Sociologie venkova
sociologie venkova – též sociologie rurální (z lat. ruralis = venkovský) – zabývá se studiem vesnických komunit, jejich odlišností od městských společenství a vztahů mezi městem a venkovem. Předmět s.v. se v průběhu vývoje disciplíny rozšířil na studium širšího venkovského území, regionu, krajiny a stále více je zdůrazňováno spojení s ekologií. Toto širší pojetí odlišuje s.v. od sociologie vesnice, která se zabývá jen procesy probíhajícími uvnitř vesnice. Obě disciplíny se ale stále hodně překrývají a jsou často zaměňovány. Z velké části se s.v. překrývá i se sociologií zemědělství, která se zaměřuje více na ekon. a pracovní oblast moderní zemědělské výroby. V r. 1894 jako první užil název „rural sociology“ Ch. R. Henderson. Od r. 1908 bylo v souvislosti s osídlovací a dosídlovací politikou USA a se vznikem Commision for Country Life zahájeno systematické studium soc. problémů am. venkova. Od r. 1910 se „rural sociology“ nebo „sociology of rural life“ přednáší na am. školách. Mezi autory prvních studií vesnických zemědělských společenství komunitních studií patří W. H. Wilson a Ch. J. Galpin. Pro svůj praktický zřetel se s.v. rychle rozšířila a zpopularizovala. Hlavními představiteli se stali J. M. Gillete (Constructive Rural Sociology, čes. 1922), P. L. Vogt (An Instruction to the Rural Life, 1926), H. B. Hawthorne (The Sociology of Rural Life, 1926), N. L. Sims, G. A. Lundquist, T. M. Carwer a další. H. Butterfield, Holmes aj. zdůrazňovali význam rodinného zemědělského hospodářství. V r. 1935 začal v USA vycházet časopis Rural Sociology, vydávaný Rural Sociological Society. Studium venkova poutalo spíše empir. zaměřené sociology. Toto zaměření silně ovlivnilo i evrop. s.v. (viz např. L. v. Wiese: Das Dorf als soziales Gebilde), přestože se zde rozvíjela z jiných podnětů než v Americe. V evrop. zemích vznikly marx. zaměřené teor. práce s agrární problematikou (K. Marx, F. Engels, V. I. Lenin, A. Bebel, K. Liebknecht), z nichž později vychází tzv. marx. s.v. (jejími hlavními představiteli byli v SSSR J. V. Arutjunjan, T. I. Zaslavskaja, v Polsku B. Gałeski, K. Dobrowolski, S. Nowakowski, v Rumunsku S. Oprea, I. Matei, v NDR K. Krambach, P. Bollhagen, v Maďarsku G. Varga, v NSR Th. Bergmann). Marx. s.v. se vyvíjela v konfrontaci s názory K. Kautského, G. V. Plechanova, N. I. Bucharina, A. V. Čajanova a dalších.
Za mezník s-gického studia venkova je označováno dílo P. A. Sorokina a C. C. Zimmermanna: Principles of Rural-Urban Sociology (1929), zdůrazňující: a) jednotící zřetel s.v. (zachycení celé venkovské soc. reality) oproti dílčím pohledům jednotlivých vědních disciplín na venkovský život, b) zásadní použití empir. metod, c) sledování pouze analytického a popisného cíle při vysvětlování typických rozdílů mezi venkovem a městem, bez nároků na hodnocení a navrhování změn. Další vývoj disciplíny ale takové pojetí nepotvrdil; nejhodnotnější byly výsledky těch výzkumů venkovských lokalit, které spojovaly přístupy řady věd. oborů a zároveň obsahovaly návrhy na „rekonstrukci“ venkovského života. Podle H. Mendrase má soudobá s.v. plnit tyto úkoly: jednak s-gicky studovat vlastní předmět disciplíny a jednak z tohoto úhlu pohledu přenášet a integrovat poznatky dalších vědních disciplín o venkovských společnostech s cílem začlenit tzv. rurální společenství (které má stále v evrop. zemích jistou autonomii) do celé společnosti. Na venkovské obyv. je v této intenci třeba se dívat jako na profesní skupinu, patřící do určitého ekon. sektoru nebo jako na soc. skupinu, vrstvu. Tento problém není aktuální pro am. společnost vzhledem k jejímu hist. vývoji. V USA se s.v. rozvinula spíše jako komparativní analýza rolnictva, tvořeného výrobci zemědělských produktů (nikoliv sedláky v našem slova smyslu). Velkou pozornost věnuje s.v. procesům urbanizace a suburbanizace, demogr. problematice, migraci venkovského obyv., studiu venkovských organizací a institucí.
V současné evrop. s.v. lze rozeznat 3 proudy: 1. směřující k tradičním disciplínám (k historii a geografii) nebo k disciplínám nedávno ustaveným (demografie) – při zachování interpretace poznatků v s-gickém duchu; 2. směřující spíše k s-gii zemědělství (jde o moderní směr vyvolaný věd.tech. pokrokem a am. vlivem); 3. zabývající se výzk. činností pro potřeby územního plánování v rámci ekon. a správních perspektiv (je zatím v počátcích, chybí syntetizující pohled). K významným představitelům evrop. s.v. patří H. Mendras, P. Rambaud, G. P. Friedmann (Francie); U. H. Planck, H. Kötter, B. Van Deenen a A. Bodenstedt (bývalá NSR); A. K. Constandse, E. W. Hofstee a Van den Ban (Nizozemí); C. Barberis (Itálie). Tradičními a stále nejproduktivnějšími metodol. nástroji s.v. jsou metoda historická, procedura monografická a metody soc. ekologie. Mnoho výzkumů vychází ze všeobecně přístupných statist. materiálů.
České s.v. předcházely na přelomu 19. a 20. st. publicistické agrárně polit. úvahy o ochraně půdní držby, obnově selského stavu a nár. kultury (J. B. Lambl, A. Šťastný; v soc. dem. straně J. Macek a F. Modráček). Ovlivnila ji nejzřetelněji am. empir. s.v. a rumunská s-gická škola D. Gustiho, což se projevilo v četných monografiích vesnic (K. Galla studoval Sány, Dolní Roveň; M. Hájek Neslovice; I. A. Bláha Velkou nad Veličkou; další studie konal Z. Ullrich). Ve 30. l. byla vlivným proudem též doznívající „filozofie selství“ (viz též půda, sedlák), zdůrazňovaná v čes. zemích Republikánskou stranou zemědělského a malorolnického lidu (tzv. agrární strana A. Švehly, R. Berana) a jejím deníkem Venkov (viz též agrarismus). Čsl. s.v., kterou spoluvytvářeli I. A. Bláha, E. Chalupný, T. Čep, A. Štefánek a F. Lom, zaujímala koncem 30. l. význ. místo v evrop. rurální s-gii. Výrazný empirismus, ale zároveň i filozofující idealistickou koncepci s.v. kritizoval J. B. Tauber, který zdůrazňoval komplexní analýzu všech významnějších jevů a procesů na venkově a v zemědělství, mezi venkovem a městem, zemědělstvím a průmyslem. Poválečná s.v. byla pod vlivem potřeb přestavby zemědělství orientována silně empiricky. Měla těžiště v Institutu sociologie venkova a historie zemědělství (od r. 1969 Výzkumný ústav ekonomiky zemědělství a výživy) a na později zrušených katedrách s.v. vysokých škol zemědělských v Praze, Brně a Nitře v l. 1970–1990. Mezi její představitele patří H. Schimmerling, M. Katriak, dále P. Domorázek, K. Čermák. Trendem k soc. smíšenosti venkovských obcí lze vysvětlit odklon s.v. od agrární problematiky, kterou přejímá s-gie zemědělství.
Současná s.v. se soustřeďuje na otázky změn a vytváření způsobu života všech skupin obyv. venkova v důsledku urbanizace venkovských sídel, na otázky soc. a ekologických přeměn. Praktický význam má při zpracovávání koncepcí soc. rozvoje území, struktury venkovského osídlení a při řešení soc. problémů venkovského prostoru (vztah město-venkov, vhodné využívání přír. podmínek, účelné rozmístění a utváření sídlišť apod.). K aktuálním dílčím problémům s.v. patří: a) struktura a funkce venkovských obcí, b) formy spol. a kult. aktivity obyv., c) kooperace komunity s jinými obcemi, organizacemi a institucemi, d) důsledky soc.- ekonomické, soc. strukturálních a infrastrukturálních přeměn, e) místo a úloha venkovských sídel a zemědělství při vytváření ekologického vědomí (otázky rekreačních oblastí, problémy zachování kult. hodnot a tradic venkovského života, uchránění estetických zvláštností krajiny a vesnice), f) další spec. otázky, jako postavení zemědělského sektoru v obci a v oblasti, struktura venkovských rodin, problematika dojížďky za prací, soc. role chatařů a chalupářů a podobně.
rural sociology sociologie rurale ländliche Soziologie, Agrarsoziologie sociologia rurale
Literatura: Arutjunjan, J. V.: Opyt sociologičeskogo izučenija sela. Moskva 1968; Gałeski, B.: Badanie spolecznej struktury wsi polskiej (Problematyka i metody). Warszawa 1961; Gillete, J. M.: Sociologie venkova. Praha 1928; Jiřička, M. – Schimmerling, H.: Problém sociálního plánování v makrostruktuře venkova. Praha 1974; Long, N.: An Introduction to the Sociology of Rural Development. London 1982; Mendras, H.: Sociologie de la Campagne francaise. Paříž 1976; Planck, U. H. – Ziche, J.: Land – und Agrarsoziologie. Stuttgart 1979; Tauber, J. B.: Kdo žije na vesnici. České Budějovice 1965; Zaslavskaja, T. I.: Metodologija i metodika sistemnogo izučenija sovětskoj děrevni. Novosibirsk 1980.
Časopisy: Rural Sociology, 1935; Sociologia Ruralis, 1960; Sociologie zemědělství, 1965; Socjologia sela, 1962; Wieś Współczesna, 1956; Zeitschrift für Agrargeschichte und Agrarsoziologie, 1950.