Teokracie

teokracie – (z řec. theos = bůh; kratos = moc, vláda) – doslova „bohovláda“, fakticky vesměs hierokracie čili taková forma vlády, kdy je světská (státní a soudní) i duchovní moc soustředěna v rukou kněží, kteří údajně plní vůli nejvyššího vládce, boha, což je opravňuje i k řízení státních záležitostí. Protože duchovenstvo jako prostředník mezi bohem a člověkem je většinou přísně hierarchicky organizováno, i teokratická vláda a správa věcí veř. mívá rigidní hierarchickou org. formu (viz též hierarchie církevní). Nejvyšší náb. představitel je považován za náměstka boha na zemi (např. v katol. církvi papež, v islámu ajatolláh, v lámaismu dalajláma) a je povolán zastávat místo nejvyššího státního představitele. V teokratických režimech se státní a soudní moc přímo prolíná s příslušným náb. kultem. Hist. vývoj vedl k oddělování světské moci od moci duchovní, proto se dnes setkáváme s t. jen zřídka: např. absolutní teokratickou monarchií v čele s papežem je Vatikánský městský stát, t. jsou také některé islámské státy, zejm. Írán. Typické příklady t. nacházíme v minulosti (starověký Egypt, Čína, Tibet, byzantská říše aj.). V jistém smyslu je opakem hierokracie cézaropapismus, který je charakterizován svrchovanou mocí světského panovníka v církevních záležitostech, resp. tím, že je hlavou určité, tzv. státní církve (za prvního představitele cézaropapismu je považován Konstantin Veliký, typickým představitelem této byzanstké linie byl také rus. car).

theocracy théocratie Theohratie, Gottesherrschaft teocrazia

Jaroslav Bubeník