Společnost referenční (PSpol)

Společnost referenční

V každé učebnici sociologie se lze dočíst, co je to referenční skupina. Pojem zavedl do sociologie Robert King Merton (inspirován H. Hymanem) někdy ve 40. letech 20. století a drží se v ní dodnes, protože neztratil na významu ani teoretickém ani empirickém. Označuje skupinu, s níž se jedinec vnitřně identifikuje, aniž je jejím členem. S použitím módního slovníku jde vlastně – z hlediska daného individua – o „virtuální skupinu“, protože reálně není jejím členem. Obvykle se rozlišují dva druhy referenčních skupin – skupiny normativní, jejichž normy, hodnoty a vzorce chování spoluutvářejí naše jednání, které bychom rádi i veřejně projevovali (a projevujeme, smíme-li), a skupiny srovnávací (komparativní), s nimiž porovnáváme svůj reálný stav, své aktuální postavení, svůj životní způsob a standard, prestiž a životní styl.

Na této jednoduché struktuře lze vybudovat poměrně složitou nadstavbu, která vysvětluje celou řadu jevů, například fenomén tzv. relativní deprivace („znevážení“): jedinec se necítí deprivován, jestliže se srovnává s adekvátní skupinou (asistent není deprivován faktem, že profesor má vyšší plat, ale může být deprivován faktem, že asistent zařazený ve stejné skupině má vyšší plat, apod.). Zajímavý je jev tzv. anticipující socializace: individuum, které aspiruje na členství ve skupině, do níž nepatří a do níž touží patřit, si obvykle osvojí její normy a vzorce chování, její hodnotový rejstřík i jazyk dříve, než se aktuálně jejím členem stane. Proces „socializace“ (proměny ve „skutečného člena“) je anticipující socializací usnadněn. Daleko složitější situace nastává, když aspirace na členství nemohou být uspokojeny vstupem do referenční skupiny buď proto, že referenční skupina je jiným členům uzavřena (např. sekty nebo rozmanitá politická společenství, např. extremistická), nebo proto, že vlastní skupina svého člena „neuvolní“ (pak dochází k trvalé, tzv. protrahované frustraci).

Vztáhnout tento pojem je možné na jedné straně k jedinci („referenční jedinec“, čemuž se obvykle říká osobnostní vzor, rozpracovává se v „ego sociologii individua“ J.-C. Kaufmanna), na druhé straně ke společnosti jako celku. Pojem referenční společnost zavedl poprvé (s oním „poprvé“ to bývá v těchto věcech vždycky trochu sporné) Randall Collins v rámci své modernizační teorie: moderní, tedy vyspělejší společnosti jsou „vztažným systémem“, modelem hodným následování pro společnosti tradiční nebo modernizačně stále ještě zaostalé. Konec konců myšlenka formulovaná Marxem v jedné z předmluv ke Kapitálu, že vyspělé společnosti jsou příkladem pro společnosti zaostalé, není ničím jiným než formulací téže teze – ergo, nic tak převratného v dějinách myšlení. Téma se stává zajímavější tehdy, jestliže je vztáhneme k současnému světu: Spojené státy se staly nejen supervelmocí v monopolárním světě, ale také referenční společností téměř pro celý zbytek světa (ba i pro část světa muslimského). Sovětský svaz studenou válku prohrál také proto, že nemohl být a nebyl referenční společností pro společnosti ostatní. Kdysi okřídlená teze, že Sovětský svaz je „Horní Volta s jaderný hlavicemi“, nevyjadřovala nic jiného než právě to, že sovětský systém neměl co nabídnout v oblasti atraktivní pro „obyčejného člověka“: žádný užitečný vynález totiž nebyl učiněn v Sovětském svazu, počínaje televizním přístrojem a konče deodorantem.

Na druhé straně ale pojem „referenční společnost“ vysvětluje leccos z pomýlenosti intelektuální levice zejména meziválečné, pro niž naopak byl sovětský systém (se všemi jeho zjevnými i skrytými vadami) „systémem referenčním“. Jestliže však mezinárodní komparativní výzkumy dnes (2006) ukazují, že na stupnici obliby jsou nejníže Američané a Íránci, pak by to mohlo perspektivně znamenat ústup ze slávy. Nicméně fenomén „reference“, „vztažnosti“ je komplexnější – zahrnuje právě tak produkty masového konzumu jako osobnostní vzory, filmy stejně jako masově produkovanou hudbu (s jejími neustále se proměňujícími vzorci) atd. Z tohoto hlediska asi amerikanizace ještě dlouho bude procesem, který neohrozí žádná z konkrétních rozhodovacích chyb kteréhokoliv amerického prezidenta.

Literatura:
Collins, R. 1981. The Chain of Modernization. In: Sociology since Midcentury: Essays in Theory Cummulation. New York: Academic Press
Merton, R. K. 1949. Social Theory and Social Structure. Glencoe (Ill.): The Free Press

Miloslav Petrusek


Viz též heslo skupina referenční, deprivace relativní nebo socializace anticipující ve Velkém sociologickém slovníku (1996)