Společnost třetí vlny (PSpol)

Společnost třetí vlny

Metaforické označení, jež zavedl pro soudobé rozvinuté společnosti Alvin Toffler a rozpracoval je v řadě prací se svou ženou Heidi, se ujalo v sociologii jen částečně, jakkoliv svou typologickou funkci plní. Ve své dnes již klasické knize Šok z budoucnosti (1970) ale v podstatě rozvinul všechna centrální témata, kolem nichž se dnes vede diskuse – problém technologického, ekonomického a sociálního zrychlení a adaptace na ně, změny životního rytmu a tempa, efekty spotřební společnosti s „věcmi na jedno použití“, růst role zážitků jako náplně sociálního života a mezilidských kontaktů, dramatický nárůst migrace, rozklad klasické rodiny, pluralizace diferencovaných životních stylů a tomu odpovídajících subkultur a důsledky nových technologií pro životní způsob, chod sociálních organizací a vznik tzv. adhokracie (v rámci konceptu superindustriální společnosti) atd.

Koncepce „třetí vlny“, která není ani banální „filozofií dějin“ bez dostatečné věcné argumentace, ani spekulativním „futurologickým pokusem“ o předvídání nepředvídatelného (ačkoliv oba přídomky se k ní občas váží), je svým východiskem oprávněně elementární (z hlediska logické stavby každého textu a koncepce by to tak mělo být). Dějinný vývoj lidstva zhruba od 8. tisíciletí př. Kr. do současnosti lze rozdělit do „tří vln“. První vlna je spojena s neolitickou revolucí a je dlouhým obdobím dominance rolnické práce, zemědělství a agrárního typu společností; základním nástrojem je půda, základní „ideologií“ mytologie a náboženství a vnějším symbolem motyka. Druhá vlna je relativně krátké asi třísetleté období modernizace evropoamerické civilizace, která přechází z agrárního typu společnosti v typ industriální; druhá vlna je industriální, jejím hlavním dynamizujícím ekonomicko-sociálním faktorem je průmysl, základní ideologie je silně diferencovaná, ale proti minulosti přináší především ideu lidských práv, společenské smlouvy, pokroku ale také umírněné sekularizace, jejím vnějším symbolem je nejprve stroj (parní či „elektrický“), později pásová výroba; je to společnost „masová“ v tom smyslu, že se rozvíjí masová výroba, později masová spotřeba, masová výchova, masová komunikace atd. Třetí vlna je období, jež prožíváme dnes a jehož symbolem je počítač.

Koncepce tří vln je metaforická koncepce, která podle Tofflera chce zachytit dynamiku socioekonomického (a technologického) vývoje, protože žádná vlna nefunguje jako „čistá“ (kromě počátků první), vlny se navzájem proplétají a pronikají, „interferují“, a protože vnitřní skladba každé vlny je složitě diferencovaná, při bližším ohledání zjistíme, že obvykle vidíme pouze její „hřbet“ (termín A. a H. Tofflerových). Toffler vychází (velmi podobně jako Daniel Bell) z jakési „ontologie sociálního světa“: každá společnost musí disponovat více či méně rozvinutými šesti sférami: technosférou (která je jednotou ekonomiky a technologie), sociosférou (která je souborem vzájemně propojených a interagujících institucí), infosférou (komunikačním systémem), mocenskou sférou (špičkovou politickou institucionální strukturou, která drží v rukou politickou a někdy i ekonomickou moc), psychosférou (dispozicemi, intelektuálními a charakterovými, jimiž je nadána populace zčásti geneticky, z větší části však v důsledku výchovy a sociální adaptace) a konečně biosférou (ekologickým vztahem společnosti k přírodě). V tomto rámci probíhá vývoj každé vlny – při analýze se obvykle soustřeďujeme na některý rozměr, aniž si uvědomujeme jeho souvislost s ostatními. Chtějíce se vyhnout této simplifikaci, zvolili autoři vědomě metaforu „vln“.

Třetí vlna, do níž vstupujeme, je podložena jednou premisou a jednou konsekvencí. Premisou je tzv. revoluční teze, že totiž je vysoce pravděpodobné, že přechod k třetí vlně bude provázen řadou konfliktních situací, nezřídka takových, s nimiž společnost dosud neměla zkušenost (dnes se např. potvrzuje předvídavost Tofflerových ve věci konfliktů s migranty), a radikálních změn, na něž není zcela připravena ani sociálně, ani ekonomicky (např. redistribuce bohatství a ještě více – redefinice bohatství), což by ale nemělo vést ani k zániku lidstva, ani k jeho „totální degradaci“. Přežití je jako conditio sine qua non předpokladem, ale předpokladem nesamozřejmým, k hloubce a extenzitě předpokládaných změn. Konsekvencí pak bude odvrat od masové společnosti druhé vlny, přechod nejprve k výrazné segmentaci a poté dokonce individualizaci výroby (říká se tomu postfordismus, ač tohoto termínu Tofflerovi neužívají), výroby, v níž se substitutem surovin, pracovní síly a jiných tradičních zdrojů stanou informace a nový způsob manipulace s nimi (informace budou nově „stříhány“, slepovány, kombinovány, eliminovány, budou zařazovány do nových kontextů a samy je budou tvořit, což umožňuje jedině počítačová technika: jde v podstatě o „virtualizaci“ sociálního světa). Ve společnosti třetí vlny se zásadně změní vztah vědění a kapitálu (zde Tofflerovi evidentně předjímají dnes rozšířenou koncepci „společnosti vědění“ – knowledge society): podle Tofflerových se počítačové systémy stanou „substituty kapitálu“ (nejen lidské pracovní síly); vědění a informace totiž pro finanční mocenské struktury dlouhodobě znamenají větší ohrožení než dělnické organizace nebo antikapitalistické politické strany. V autentické formulaci – jedním z podstatných efektů informační revoluce je to, že relativně vzato tato revoluce snižuje kapitálové náklady na jednotkový produkt, což je nepochybně revolučním faktorem v kapitalistickém systému, dokonce je to fenomén takové důsažnosti, že nad něj není radikálnějšího.

Společnosti třetí vlny rozvinou nový vztah k duševní práci, která je definována jako „transformace symbolů“: tradiční dělení na profese postupně zmizí, protože bude ztrácet na důležitosti, transformace symbolů (duševní práce) vede ale k otázce, o jakou práci vlastně půjde, zda a jak se symboly budou měnit, případně již mění, jakými prostředky atd. Podle koncepce třetí vlny socialismus spáchal sebevraždu právě tím, že extrémně a nesmyslně přecenil význam manuální práce a společnost deintelektualizoval. V Sovětském svazu industrializační proces proběhl (podle doktríny E. A. Preobraženského) dokonce jako útok na zemědělce (reprezentanty první vlny), na jejichž úkor měla být společnost modernizována: takový krok je v krátkodobé perspektivě nejen neefektivní, ale ekonomicky sebevražedný. Přecenění nástrojů a věcí nad teoriemi a symboly bylo pro společnosti sovětského typu ve svých důsledcích větším ohrožením než jejich totalitní režim (který byl ostatně konsekvencí neřešeného konfliktu tří střetávajících se vln: třetí vlnu nepochybně reprezentoval vojenskoprůmyslový komplex). Tofflerovi s úctou konstatují, že Marx byl sice génius, ale zcela jednostranný, protože dějiny lze sice psát jako dějiny třídních bojů, ale stejně tak dobře jako dějiny politických, etnických, sexuálních či generačních konfliktů. Koncept metafory „vlny“ má této jednostrannosti předejít.

Tofflerovi nevidí třetí vlnu idylicky, jakkoliv v ní nepochybně spatřují socioekonomický pokrok (jejich doktrína je nesporně „progresivistická“). Základní konflikt ovšem nebude tradiční, bude to konflikt mezi lidmi druhé a třetí vlny, mezi těmi, kteří si budou přát uchování industrialismu (a ti se budou nacházet na původně odlišných stranách kdysi třídní barikády), a těmi, kdo budou prosazovat inovativní proměny, které nebudou bezproblémové. Odmítají tím ale ipso facto „civilizační konflikty“ typu Huntingtonovy nebo Fukuyamovy vize: civilizační konflikt nebude ani náboženský ani kulturní, bude to konflikt mezi druhou a třetí vlnou, ba dokonce, pokud jde o některé asijské a africké země, první vlnou.

Ani ve společnosti třetí vlny nebude existovat sociální rovnost prostě proto, že sama práce s počítačem nebude dostatečnou kvalifikací: diferenciační linií bude to, jak velké množství informací daný člověk zpracovává, zda jeho práce je tvořivá nebo rutinní, na jaké úrovni abstrakce pracuje, zda má či nemá vstup do centrální banky dat, nakolik je autonomní a odpovědný atd. Ani společnost třetí vlny nevyloučí rutinní činnosti a „pracovní oblbování“ (termín Tofflerův). Proto jeden z typů sociálního napětí bude svár mezi tzv. intelektuariátem (novotvar podle „proletariátu“) a řídicími složkami společnosti.

Tofflerovi se jako prognostici a renomovaní vědci vyjádřili k řadě otázek současného světa, za pochybné však lze pokládat jejich jisté znevážení role dobrovolných a občanských samosprávných sdružení, za vysoce pozitivní naopak zavedení pojmu „reverzionismus“: reverzionismem se rozumí nejprve nostalgická orientace k minulosti, do níž je situován „zlatý věk“, a posléze militární usilování o jeho nastolení. Jiný autor to vyjádřil slovy, že radikální islamisté chtějí technikou 21. století vrátit společnost do století osmého. V tom je podstata reverzionismu dnes, o jeho budoucí podobě máme pouze tušení.

Literatura:
Toffler, A. 1985. Previews and Premises. London & Sydney: Pan Books
Toffler, A. [1970] 1992. Šok z budoucnosti. Praha: Práce
Tofflerovi, A. a H. [1995] 2001. Nová civilizace. Třetí vlna a její důsledky. Praha: Dokořán

Miloslav Petrusek


Viz též heslo „třetí vlna“ nebo futurologie ve Velkém sociologickém slovníku (1996)