Technokratismus
technokratismus – (z řec. kratia = vláda) – utopický směr postavený na uplatnění tech. metod v řešení soc., ekon. a polit. problémů, zveličující úlohu techniky a zejm. techniků ve společnosti. Za první ucelený koncept t. je pokládána serie článků Th. B. Veblena z r. 1919, shrnutých později do knihy The Engineers and the Price System (1921). Význ. tvůrci a propagátory myšlenky t. byli technici a žurnalisté W. H. Scott, K. Hubbert, W. Rautenstrauch a W. W. Parish. Ti také dotvořili původní náčrt t. do podoby ucelené představy o ideálním spol. řádu, prozrazující spřízněnost se C.-H. de Saint-Simonem i dalšími utopisty (E. Bellamy). Myšlenka t. vycházela z přesvědčení o nesprávnosti ekon. i polit. liberalismu a neschopnosti politiků řídit soc. procesy. Hlavním zdrojem soc. změny měl být objev nových druhů energií a nových strojů nahrazujících lidskou práci a účinněji přeměňujících fyzikální energii a suroviny v užitné hodnoty (viz technologický determinismus). Utopické rysy mělo i nahrazení peněz jednotkami vyjadřujícími množství energie nezbytné k výrobě určitého produktu. Technokracie byla antidemokr. utopií, ekon. vizí vlády svěřené odborníkům vybraným na základě testů, výkonu a délky pracovní stáže, byrokraticky a hierarchicky organizované (v čele s autokratem, resp. diktátorem). Odborníci (technici) měli řešit i ekon. problémy a přizpůsobovat soc. sféru technol. procesům. Projekt technokracie předpokládal a vyžadoval unifikaci hmotných stránek způsobu života, podřízení se účelnosti a minimalizaci výrobních nákladů. Z toho plynoucí nevýhody měly být kompenzovány podstatným zkrácením pracovní doby (předpokládal se šestnáctihodinový pracovní týden při povinné 25leté pracovní zaměstnanosti) a značnou volností v oblasti duchovní kultury. Technokracie měla být založena na spol. smlouvě mezi jednotlivcem a státem, na odmítnutí tradice protestantské etiky zdůrazňující význam práce, na stálém zmenšování objemu práce a růstu technol. nezaměstnanosti. Přitom odborná a řídící práce se měla stát soc. privilegiem. Úměrně tomu měla vzrůstat hodnota volného času a hédonistických hodnot. Technokraté podnítili řadu výzkumů spotřeby práce a materiálu, vzbudili zájem o metody racionalizace práce a řízení (human engeneering, human technology, taylorismus, socioenergetika). Myšlenky t. měly celosvět. ohlas a ovlivnily i řadu politiků a sociologů. V bývalém Československu sympatizovali s t. především představitelé laboretismu E. Štern a V. Verunáč (byť pokládali za nezbytné doplnit výchozí koncept t. hledisky etickými). Myšlenka t. se postupně zbavovala svých utopických rysů, splývala s obdobnými proudy moderního myšlení (např. s expertokracií, meritokracií aj.). V současné době se běžně používá (většinou s pejorativním vyzněním) označení „technokrat“ pro osoby přeceňující význam techniky, odvozující od ní všechny pozitivní rozvojové tendence, stavějící jen na jejím rozvoji spol. cíle.
technokracy technocratie Technokratie ideologia tecnocratica