Standard životní

standard životní – (angl. standard = míra, norma, měřítko; ze starofr. estandard = vojenský praporec) – pojem, který je chápán dvojím způsobem. 1. Je to typový způsob života či životní styl, kterým se poměřuje život jednotlivce, skupiny či celé společnosti. V marx. s-gii byly obvykle s.ž. jednotlivců i soc. skupin vztahovány k životu dělnické třídy, jinak často jako etalonový objekt vystupuje životní styl inteligence či tzv. vyšších vrstev obyv., osob s vyšším soc. statusem. Pro starší s-gické myšlení bylo typické porovnávání s průměrem či modem. I tento typ srovnání má stále svůj význam, soudobá statistika a s-gie však již průměrné a modální hodnoty nehypostazuje v té míře, jak to bylo obvyklé u zakladatelů věd. statistiky. Jen ojediněle lze srovnat reálný způsob života s objektivně věd. zdůvodněnými normami (např. u výživy, bydlení). 2. S.ž. je relativní míra, situující individ. či skup. životní způsob (styl) na pomyslný žebříček, rozprostřený mezi primitivismem života a jeho v dané společnosti nejrozvinutějšími a nejrafinovanějšími podobami. Ve vědomí lidí i mnohých sociologů splývá primitivismus s bídou, chudobou, opačný pól pak s bohatstvím, luxusem. To se promítá i do operacionalizace s.ž., který obvykle charakterizuje jen jevové vrstvy podmínek života. Všechny s.ž. jsou hist. proměnlivé a regionálně a kult. podmíněné. Jsou však relativní i uvnitř studovaných společností, zejm. těch, v nichž je silně patrná soc. diferenciace. Pro neujasněnost popisu způsobu života i životního stylu (slohu) a obtížnou operacionalizaci jednotlivých položek mají s.ž. jen omezený význam (zejm. v mezinár. komparativních výzkumech). S.ž. vstupuje obvykle do stratifikačních výzkumů jako operacionální charakteristika stylu či způsobu života, její využitelnost zde však souvisí s celkovými cíli a teor. zázemím výzkumu.

living standard standard de vie Lebensstandard standard di vita

Literatura: Pieter, J.: Zycie łudżi. Warszawa, Wroclaw, Gdaňsk 1972.

Jiří Linhart