Sociologie polská

Verze z 5. 3. 2018, 13:46, kterou vytvořil ZRN (diskuse | příspěvky)
(rozdíl) ← Starší verze | zobrazit aktuální verzi (rozdíl) | Novější verze → (rozdíl)

sociologie polská – rozvíjí se kontinuálně od 2. poloviny 19. st. a uchovala si čelné místo ve věd. životě Polska i uznání v zahraničí, o čemž svědčí mj. četné překlady děl pol. sociologů do svět. jazyků. S.p. se vyvinula podobně jako v jiných zemích především ze soc. filozofie. Ve svých počátcích byla ovlivněna zejm. s-gií A. Comta a H. Spencera. Vedle pozitivistických tendencí existovaly v s.p. rovněž směry spjaté s marxismem. Pro většinu jejích význ. představitelů bylo v té době typické, že teor. práci spojovali s veř. činností, přičemž hlavním předmětem jejich zájmu byly příčiny ztráty polit. samostatnosti pol. národa a cesty, jak tuto samostatnost znovu získat. Hlavními směry s.p. této doby byly organicismus zaměřený na otázky národa, sociologismus, mechanicismus, psychologismus a s-gický fenomenalismus. Mezi nejvýzn. reprezentanty této etapy vývoje patřili L. Krzywicki, L. Gumplowicz, L. Winiarski, E. J. Abramowski, K. Kelles-Kraus, L. Petrażycki, B. Limanowski, J. K. Potocki, J. Supiński, S. Brzozowski, Z. Balicki. Hlavním střediskem s-gické práce se stala Varšava. Řada sociologů v tomto období musela emigrovat, a to buď proto, že mnozí z nich byli polit. pronásledováni, nebo proto, že chtěli pokračovat v hlubším studiu oboru, ale i v Polsku pro to nebyly dostatečné podmínky. Díky tomu navázala s.p. velmi brzo těsné kontakty s nejdůležitějšími středisky s-gické práce v zahraničí, zejm. ve Francii, v Rakousku, Německu, Anglii a USA, což mělo na další vývoj s.p. podstatný vliv. Jedním z důsledků získání nezávislosti Polska v r. 1918 bylo, že s.p. se postupně stávala předmětem vysokoškolského studia a vybudovala si dosti solidní institucionální zázemí. Je typické, že si nadále uchovávala s teor. hlediska pluralistický charakter. S-gickou problematikou se zabývali i reprezentanti jiných společenskovědních disciplín, zejm. historie, etnografie, práva a filozofie.

Dvě hlavní střediska vznikla v Poznani a ve Varšavě. V Poznani byl mezi sociology vůdčí osobností F. W. Znaniecki, který se stal r. 1920 vedoucím katedry na tamější univerzitě. Jeho vliv se však neomezoval pouze na Poznaň, ale poznamenal v této době celou s.p. Z jeho iniciativy byl r. 1921 založen Polský sociologický institut (v Poznani), jakož i první s-gický časopis v Polsku, nazvaný Przeglad Socjologiczny, který začal vycházet r. 1930 a jehož vydávání přerušila až něm. okupace r. 1939. V r. 1930 se konal I. sociologický sjezd a byla založena Polská sociologická společnosti. Nejznámějšími spolupracovníky Znanieckého v této době byli T. Szczurkiewicz, J. Chałasiński a J. Szczepański. Z organizačního hlediska byla nejsilnějším s-gickým centrem této doby Varšava. Působil zde především L. Krzywicki, který stál v čele Ústavu sociální ekonomiky, a dále S. Czarnowski, S. Ossowski, S. Rychliński, J. Otrębski, W. Grabski, A. Hertz a J. S. Bystron. L. Petrazycki byl vedoucím katedry s-gie na právnické fakultě univerzity ve Varšavě. Zpočátku se teoreticko-metodol. profil tzv. varšavské školy výrazně lišil od programu tzv. humanistické sociologie F. Znanieckého. Krzywicki byl reprezentantem marx. orientace, některými částmi svého díla jí byli blízcí i Czarnowski a Rychliński, a právě oni podstatně ovlivňovali zaměření varšavské školy. Teprve s příchodem J. Chałasińského do Varšavy r. 1935 získala Znanieckého orientace primát i zde. Varšavského marx. seskupení ztrácelo vliv především proto, že se jeho hlavní představitel Krzywicki vzdaloval marxismu. V tomto období vývoje s.p. je zřejmý přesun od obecných teor. problémů spol. vývoje k systematizujícím snahám, k úvahám spjatým s analýzou a upřesněním pojmů i k hist.-srovnávacím studiím. S.p. se zabývala velkými empir. výzkumy, hromadícími masové údaje o současné společnosti, zejm. o emigrantech, nezaměstnaných a rolnících. Výrazně byla používána metoda analýzy osobních dokumentů. K nejvýzn. dílům z této doby patří Chałasińského čtyřsvazkové Mlode pokolenie chlopów (1938), které je jakýmsi pokračováním Thomasovy a Znanieckého proslulé knihy The Polish Peasant. Z odvětvových s-gických disciplín dosáhla před 2. svět. válkou nejvyšší úrovně s-gie výchovy (Znaniecki, Chałasiński, Bystroń, W. Okiński, Rychliński, Radlińska), s-gie města (Rychliński) a s-gie kultury (Czarnowski, Ossowski, Bystroń).

Hitlerovská okupace Polska znamenala úplnou institucionální likvidaci s-gické činnosti. Nebyla však absolutním přerušením s-gické práce. Tak např. r. 1942 z iniciativy S. Ossowského obnovil v konspirativní podobě činnost Polský sociologický institut, r. 1943 vyšla ilegálně práce téhož autora Ku nowym formam zycia społecznego a konala se tajně i výuka s-gie. Válka znamenala pro s.p. jako pro celou pol. společnost nenahraditelné ztráty. Mnozí z význ. představitelů s.p. zahynuli v koncentračních táborech, další byli zastřeleni nebo popraveni, řada z nich zůstala v zahraničí, kam uprchli před něm. fašismem. S.p. přišla o teoretiky a organizátory, jako byli Krzywicki, Czarnowski, Grabski, Rychliński a Znaniecki. Byly zničeny téměř všechny knihovny. Jako první zahájili činnost sociologové v Lodži, která se stala poválečným sídlem Polského sociologického institutu. Obnovil jej J. Chałasiński spolu s některými představiteli někdejšího varšavského centra (Ossowski, Otrebski a N. Assorodobrajová) a poznaňského centra (S. Kowalski a J. Szczepański). Tato skupina zahájila výuku s-gie na Lodžské univerzitě a začala opět vydávat Przegląd Socjologiczny. Postupně vznikaly katedry s-gie rovněž na univerzitách ve Varšavě, v Krakově, ve Vratislavi, v Toruni, v Poznani a v Lublinu. Mimořádnou pozornost věnovali brzy po válce, ale i později, pol. sociologové výzkumům znovu získaných záp. území (Ossowski, E. Strzelecki, L. Markiewicz, P. H. Rybicki). Akademický s-gický život byl obnovován v podstatě na stejných teor. a metodol. zásadách jako před válkou a měl až do r. 1951 pluralistický charakter. Vůdčí roli hrála ovšem Znanieckého tzv. humanistická s-gie, jejíž představitelé projevovali nejvíce iniciativy při obnovování poválečné s-gie a získali v ní dominující pozici.

R. 1951 po I. kongresu pol. vědy byla humanistická s-gie podrobena ostré kritice z marx. pozic. Důsledkem této kritiky byly závažné org. změny. V l. 1952–56 byla s-gie považována za „buržoazní vědu“. Byla zrušena jako studijní obor, Polský sociologický institut byl uzavřen a přestal vycházet Przegląd Socjologiczny i ostatní s-gické časopisy. S výjimkou Lodže, kde se udržel kolektiv J. Chałasińského a J. Szczepańského a v podstatě beze změn se zabýval dějinami soc. myšlení, byla ostatní s-gická pracoviště rozprášena. Jejich členové přešli zčásti na jiná, příbuzná pracoviště, zčásti museli věd. práci opustit. Byl nastolen oficiální monopol hist. materialismu, který měl nahradit s-gii. V polovině 50. l. se pod vedením J. Hochfelda začala na filozofické fakultě varšavské univerzity vytvářet zpočátku málo početná a dosti jednostranně připravovaná skupina marx. sociologů. Počínaje r. 1956 došlo k obnovení s-gické práce i institucionalizace s.p. Byla znovu zahájena výuka s-gie, začaly se provádět první terénní výzkumy. R. 1957 byla obnovena Polská sociologická společnost a vydávání časopisu Przegląd Socjologiczny, došlo k diskusi mezi marxisty a jinak teor. orientovanými sociology, pol. sociologové začali zaujímat stanovisko k vývoji s-gie na Západě, objevovaly se první význ. publikace z oblasti obecné s-gie, s-gické metodologie i odvětvových s-gických disciplín. S.p. se opět začala institucionálně i teor. diferencovat. Zejm. pol. empir. s-gie navázala úzké kontakty s am. s-gií např. při zkoumání veř. mínění. Proběhlo rovněž několik závažných diskusí o s-gii. Někteří sociologové vstoupili do polit. života, objevili se v různých místech značně rozčleněného polit. spektra pol. společnosti.

Vnitřní názorová i polit. pluralita je charakteristická i pro s.p. současnosti. S.p. je dnes bohatě institucionalizovaná a patří k nejdynamičtěji se rozvíjejícím odvětvím pol. spol. věd. Vycházejí 4 hlavní s-gické časopisy: Prezgląd Socjologiczny, Studia Socjologiczne, Sisyphus. Sociological Studies a The Polish Sociological Bulletin. S-gické tematice se výrazně věnují i časopisy Kultura i Społeczenstwo a Ruch Prawniczy, Ekonomiczny i Socjologiczny. Stati a články pol. sociologů se pravidelně objevují i v dalších společenskověd. periodikách, v denících i v kult. polit. časopisech. Sociologové velmi často vystupují v rozhlase a televizi. S-gie jako aprobační obor se vyučuje na řadě univerzit, přičemž nejvýzn. centry této výuky jsou tradičně Varšava, Krakov, Lodž, Poznaň a Lublin. S-gie je součástí učebních plánů i na dalších vysokých školách, zejm. ekon., pedagogických, ale i technických. Význ. badatelským centrem je Filozofický a sociologický ústav Polské akademie věd ve Varšavě. Kromě toho existuje mnoho specializovaných s-gických pracovišť a resortních ústavů. Důležité místo v organizaci výzk. práce, ve formování celkového profilu s.p. i v její reprezantaci v zahraničí patří Polské sociologické společnosti, která je rovněž pořadatelkou pravidelných celostátních s-gických sjezdů, z nichž zatím poslední (VIII.) se konal v Toruni v r. 1990.

Pol. sociologové pokrývají svou badatelskou činností po 2. svět. válce prakticky všechny disciplíny a odvětví s-gické práce. Rozvíjí se zde zejm. obecná s-gická teorie i metodologie (Z. Bauman, K. Dobrowolski, Z. Dulczewski, Z. Gostkowski, Hirszoviczová, Hochfeld, A. Kłoskowská, W. Kwasniewicz, A. Kwilecki, J. Lutyński, A. Malewski, L. Markiewicz, E. Mokrzycki, S. Nowak, Ossowski, Rybicki, K. Szaniawski, Szczepański, T. Szczurkiewicz, P. Sztompka, J. Wiatr), dějiny s-gie (Szczepański, J. R. Szacki, S. Kozyr-Kowalski, Sztompka, Kurczewska), výzkumy a teorie sociální struktury (Szczepański, Wł. Wesołowski, Kozyr-Kowalski, A. Sarapata, S. Widerszpil, Ossowski, Pohoski, E. Wnuk-Lipiński), s-gie vesnice a rolnictva (Chałasiński, B. Gałeski, Galaj, Wierzbicki), s-gie města (B. Jalowiecki, S. Nowakowski, J. Ziólkowski, A. Wallis, Pióro, E. Kaltenbergová-Kwiatkowská), s-gie práce, průmyslu a průmyslového podniku (Szczepański, F. Krzykala, J. Kulpińska, K. Doktór, Hirszowiczowá, Jedrzycki, A. Matejko), s-gie kultury (A. Kłoskowská, K. Żygulski, Kmita, K. Kwaśniewski, Bokszański, J. Mikulowski-Pomorski, A. Tyszka), s-gie životního způsobu (A. Siciński, Czerwiński), s-gie výchovy a vzdělání (Chałasiński, Szczepański, Kowalski, Jerschina, Kwieciński, W. Winclawski), s-gie rodiny (Dyczewski, W. W. Adamski, Tyszka), s-gie národa (Wiatr), s-gie polit. vztahů (Wiatr, Rychard, Staniszkisowá), s-gie armády (Wiatr), s-gie morálky (M. Ossowska), s-gie medicíny (M. Sokołowska), s-gie vědy (S. Kowalewska, Gockowski, Siemianowski), s-gie práva (Kurczewski, A. Podgorecki), s-gie náboženství (Piwowarski), výzkumy spol. vědomí a veř. mínění (Adamski, Kwiatkowski, Morawski, Marodyowá, Ziólkowski), sociální deviace (Jaroszowá, Kojder, J. Kwaśniewski). Mnoho badatelů pracuje na pomezí s-gie a jiných příbuzných oblastí, např. soc. politik J. Tymowski, právník S. Ehrlich a historik F. D. Ryszka. Význ. postavou ovlivňující dlouhodobě svými názory a morálními postoji řadu sociologů v Polsku byl Jan Strzelecki. Rozsáhlá je také spolupráce pol. sociologů se zahraničními s-gickými pracovišti.

Polish sociology sociologie polonaise polnische Soziologie sociologia polacca

Literatura: Dyskusja nad stanem i potrzebami socjologii polskiej. Ruch Prawniczy, Ekonomiczny i Socjologiczny, 1985, č. 4; Gockowski, J.Los, M.Mikulowski-Pomorski, J.: Modele socjologii w Polsce. Studia Socjologiczne, 1981, č. 1; Kurczewska, J.: Naród w socjologii i ideologii polskiej. Warszawa 1979; Kwilecki, A. ed.: 60 lat socjologii poznańskiej. Poznań 1981; Kwilecki, A.Doktór, K. eds.: Stan i perspektywy socjologii polskiej. Warszawa 1988; Markiewicz, W.: Socjologia polska (1919–1969). Studija Socjologiczne, 1970, č. 1; Mokrzycki, E.: Polish Sociology in the Eighties: Theoretical Orientations, Methods, Main Research Trends. In: Scharff, R.ed.: Sozialwissenschaften in der Volksrepublik Polen. Erlagen 1989; Mucha, J. - Keen, M. F. eds.: Socjologia Europy Środkowo-Wschodniej 1965–1990. Warzsawa 1995; Wnuk-Lipiński, E. ed.: VII Ogólnopolski Zjazd Socjologiczny. Materialy, Warszawa 1987; Sulek, A.Winclawski, W. eds.: Przelom i wyzwanie. Pamiętnik VIII Ogólnopolskiego Zjazdu Socjologicznego. Warszawa, Torun 1991; Sztompka, P. ed.: Masters of Polish Sociology. Wrocław 1984.

Jan Sedláček