Teologie osvobození
teologie osvobození – vlivný směr křesťanské sociální teologie a teologie politiky, který vyjadřuje v náb. formě soc. tužby lidových vrstev, především bezzemků, zčásti i chudého městského obyv. zemí lat.am. subkontinentu změnit svou neutěšenou a vyhrocenou soc. situaci. Termín t.o. užil poprvé G. Gutiérrez v r. 1968. Protože t.o. vyrostla ze soc. zkušenosti příslušníků zákl. církevních komunit, bývá označována jako teologie „vyslyšená od lidu“ (L. Boff). Klade si za úkol odpovědět na kardinální otázku, jak být křesťanem ve světě propastných soc. protikladů, vykořisťování, bídy, hladu, utrpení, kult. zaostalosti a polit. bezpráví. T.o. se rozšířila také v karibské oblasti, v Tichomoří (na Filipínách) a v Africe (tzv. černá teologie). Koncepce osvobození operující biblickým, obzvl. kristologickým pojmoslovím (např. starozákonním exodem, Ježíšem Kristem jako osvoboditelem apod.) je vlastně označením souboru bohoslovných reflexí a zároveň výrazem sociálního katolicismu; je to jev nesourodý a vnitřně protikladný (v ohledu věroučném i soc.-polit.). K ideovému rodokmenu t.o. patří novelizovaná sociální nauka církve (po II. vatikánském koncilu) včetně dokumentů rady lat.am. episkopátu (CELAM). Na utváření t.o. působily též nonkonformní úvahy představitelů katol. modernismu, protestantské teologie sekularizace, revoluce a naděje. Mezi inspirační zdroje t.o. patří v neposlední řadě i myšlenkové dědictví marxismu (učení o ekon. vykořisťování, třídách a třídním boji, soc. revoluci, pojetí praxe atd.). Patrné jsou rovněž vlivy lat.am. neomarxismu, trockismu, maoismu a frankfurtské školy. V některých radikálních pojetích je t.o. prezentována jako zásadní negace celé dosavadní akademické teologie či nové paradigma v dějinách bohoslovného myšlení.
Za bezprostřední předchůdce t.o. bývají označováni R. Schaul, J. Comblin, R. A. Alves a C. Torres. Vlastními zakladateli a čelnými představiteli t.o. jsou G. Gutiérrez, H. Assmann, L. Boff, J. M. Bonino, J. L. Segundo, J. Sobrino a R. Vidales. Jejich díla ukazují velkou rozmanitost forem či variant t.o. – od nejradikálnějších (zahrnujících dokonce i ospravedlňování teroristického extremismu) až po reformisticky umírněné. Ke styčným bodům patří mj. „bezpodmínečná opce pro chudé“, akcentování kritické funkce teologie vzhledem k soc. učení a praktickým postojům oficiální církve, odmítání dualismu posvátného a profánního, nová interpretace hříchu jako jevu povýtce soc., důraz na proces osvobození jako realizaci procesu vykoupení (spásy), akceptace křesťanské ontologie a zároveň důrazné prosazování autonomie pozemských hodnot, přitlumení eschatologického a zvýraznění antropol. rozměru teologie, předřazení ortopraxe před tradiční ortodoxii aj. Pro soc. angažovanost se t.o. stala předmětem zvýšené pozornosti a kritiky ze strany církevní hierarchie i konzervativních politiků (obzvl. v Lat. Americe a USA). Široce rozložená kampaň proti t.o. vyvrcholila vydáním dvou zvl. výnosů vatikánské kongregace pro doktrínu víry, schválených nejvyšším církevním pontifikem (v r. 1984 Libertatis nuntius neboli Instrukce o některých aspektech a v r. 1986 Libertatis conscientia čili Instrukce o křesťanské svobodě a osvobození).
liberation theology théologie de la libération Theologie der Befreiung teologia della liberazione
Literatura: Boff, L.: Kirche: Charisma und Macht. Düsseldorf 1985; Fidel y la religion. Conversaciones con Frei Betto. La Habana 1985; Frieling, R.: Befreiungstheologie. Studien zur Theologie in Lateinamerika. Göttingen 1984; Galilea, S.: Liberation Theology and New Tasks Facing Christians. In: Frontiers of Theology in Latin America. New York 1979; Ratzinger, J.: Zur Lage des Glaubens. Ein Gespräch mit Vittorio Messori. München, Zürich, Wien 1985.
Viz též heslo společnost postsekulární v Petruskových Společnostech (2006)