howe, I. eds.: The New Conservatives. A Critique from the Left. New York 1973; Mucha, J.: Socjologia jako krytyka społeczna. Warszawa 1986; Nisbet, R. A.: Conservatism. In: Bottomore, T. – Nisbet, R. A. eds.: A History of Sociological Analysis. London 1978; Scruton, R.: Smysl konzervatismu. Praha 1993; Scruton, R. V.: Thinkers of the New Left. London 1985.