Tělo
tělo – jako samostatný s-gický pojem ani jako problém se v klasické s-gii 19. a počátku 20. st. prakticky neobjevuje, o t. a tělesnosti se uvažovalo obvykle v obecnější souvislosti vztahu mezi přír. a spol., mezi biol. a kult. osvojeným. Výjimečně se pojem t. objevuje u některých sociologů – obvykle u těch, kteří vybočují z „hlavního proudu“, např. u G. Simmela. Ten konstatuje, že t. je naše první vlastnictví, analyzuje některé aspekty naší tělesnosti a uvažuje dokonce o ustavení samostatné vědy, pro niž navrhl název sociosomatika. Tyto impulsy však nebyly v s-gii dále rozvíjeny. Některými aspekty t. a tělesnosti se zabývala tradiční psychoanalýza i modernizovaná neopsychoanalýza, která formulovala řadu problémů dotýkajících se zejm. prožívání lidské sexuality. Na tento směr uvažování navázal M. P. Foucault především ve svých Dějinách sexuality, kde se pokusil dokázat, že kontrola t. je těžištěm vší kontroly, je však de facto kontrolou sexuality a kontrola sexuality je především kontrolou ženské sexuality. Tak byl v krajní podobě formulován problém vztahu mezi kontrolou, mocí a tělesností, pojednávaný do té doby spíše beletristicky (markýz de Sade aj.).
V dějinách filozofie i klasické s-gie hraje téma t. sice jistou roli, ale je artikulováno jinak než v s-gii novodobé. Pod vlivem L. Feuerbacha rozvíjí úvahy o rozhodující roli tělesných potřeb K. Marx. Jeho úvahy o manuální práci souvisejí samozřejmě s problematikou tělesna. A. Schopenhauer ve své klasické práci formuluje tezi, že člověk nemá t., ale že je t. Podobné myšlenky najdeme u Nietzscheho s jeho apoteózou tělesných instinktů. Existencialismus na některé tyto inspirace navazuje, u J. P. Sartra, ale do jisté míry i u M. Merleau-Pontyho je existenciální epistemologie zakotvena ve struktuře t. a primárnosti subjektivních, tělesných prožitků. H. Marcuse v Eros and Civilization (1955) zkoumal schizoidní vztah k tělesnu v záp. kultuře, kde na jedné straně existuje dionýzovská adorace t., zejm. v kontextu se sexuálním osvobozením a tzv. sexuální revolucí, a na druhé straně adorace výkonu vede k devalvaci některých hodnot a funkcí s t. spojených, jako je spánek, pohyb atd. V 60. a zejm. 70. l. dochází k dramatické změně akcentů, kdy se péči o t. věnuje obrovská pozornost na všech úrovních a jako obvykle je dovedena především reklamou až do absurdních forem. Pochopitelnou reakcí na tyto přístupy k t. a tělesnu byly jednotlivé projevy feministické, které nakonec vyústily v konstituování feministické s-gie, v níž téma t. hraje přirozeně roli velice podstatnou, dokonce v jistém smyslu konstitutivní.
Do soudobé s-gie problém t. vstoupil především prostřednictvím fenomenologické sociologie, která rozvinula Husserlovy impulsy, jež se týkají fil. aspektů t. a tělesnosti. Husserl totiž mj. formuloval tezi, že naše t. je „nulovým bodem každé naší orientace“ ve vnějším světě, že vnější svět se nám jeví jako relativní ve vztahu k t.. Pro Husserla je ústřední otázkou to, jak dochází k vědomí, v němž moje t. nabývá platnosti být pouhým tělesem mezi jinými, ačkoliv je jediným vskutku vjemově daným t., mým t., a jak na druhé straně určitá tělesa mého vjemového pole dosahují platnosti jako t. cizích subjektů. P. L. Berger a T. Luckmann konstatují, že t., „organismus“ neustále ovlivňuje každou fázi naší činnosti, strukturu našich aktivit a jejich individ. i soc. významnost a naopak samo t. je zpětně těmito aktivitami ovlivňováno. Biol., tělesné faktory omezují sféru možností individua, na druhé straně soc. svět, jehož existence předchází naší individ. „vtělené existenci“, klade omezení tomu, co organismus může v biol. smyslu. Ve zcela jiných kontextech a na základě jiných myšlenkových zdrojů se obdobnými problémy zabývá sociobiologie. Problém t. a tělesnosti je rozvíjen také v rámci tzv. ekologické psychologie. Spec. se těmito otázkami zabývá E. T. Hall v pracích The Silent Language (1959) a Beyond Culture (1976).
Nejvíce empir. materiálu ke studiu tělesnosti nabízejí s-gické výzkumy sexuálního chování, řadu podnětů lze získat ve studiích etologických, ale i v krásné literatuře, estetice, analýzách masové kultury atd. Téma tělesnosti je analyzováno teor. i empir. v tzv. s-gii každodennosti, která je jedním svým aspektem vlastně sociologií těla., jestliže pod s-gii t. zařadíme také soc. diferencované způsoby saturace zákl. potřeb, např. jídlo, spánek, bydlení, odívání, sexualitu atd. Z tohoto hlediska nabízí s-gii t. mnoho podnětů a jemně zpracovaného materiálu také něm. sociolog N. Elias v díle The Civilizing Process (1978, 1982). Význam studia t. a tělesnosti ze s-gického hlediska je dán tím, že svým t. jsme časoprostorově nezaměnitelně situováni, a tím, že z t. vycházejí naše zákl., tzv. primární potřeby. V určitém vývojovém stadiu si člověk ovšem uvědomí fakt, že není jen t., a hominizuje se tím, že překračuje své tělesno, jež však zůstává existenciálním limitem jeho soc. bytí. Řada s-gických témat mimořádné závažnosti je s t., tedy s tělesnou časoprostorovou určeností spjata velice úzce, aniž se to vždy explicite uvádí. Jde např. o problém generačních skupin, vztahů mezi generacemi, o sexuální chování, zdraví a nemoc, biosoc. cyklus lidského života, ale také o pěstování t. a péče o t., o sport, gymnastiku, tělesnou sílu a tělesnou krásu jako soc. význ. dispozice, o módu, krášlení, tělesnou krásu jako soc. definovaný ideál, jako hodnotu a jako „skrytou stratifikaci“ atd. Jedním z velkých témat s-gie t. je téma umírání a smrti (viz též thanatologie, Lazarův syndrom, Proustův syndrom).
Téma t. nabylo v posledních desetiletích v s-gii do té míry na významu, že existují dokonce pokusy strukturovat celý výklad s-gie kolem tohoto pojmu jako centrálního, např. u N. Stockmana. Spec. se problému t. v kontextu masové a populární kultury věnují M. Featherstone a B. S. Turner. Problematika t. je pojednána také v kontextu sociologie emocí a gerontosociologie, neverbální komunikace (tzv. body language), stigmatizace. S-gická zkoumání t. úzce souvisejí s antropol. výzkumy. Ve Francii se tématem t. systematicky zabývá David le Breton, který navrhl vnitřní rozčlenění výzk. sfér s-gie t. takto: 1. soc. a kult. logika t. (techniky t., gestikulace, tělesná etiketizace, vyjadřování emocí, techniky udržování t., tělesné projevy nevychovanosti); 2. soc. představy o t. (teorie t., biol. zkoumání tělesna, diference podle pohlaví, t. a hodnoty, rasistické fantasmagorie o t., handicapované tělesno); 3. t. v zrcadle soc. kolektivit (vnější projevy tělesna, polit. kontrola tělesna, soc. třídy a vztah k t.). Význ. práce související se sociologií těla napsali také Christopher Lasch (problém narcismu), R. Sennet (problém intimity), J. Baudrillard a G. Lipovetsky (viz též sociologie sportu).
body corps Köerper corpo
Literatura: Argyle, M.: Bodily Communication. London 1988; Berger, P. – Luckmann, T.: The Social Construction of Reality. London 1967; Le Breton, D.: Corps et société. Essai de sociologie et anthropologie du corps. Paris 1991; Le Breton, D.: La sociologie du corps. Paris 1992; Elias, N.: The Civilizing Process, I. The History of Manners. Oxford 1978; II. State Formation and Civilization. Oxford 1982; Featherstone, M. – Hepworth, M. – Turner, B. S.: The Body: Social Process and Cultural Theory. London 1990; Foucault, M. P.: Histoire de la sexualité, I. La volonté de savoir. Paris 1976; Goffman, E.: Stigma: Notes on the Management of Spoiled Identity. Harmondsworth 1970; Husserl, E.: Ideen zu einer reinen Phänomenologie und phänomenologische Philosophie, sv. 2. Haag 1952; Polhemus, T.: Social Aspects of Human Body. New York 1978; Turner, B. S.: The Body and Society: Exploration in Social Theory. London 1984.