Společnost kreatogenní (PSpol)

Společnost kreatogenní

Pod tímto pojmem rozumíme společnost či společenství nadané nadměrnými dispozicemi k tvůrčím výkonům díky tomu, že vytvoří (dobově) optimální sociální, ekonomické a politické podmínky k tomu, aby přitahovalo tvořivé duchy a umožnilo jim seberealizaci, sebeprezentaci a současně reprezentaci daného společenství díly, která – jak lze retrospektivně usuzovat – mají nadčasovou hodnotu. Představu o reálné historické existenci tohoto typu společenství sdílejí někteří historikové, kteří v dějinách nacházejí „ostrůvky“ kreatogenních společenství: modelovým příkladem je Florencie 15. století. Pro fungování kreatogenních společností je nezbytný nejen komplex socioekonomických a politických činitelů, ale také atmosféra veřejného uznání, „mentální naladění“ společnosti, značná míra otevřenosti a tolerance: tzv. otevřené společnosti vytvářejí zcela samozřejmě lepší předpoklady pro vznik kreatogenních společenství. I v podmínkách, které zdaleka nedosáhly otevřenosti v moderním slova smyslu (jako tomu bylo právě ve Florencii), se ovšem rozvíjí – jde-li o kreatogenní společenství – vztah respektu mecenáše vůči umělci, značná míra tolerance v přístupu k vědě, dokonce se připouští jistá míra skepse v metafyzických otázkách atd. Všechny moderní společnosti usilovaly o to, aby byly kreatogenní, a téměř všechny to o sobě prohlašovaly, ačkoliv realita byla nezřídka zcela jiná, dokonce opačná. Jde samozřejmě především o totalitní režimy, které abundantně, plýtvavě a manifestně podporovaly umění služebné a vědu vojensko-ekonomicky utilitární. Těmto společnostem chyběl nezbytný „metafyzický přesah“, který historikové u kreatogenních společností předpokládají.

Zajímavý doklad pro hypotézu existence kreatogenních společností nalézáme u kulturního antropologa Alfreda Kroebera, který v rámci svého „konfiguracionismu“ a teorie „křivek růstu“ formuloval pravidlo: kritériem, které odráží křivku růstu stylových vzorů (jimiž rozumí vnitřně strukturovaný základní plán skrytý za konkrétními kulturními jevy), je četnost výskytu géniů v dějinách. Podle Kroebera v Anglii v letech 1450–1550 nebyli žádní géniové, zatímco v letech 1550–1650 jich byla celá řada – v literatuře, vědě, filozofii (Shakespeare, Newton, Milton, Hobbes aj.). Kroeber to ale vysvětluje přesně tak, jak to odpovídá uvedené societální hypotéze: „Zdá se, že jediné vysvětlení, které by nebylo založeno na pouhé spekulaci a ani nebylo jen arbitrární, musíme hledat v propojení skutečné geniality s podmínkami jejího uplatnění, podmínkami danými určitým stupněm civilizačního rozvoje. Ti, jež jsme si zvykli označovat za génie či významné lidi, jsou jen jedněmi z mnoha nadprůměrných jedinců. Oni se ovšem na rozdíl od dalších, stejně schopných, narodili v době, v místě a ve společnosti, jejíž kultura byla jednak vyzrálá a jednak potentní. Tyto skutečnosti způsobily, že jedinec mohl v této kultuře projevit a uplatnit své veškeré schopnosti“ (1952). Společnost v této „konfiguraci“ podmínek, místa a stupně civilizačního rozvoje nazýváme „kreatogenní společností“.

Literatura:
Arieti, S. 1976. Creativity: The Magic Synthesis. New York: Basic Books
Burke, P. [1987] 1996. Italská renesance. Praha: Mladá fronta
Kroeber, A. 1952. The Nature of Culture. Chicago: The University of Chicago Press
Soukup, V. 2000. Přehled antropologických teorií kultury. Praha: Portál

Miloslav Petrusek


Viz též heslo společnost otevřená nebo konfiguracionismus ve Velkém sociologickém slovníku (1996)